Aljaška aneb Příběh příběhu
Jan Novák
Útlá próza Jana Nováka nazvaná Aljaška nabízí – v souladu se svým podtitulem – „příběh o příběhu“: autor v ní přemýšlí o scénáři, který chtěl napsat na základě noticky v chicagských novinách, a promýšlené postavy mu ožívají pod rukama. Výsledkem je překvapivě napínavá, zvláštně působivá story uťáplého, nešťastně zamilovaného řidiče jedné chicagské pekárny, který po vyhazovu propadne vražednému šílenství a rozhodne se pomstít svému bývalému šéfovi. Tato dějová linie se mísí s osobními vzpomínkami samotného Jana Nováka – a stylizovaná „fikce“ se mísí se stylizovanou „realitou“ natolik, že nelze rozeznat, kde končí jedno a začíná druhé… Jak je u Novákových děl zvykem, i Aljaška se čte jedním dechem – a čtenář má nutkavou potřebu se k ní vracet i po přečtení.... celý text
Přidat komentář
Na rozdíl od historických exkurzů (Zatím dobrý, Děda) mě tahle kniha moc nezaujala.
Kniha o psaní scénáře, který se časem mění na jiný literární tvar a ten se ještě jednou mění na další literární tvar. Spisovatel - emigrant těží ze svých zkušeností jednoho z miliónů obyvatel Chicaga, města, které má svá nejlepší léta už asi za sebou a všímá si obyčejných lidí z metra, z barů, dělníků z firem a postaviček z chátrající české čtvrti. Jejich skutečné osudy podobně jako Hrabal zapisuje a mírně přizpůsobuje potřebám své knihy. Naturalistické a originální dílko doplněné černobílými fotografiemi chicagské periférie. 70 %.
Autorovy další knížky
| 2004 |  Zatím dobrý: Mašínovi a největší příběh studené války |
| 2016 | Zátopek ... když nemůžeš, tak přidej! |
| 2020 |  Kundera: Český život a doba |
| 2007 | Děda |
| 1994 | Co já vím? Autobiografie Miloše Formana |
Psáno hezkou formou, hodně dobře se četlo.
Děj samotný mě moc nezaujal a konec byl takový "všelijaký".