Aljaška - Dobrodružství do extrému
Leoš Šimánek , Čestmír Šebesta
https://www.databazeknih.cz/img/books/59_/59704/bmid_aljaska-dobrodruzstvi-do-extremu-wua-59704.jpg
4
36
36
Podtitul: cesta na severozápad - na nafukovacích člunech a vlastnoručně vyrobené plachetnici severskou divočinou k Beringovu moři. Od objevení Ameriky nenechala představa dostat se po vodě z Atlantiku do Pacifiku lidstvu klid. Koncem 18. století přejel konečně skotský objevitel Sir Alexander Mackenzie se svou posádkou na kánoích severní část kontinentu. V jeho stopách vyrazili Leoš Šimánek s Čestmírem Šebestou a našli zcela novou „cestu na severozápad”. Jako prvým v historii se podařilo překonat na člunech pohoří Mackenzie, tvořící kontinentální rozvodí, které dělí vody Severního ledového oceánu od vod Pacifiku. Po řece Yukon pak pluli na vlastnoručně vyrobeném trimaránu. Loď tvořily tři nafukovací čluny spojejé dohromady. Pod plachtami se tak dostali z Kanady na Aljašku. Poté co Sever překvapivě brzy znovu opanovala zima a teploty klesly pod pětadvacet stupňů Celsia, začala řeka zamrzat. Tím byli Šimánek se Šebestou donuceni rozloučit se s představou ukončit cestu, jak plánovali, v Beringově průlivu. Nastala jediná starost – jak přežít… Stern – jeden z nejznámějších německých časopisů – vydal o této plavbě rozsáhlou reportáž pod titulem „Cesta do pekel”, čimž perfektně vystihl jejich situaci. Beze sporu byla tato expedice tou nejdobrodružnejší a nejobtížnější ze všech, kterou kdy absolvovali!... celý text
Literatura naučná Cestopisy a místopisy
Vydáno: 2003 , Action-PressOriginální název:
Nord-West-Passage - Abenteuer ins Extreme, 2002
více info...
Přidat komentář
Leoš Šimánek je opravdový dobrodruh, který podnikal výpravy do do Kanadské divočiny v době, kdy ještě neexistoval mobilní telefon jako bezpečné pojítko s civilizací, v době kdy do opravdové divočiny pronikali jen lidé, kteří měli dobrodružství v krvi. Ne jako dnes masoví bohatí turisté. Myslím si, že tato kniha a ještě Kanada divočinou severu, jsou autorovy nejlepší knihy. Některé novější byly jen převyprávěné příhody z těchto původních knih, což bylo pro mě zklamání. Přesto jsem si je koupil, protože knížek o Kanadě a Aljašce není nikdy dost.
Už je to dávno, ale s touhle knihou jsem u Šimánka začínala. Byla super a tak jsem si řekla, že musím mít prostě všechny. Byla jsem několikrát na jeho promítání a povídání. Fotografie má krásné, zážitky také.
Poslední knížky se ale už dost opakují. Prostě věk je neúprosný a další dobrodružství už dost bolí.
Knihy Leoše Šimánka mám moc ráda. Má krásné i fotografické knihy, ale mě se přeci jen více líbí jeho cestopisy. Ještě žádnou knihu jsem nikdy nečetla dvakrát, ale tyto cestopisy budou výjimkou a Aljaškou - Dobrodružstvím do extrému jsem právě začala druhé kolo. Tato knížka je vyprávěna z pohledu Čestmíra Šebesty a fakt mě moc bavila. Líbí se mi styl popisu a ty jejich zážitky……. nebezpečné, drsné, namáhavé jak fyzicky tak psychicky, ale prostě úžasné. Moc, moc jim závidím, i když vím, že já bych to nezvládla. Takže jsem ráda, že mě tam do té divočiny vezmou s sebou alespoň prostřednictvím svého vyprávění.
Knížky od Šimánka miluju, tahle už je asi sedmá, co jsem během posledních měsíců přečetla. Vždy mě ale mrzí, že spisovatel nepopisuje průběh cesty víc, abych jsem se dozvěděla třeba i detaily jeho různých dobrodružství. U téhle knihy jsem se dočkala! Líbilo se mi celkově, jak byla napsaná, víc to byl příběh a o něco míň cestopis - i když ne, že bych jsem se o místech a lidech, které s kamarády navštívil, dozvěděla míň! Jen jak to bylo v příběhu, tak se to lépe četlo a víc to na mě zapůsobilo. Ze začátku mě mrzelo, že v téhle knize jsou jen černobílé fotky (z už přečtených knih jsem si zvykla na krásné, často celostránkové barevné fotky, jsem už rozmazlená :D), pak jsem si zvykla i na to. Jen by nebylo špatné, kdyby u nich byly popisky - to ale asi autorovi taky došlo, u dalších knih už je k fotkám dal :)
Moc se mi líbilo, jak autor popisoval cestu reálné - se všemi starostmi, nebezpečími, ale i radostmi, když někam po dlouhém putování dorazili, když poprvé vypluli na lodi, kterou sami postavili. A že přiznal i chyby, které v průběhu cesty udělal- ale na druhou stranu, že se nedal zavalit výčitkami a pochybnostmi a prostě hledal jinou cestu, jak by to šlo.
Co mě mátlo bylo, že i když je jako autor první psaný Šimánek, že kniha byla psaná z pohledu jeho kamaráda, Čendy Šebesty. Myslela jsem, že se to pak vystřídá, ale ne. Říkám si, jak velký měl na knize kdo podíl? Rozhodně bylo ale fajn "vidět" Leoše z pohledu druhé osoby :)
Asi jedna z nejhezčích knih, které jsem od autora zatím četla!
Doporučuji