Alžběta a drak
Dagmar Ruščáková
https://www.databazeknih.cz/img/books/52_/520225/bmid_alzbeta-a-drak-64c8bbbf9c6c5.jpg
5
11
11
Alžběta je zrazena, ponížena, raněna a sama. To na začátku. Alžběta je sebevědomá, silná a bojující uprostřed intrik našeho světa i toho, odkud k ní přišla Brandy. Dva světy promíchaly její život, a dva světy se promíchaly v jejím životě. Už neřeší, zda a jak se postaví na nohy. Její nepřátelé tady i tam řeší, jak se jí zbavit. Její přátelé tady i tam o ni mají strach. A ten jeden netuší, koho opustil, a netuší ani, koho po návratu najde.... celý text
Přidat komentář
Děkujeme za komentáře, další komentáře a recenze najde čtenář na stránkách knihy: https://www.alzbetaadrak.cz/forum
Jeden pro ukázku:
Po dlouhé době jsem četla knihu, ke které jsem se nedočkavě vracela během dne, v každé možné volné chvilce, mezi mnoha činnostmi a povinnostmi, a mnohé i odložila na později :) Prožila jsem 14 dní i nocí s jejími postavami a když jsem ji dočetla, vůbec se mi nechtělo s nimi loučit. Teď už vím, že alespoň s dračicí Brandy nemusím a jdu nakouknout do drablíků z jejího života....
Ke knížce Alžběta a drak jsem se dostal v rodině více méně náhodou. Mám rád fantasy, tak jsem ji zkusil číst, i když se ten příběh podle popisu nepodobal ničemu, co jsem doteď četl. Začalo to dobře, děj mě vtáhl a už nepustil. Možná jsem se poučil víc o ženském myšlení, než bych si sám vybral, ale bavilo mě to. Je tam právě tolik dobrodružství, abych chtěl vždycky vědět, jak to bylo dál a konec stál opravdu za to. Našel jsem v ní dost zajímavých mužských hrdinů – všeho věku. Přestože tu je klasicky neohrožený fantasy hrdina, dračí jezdec Arkan, i Alžbětin manžel, doktor, přece jen mě víc zaujal mladý Artuš. V knize je krásně popsaný jeho vývoj, od nejistého sedmnáctiletého kluka k podstatně sebejistějšímu mladíkovi, který už zjistil, jaké je to bojovat o svůj život a chránit ty, na kterých mu záleží. Sice pořád ještě často tápe a ví, že se musí hodně učit, ale v podstatě už pochopil všechno, co je důležité. Nemůžu vynechat dračici Brandy – v žádné jiné fantasy knize jsem nepotkal podobného draka! Její soužití s Alžbětou v našem světě jsem si fakt užil. Takže celkově řečeno, kniha se mi líbila a chtěl bych vědět, jak to bylo dál :)
Mám ráda fantasy, takže jsem mě název knížky hned zaujal. Četlo se to snadno, děj plyne hladce a člověk má za chvíli problém se odtrhnout. Není to podle mě klasická fantasy, víc se tam rozebírají lidské myšlenky, motivace a pocity, ale děj jde svižně, dobrodružství tam taky nechybí. Rozhodně mě potěšila řada ženských hrdinek – mladých, starších i starých, všechny aktivně popostrkují děj kupředu. Sama Alžběta už je zralá žena, ale přesto si dokáže užít dobrodružství i lásku – po svém. Rozesmály mě tablety ibuprofenu potají polykané na první delší dračí výpravě. Oba světy, náš i Království, se prolínají velmi přirozeně. Dokonce i dračice Brandy mi přijde hodně lidská; už ty její trable s panovačnou matkou. :) No a ten závěr je fakt něco. Zato teď je jasné, že to musí pokračovat. Uvidíme, snad si autorka pospíší a nebude moc prokrastinovat. :)
Kniha Alžběta a drak mi pomohla vykročit z mého obvyklého čtenářského písečku. Nejsem pravidelná čtenářka fantasy, moje zkušenost s tímto žánrem začíná a končí Pánem prstenů a Harrym Potterem. Ale stejně jako hlavní hrdinka Alžběta jsem zjistila, že cestování do Království plného draků, magie a dobrodružství mě dost baví. A ještě víc se mi líbí originální propojení fantasy s klasickým společenským románem.
Výchozí situace je známá z mnoha románů i filmů: žena po padesátce po vztahovém karambolu znovu hledá chuť do života. Ale tady se vyvine úplně nečekaným způsobem. Alžběta se neodstěhuje do Toskánska, nenajde si milence, ale osedlá si draka :). Bavilo mě sledovat, jak se hašteřivý svět českého maloměsta víc a víc propojuje s mýtickým Královstvím. Oblíbila jsem si dračici Brandy, zamilovala se do dračího jezdce Arkana (což je takový napůl Aragorn, napůl Sirius Black, prostě idol), vydávala se po stopách Alžbětiny minulosti ve scénách s její rodinou. Nejvíc mě ale těšilo sledovat Alžbětinu proměnu z unavené a zklamané paní předdůchodového věku v imponující osobnost plnou magické energie.
Myslím, že Alžběta a drak je velmi schůdnou cestičkou k žánru fantasy pro každého, kdo s ním (stejně jako já) nemá žádné nebo minimální zkušenosti. A pro životní restart je určitě víc inspirativní než marketingově vyhajpované bestsellery typu Jíst, meditovat, milovat.
(SPOILER)
Důležité upozornění. Jedná se o fantasy, na stránkách létají draci, tančí elfové a princezny úpí ve věži. Ovšem je to fantasy pro milovnice společenského románu, obráceně to bohužel nefunguje.
Ke knize jsem přistoupila s nadšením, líbilo se mi pojetí díla a co si budeme povídat, jsem přesně ve věku Alžběty. Anotace je poněkud ukecaná, ale kdo umí napsat pěkné anotace, ať hodí kamenem. První kapitola mě vyloženě nadchla, autorčina práce se slovy je okouzlující. Jenže to nefungovalo. Stránkami začala plíživě prorůstat umělohmotná nuda. Ve chvíli, kdy řezníkova manželka bojuje proti místní mafii, pije čaj s mlékem a mluví o Stepfordu, jsem knihu poprvé odložila. Takovou paní řezníkovou bych nepotkala ani na Marsu, tím jsem si jistá.
Dlužno dodat, že po jazykové a stylistické stránce dílu není co vytknout, až na občasné chybičky, spíše překlepy. Jenže v takovém rozsahu je logické, že při korekturách něco uteklo.
Zato se stavbou románu jsem měla potíže. S hrdinkou jsem se nedokázala ztotožnit, a to bychom měly mít hodně společného. Bohužel však nejsem středostavovská panička, manželovu nevěru bych nepovažovala za nejhorší neštěstí, jaké mě může potkat. Jen na okraj mi nepřipadá, že Alžběta se svou okázalou dobrosrdečnou mateřskostí dokázala být skvělou burzovní makléřkou. A mimochodem úplně nepředstavitelně mi vadilo, jak byly plošně všechny postavy úspěšné. Na co sáhly, to se proměnilo ve zlato. Hynek je už v pětatřiceti ředitelem zeměkoule, a já si říkám, co ten chlápek bude dělat v padesáti? Kam poroste?
Fantasy svět nepředstavoval žádné narušení konzervativních pořádků, žádnou změnu prostředí. O dětech a vaření se pro změnu bavily dračice, to bylo všechno. S tím souvisí další závada. Dramatické okamžiky byly vesměs úhledně zabaleny a převázány mašlí, v nejhorším případě zmíněny v jednom delším souvětí, aby snad čtenářův jemnocit neutrpěl. Nejsem milovnicí drastických scén, to opravdu ne, ale tahle cukrová vata se mi strašně rychle zajedla. V kombinaci idyly a temnoty, která by měla být vyvážená, jsem se octla na sluncem zalité pláži a nic jiného. Jako dobrý, ale na chvíli.
Opět se vrátím k problému ztotožnění s hrdinkou. Alžběta je prototypem úspěšné ženy z televizní reklamy. Při procházce natrefí na draka v jeskyni. Co byste udělali vy? Já bych určitě zaječela a utekla. Možná se vrátila, ale po lítém duševním boji. Ovšem Alžběta ani na okamžik nezpochybní irelevantní situaci a dračici obratem zachrání, jako kdyby pracovala třicet let v dračí emergency. Pane jo.
Zhruba na dvousté stránce jsem pořád nevěděla, o co vlastně jde, tedy kromě úsilí dostat Jakuba zpět do postele, blehuhe. Jakože možných náznaků tajemství bylo přehršel a ve skrytu duše doufám, že Hynek je ústřední padouch, ovšem stopy, které autorka trousila, byly zase takové nanicovaté a nedostatečně atraktivní.
A tím pádem mi vadil rozsah. Jsem schopná přečíst tisícistránkovou knihu prakticky na posezení, ale tady jsem se trápila, až jsem dílo krátce před polovinou vzdala.
Nepřečteno, nehodnoceno.
Alžběta a drak
Mé nejlepší čtení tohoto roku! Nezapomenutelná fantasy plná úžasných postav a (ne)všedních dobrodružstvích, které prožijete, jako byste tam opravdu byli.
Možná nejhezčí částí knihy je její dočtení - tehdy totiž začnete vidět magii, dobrotu a dobrodružství všude kolem sebe. (Takhle to zní hezky, ale konec se mi nelíbil proto, že je konečný. Nejradši bych, aby měla Alžběta přes tisíce stran a já s ní mohla trávit každičký den! :-))