Amatér
Robert Littell
Vynikající kryptograf Charlie Heller nerušeně pracuje u Ústřední zpravodajské služby, dokud mu teroristé na americkém konzulátu v Mnichově chladnokrevně nezastřelí snoubenku. Charlie ztrácí vnitřní klid a marně nutí CIA k odvetě. Posléze proniká železnou oponou a pronásleduje vrahy napojené na Sovětský svaz až do Československa. To už ho ale kromě pomsty zaměstnávají problémy se zpravodajskou službou a jako neřízená střela se řítí do nebezpečné hry vysokých vrstev mezinárodní špionáže. Ve světě profesionálů je Charlie Heller… AMATÉR. Nesmírně napínavá kniha proslulého autora, který snese srovnání jen s těmi nejlepšími.... celý text
Literatura světová Thrillery
Vydáno: 2016 , MOBA (Moravská bastei)Originální název:
The Amateur, 1981
více info...
Přidat komentář
Ano Komunistické Československo mohlo být lepší, nicméně ani špičkově vykreslené by tento příběh nezachránilo. Protože to co tady bylo slabší je příběh, který je naprosto prvoplánový. Navíc agentury jsou zde vykresleny jako banda naprostých ubožáků, kteří nemají nejmenší šanci, i když příjde naprostý amatér. Humor, který měl odlehčit napínavé linky, je velmi utahaný a chuť na cigaretu, po x-té, je spíše škodlivé. Mě osobně tam chybělo víc neočekávaného napětí, které by trochu rozjelo místy strnulý děj.
Komunistický Československo mělo být pro český čtenáře velkým lákadlem, nicméně podle ohlasů se mnozí z nich nedokázali smířit s tím, že tu na něj nahlížíme očima Američana a některý reálie tak docela neodpovídají realitě. Osočili Littella z amatérismu, ale neuvědomili si, že on amatérismus sliboval a svůj slib dodržel.
Když tuhle knihu prokouknete, dojde vám, že není zdaleka tak vážná, jak se tváří, a zpoza opony se potutelně usmívá autor, kterej na vás schválně metá klišé. Psychologie postav je jednoduchá až běda, logika místy pokulhává, hlavní hrdina má tolik štěstí, až se tomu nechce věřit, ale to všechno je záměr – zdrojem zábavy je tu více či méně utajenej humor umíchanej člověkem, co miluje brakovou literaturu včetně všech jejích pokleslostí. Zkrátka jako seriózní špionážní román to úplně nefunguje, ale to neznamená, že se u toho nemůžete královsky bavit.
Kniha má dobrý design, ideální velikost, dobře se s ní manipuluje, dotýkat se jí je radost. Bohužel to na dobrou knihu nestačí. Obal je v tomto případě lepší než obsah. Proto tuto knihu doporučuji spíše na dotýkání a přenášení než na čtení.
Je to takové celé divné, nepřesné reálie Československa mi nevadily, ale nebylo mi jasné o co v příběhu jde. Byl to pokus o komedii nebo o napínavý příběh?
Doporučuji číst jen ze zoufalství.
Dávám 3 hvězdičky. Mezi knížky, které na mě udělaly dojem a ke kterým se ráda vrátím rozhodně nepatří. V knížce mi víc věcí nesedělo a příběh hlavního hrdiny se místama podobal spíš sci-fi :(
No co napsat... Titul knihy má nesporně dva významy. Tedy to jsem pochopil až záhy, že autor je také tak nějak amatér ve své branži. Jinak by se mu asi nepovedlo nakupit tolik klišé, motivů z jiných knih a nesmyslů v reáliích. Tedy pokud nechtěl mít možnost říci to, co jsem kdysi viděl v titulcích jedné komedie: "... Tento příběh je pravdivý, protože se zakládá na událostech, které se staly v jiných filmech...". Dvě hvězdičky dávám za sympaticky nekomplikovanou hlavní hrdinku a kamion štěstí, který spotřebovali oba hrdinové dohromady - když už to nebyl velký špionážní román, tak to alespoň šťastně skončilo.
Něco tak hrozného jsem již dlouho nečetl. Autor, když už o Československu nic nevěděl, si snad mohl něco přečíst, někoho se zeptat, podívat se do mapy atd. Místo toho si pustě a hlavně blbě vymýšlí. Možná to nevadí americkým čtenářům, kteří o Evropě ani komunistických režimech nic nevědí, ale mně to vadí velice. Děj se odehrává někdy začátkem 70. let, ale reálie absolutně neodpovídají. Geografické údaje už teprv ne. A překlad je tzv. kongeniální, čili stejně pitomý jako originál.
„Tady, v Českejch Budějovicích, vás průvodce předá jedné ženské a ta vás hodí do Písku. Odtamtud půjdete podle Vltavy až k jejímu nejširšímu bodu.“
„A co mě čeká v tom nejširším bodě?“
„Praha. Pamatujete si adresu?“
„Vinohrady 41, za muzeem.“
Podle Vltavy mohl vyrazit už z těch Budějovic, Pískem Vltava neprotéká. To by napřed musel šlapat cca 30 km podél Otavy. Každopádně by se našlapal dost. A nejširší místo na Vltavě by našel na Orlíku, po Praze ani památky. Ale pojmout plán pro tajnou misi jako pěší výlet z Budějovic do Prahy je bezesporu originální, škoda, že ho nakonec nepoužil. Mimochodem, když si stopnul autobus s anglickými turisty, proč s ním nemohl přijet přes hranice, místo aby se plížil přes minové pole?
Vinohrady 41 je kravina, autor nejspíš myslel Vinohradskou, překladatel to netuší.
Na hranici s Rakouskem nebylo žádné minové pole, zato tam byly ploty, nabité elektřinou. Větrný mlýn na Šumavě těsně u hranice? No proboha!
Nakonec se dostane do Budějovic a dál pokračuje do Prahy po čtyřproudové dálnici. Která dosud nestojí. Domobranu jsme tu neměli ani tenkrát, ani teď. Profesor, předseda správní rady kontrarozvědky České zpravodajské služby, je také zajímavý. Atd. Dalo by se pokračovat dlouho, téměř na každé straně nejméně jeden nesmysl. Dočetl jsem to jen proto, že jsem byl zvědavý, kolik těch kravin tam bude. Ale nakonec jsem je radši nepočítal...
Tohle je celkem obyčejná špionážní historka ve stylu Roberta Ludluma. Nicméně fandům žánru bych ji vřele doporučil. Jednak se děj ve valné většině odehrává v Československu (patrně někdy v 70. letech) a je velice zábavné jak neuměle jsou reálie vykresleny. Dalším zajímavým bodem je ovšem podobnost s Flynnovým Americkým zabijákem. Motivace Hellera a Rappa jsou stejné a postava Flynnova Stana Hurleye se podobá Littelovu Hendersonovi (oba školitelé na Farmě). Považoval bych za možné, že se Flynn mohl touhle knihou inspirovat. A poslední perličkou je popis domu ve kterém bydlí Inkvilin :
"(budova) Měla tvar mísy a proplétaly se jí holé kmeny stromů, které měly takřka nahodilým rozmístěním připomínat větvičky. Namísto oken byly ve stěnách škvíry mezi kmeny." - Tady se zase mohl inspirovat autor Čapího hnízda.