Američan v Gulagu
Alexander Dolgun
Tato kniha vyšla poprvé v USA v roce 1975 a nyní, téměř po padesáti letech vychází poprvé v Evropě, a to v České republice. Pojednává o osudu dvacetiletého amerického muže Alexandra Dolguna, neprávem obviněného ze špionáže. Tento skutečný příběh se odehrává ve třícátých letech minulého století, kdy Dolgun přijíždí se svým otcem do Sovětského svazu. Otec se smluvně zavázal pracovat v jedné moskevské automobilce. Syn získal práci na americkém velvyslanectví jako řadový úředník. Jenže žít v té době v Sovětském svazu jako cizinec, to nebyl jen tak obyčejný status. Cizinec byl de facto synonymem pro špiona. Po martiriu dlouhých výslechů strávil Alex osm krutých let v lágrech Gulagu. S jedinečností svého pohledu odvyprávěl v knize mnoho odstínů hrůzy, již prošel a odvyprávěl je se smyslem pro plastický detail. Je to kniha scén ne méně než dantovských a zároveň kniha o nezničitelnosti naděje a vůle k životu. Velmi odborný a fundovaný doslov ke knize napsala paní prof. PhDr. Milada Polišenská, CSc.... celý text
Literatura faktu Biografie a memoáry Historie
Vydáno: 2023 , Ergo BraunerOriginální název:
Alexander Dolgun's story: An American in the Gulag, 1975
více info...
Přidat komentář
"Téměř nikdo z těch, které jsem znal a kteří zemřeli nebo žili v Džezkazganu, se nedopustili trestného činu podle zákonů jakékoli země s demokratickým parlamentem a tradicí loajální opozice. Byli to nevinní lidé. Jejich smrt jsem považoval za vraždu, ať už je zabila, kulka, horečka, rakovina nebo zoufalství."
Tahle kniha si zaslouží pořádný komentář, nevím, jestli to svedu, ale pokusím se.
Knihu jsem dostala na Vánoce pod stromeček, protože o tomhle tématu ráda čtu.
Vůbec jsem nezaznamenala tady na databázi, že by kniha vyšla.
O této tématice čtu hodně a říkala jsem si, že nebudu mít slzy v očích, ale poslední stránky mě vyvedly z omylu.
Jedná se o příběh Američana, který skončil v gulagu, více v popisu knihy.
Za sebe musím říct, že se mi strašně líbil styl jakým kniha byla psaná, bála jsem se, že to bude moc literatura faktu, ale ne. Líbilo se mi jak autor popisoval, co dělal, aby se nezbláznil - měření, chození, zpívání... To mi přišlo, že v jiných knihách moc není, spíš se popisuje mučení. Taky se mi líbila nezdolnost autora v každém okamžiku v gulagu - jeho hledání práce, a ani když ji nerozuměl, tak se ji naučil.
Je pravda, že papírová válka, která vznikla kvůli přestěhování do USA, mi přišla zdlouhavá, ale bohužel to tak bylo.
Za sebe knihu doporučuji a jsem velice ráda, že jsem se k ní dostala a že ji mám v knihovně.