Americké osudy - výbor z povídek a črt

Tak se mi opět úplnou náhodou dostala do rukou další kniha a řekla jsem si, že by nebylo špatné si po delším čase zase něco přečíst a šla jsem do ní. Tentokrát to tedy byly Americké osudy od spisovatele Theodore Dreisera. Knížka obsahuje deset příběhů: Sv. Columba a řeka, Dříči v činžácích, Ústraní vyřazených, Útočiště, Na okraji života, Přízrak zlata, Půjdete na chvíli ke mně?, De Maupassant mladší, Písničkáři, Princ zlodějem. Každá z těchto povídek popisuje nesnadný život chudého člověka, žijícího kolem roku 1900 v Americe.
Ukázka: Dříči v činžácích.
V New Yorku je sto tisíc lidí, kteří za nepříznivých podmínek pracují za mzdu tak malou, že je i nepoučená široká veřejnost pokládá za zvláštní společenskou vrstvu. Někteří je nazývají dělníky na šicích strojích, jiní jim říkají dříči v činžácích a ještě jiní o nich říkávají, že pracují za hladové mzdy: ale ve všeobecném smyslu je všechny zahrnuje název činžákoví dělníci. Na některých místech tvoří celé veliké skupiny, jinde jen malé ostrůvky, a práci jim opatřují vedoucí dílen a zástupci továren, kteří dostávají plat právě tak malý a právě tak těžce si vydělávají na živobytí jako oni sami. Zajděte do kterékoli z těchto končin a setkáte se s civilisací, která je tak podivná a neamerická, jako by vůbec nepatřila do této země. Mezi nejvýraznější zjevy zde patří dvoukoláky a tržní stánky. Pro tyto končiny jsou příznačné také malé krámky a špinavá okna. A nadto je tu ovzduší přelidněnosti a chudoby. Každému je zřejmé, že tito lidé žijí velmi energicky. V spěchu a nadšení jejich života je něco, co připomíná mravence.
Kniha obsahuje velice pěknou ilustraci a musím přiznat, že po jejím přečtení jsem se ráda zavrtala do teplých peřin s horkým čajem a s myšlenkou, že se mám docela dobře....