Americký deník
Jana Ciglerová
Americký deník, který píše Jana Ciglerová, jsou postřehy z běžného života v USA psané osobní formou. Autorka se soustředí na popis fenoménů a každodenních situací vyplývajících ze střetu kultur. Jako Češka adaptující se na život mezi převážně Latinoameričany na jihu USA přináší konkrétní neobvyklé postřehy z toho, jak odlišně se v tak národnostně pestré společnosti žije a jak Čechům známé životní situace řeší místní lidé. Kdo život v USA zná, bude si své postřehy moci porovnat s autorčinými. Koho cesta do Ameriky láká, pro toho to bude obohacující, někdy legrační, místy pohoršené, občas i dojemné vyprávění o tom, co takový obyčejný život na druhé straně Atlantického oceánu obnáší. A pro ty, co si jen rádi rozšiřují obzory, půjde o poutavě psaný vhled do života za velkou louží.... celý text
Přidat komentář
Mám ráda knihy novinářů, obzvlášť zahraničních zpravodajů. Jana Cíglerová je reportérkou Deníku N a její Americký deník složený z krátkých zamyšlení pravidelně v tomto periodiku vycházel. Kniha je tak rozdělena hned na velké množství cca 3-5 stránkových mini článků - tu o školství, tu o potravinách, o zdravotnictví, nebo o patriotismu.
Já byla nadšená a mohla bych číst ještě dál, tohle poznávání jiné kultury formou písmenek mě baví ze všeho nejvíc. Jana Cíglerová navíc k textu přidala spoustu fotek, které celou atmosféru na Floridě dokreslují.
Hezké počtení.
Psáno poutavě, dozvěděla jsem se spoustu nových informací. Procestovat Ameriku je jeden z mých snů.
Čtivý exkurz do běžného života v USA, oceňuji, že lze otevřít kdekoliv. Jak sama autorka připouští, asi dost ovlivněno tím, že žila na Floridě, v jiném státě může být ledacos jinak. Asi jsem ale čekala hlubší ponor, je vcelku povrchní a výběr témat omezený právě tím každodenním životem ve vlastní sociální bublině. Nedobré grafické zpracování - malé písmo, tlusté okraje s malými fotkami, proč?
Výborná, zábavná, čtivá kniha, která nám přibližuje každodenní život na americké Floridě. Spousta věcí týkajících se Ameriky se mi vysvětlila, či dala do souvislostí. V mnoha věcech bychom se mohli inspirovat a ve spoustě naopak ocenit, že u nás je to zkrátka jinak. Doporučuji.
Život v Amerike je pre mňa z kategórie snov, ktoré si vlastne ani nechcem splniť, len ich snívať. Nuž a na také zasnívanie sa bola táto knižka viac než vhodná; hlavne však na dôverný, pútavý a neprvoplánový pohľad českej novinárky, ktorá dokázala svoje americké zážitky podať objektívne i subjektívne zároveň (všetka česť) a ešte aj mnohé skutočnosti vhodne komparovať s našskými pomermi.
Páčilo sa mi tiež to, že každá (mimochodom, tak akurát dlhá) kapitola obsahovala i dvojstranu fotigrafického materiálu a zaujímavosti na margináliach. Jediná moja výčitka by smerovala k menšiemu písmu a väzbe, z ktorej ľahko vypadávajú strany, ani to ma však neobralo o skvelý zážitok.
Ďakujem autorke za tento skvelý počin; a keby sa v budúcnosti rozhodla vydať denník hoc z Tramtárie, rada si ho prečítam.
Mimořádně čtivý a velmi zajímavý pohled pod pokličku americké každodennosti. Některé její aspekty mi připadaly skvělé, něco kontroverzní a spousta věcí šílená. Hlavně celkové nastavení společnosti, kde peníze (před)určují život člověka od kolébky po rakev. Americký sen? Zapomeňte.
Konečně kniha, kde jsem se dozvěděl i o tématech, která bývají v cestopisech zmíněné pouze okrajově. Nejvíc mě dostala kapitola o formě, jak američané obědvají a složení obědů. Zajímavé bylo fungování amerického zdravotnictví, které si bohužel spisovatelka se svým synem vyzkoušeli na vlastní kůži. Co bych ale určitě zavedl je striktní venčení psů na vodítku, které je při nedodržení sankcionováno pokutou, která se při každém dalším prohřešku navyšuje.
Kniha naplnila moje očakávania, dobré čítanie. Odporúčam pre všetkých ktorí chcú nahliadnuť pod pokrievku amerického života.
Četla jsem většinu jednotlivých dílů v DeníkuN, přesto jsem si chtěla přečíst i jako knihu. A nelituju. Jako celek se mi líbilo ještě víc a přiblížilo mi to neznámou Ameriku z jiné strany. Pro mě přínosné.
Výborná čtivá kniha, která dokáže čtenáři dokonale přiblížit život v USA ze všech možných perspektiv. Chvílemi jsem měla nutkání okamžitě naskočit do letadla a nejméně na rok se usídlit v Americe, chvílemi jsem naopak byla ráda za Česko (a hlavně naši zdravotní péči). Bavila mě možná ještě víc jak Řezníčkovy Rozpojené státy, které jsou hodně podobné. Doporučuji obojí
Na knihu jsem narazila nahodou díky stejnojmenné knize od Michala Šopora, ale jsem za to nesmírně ráda. Velmi čtivě popsané žití na Floridě, spojené se srovnáním určitých návyků apod. v Čechách. Zaujme a přiblíží život na druhé staně světa, rozhodně doporučuji.
Velmi čtivé, přiměřeně osobní a nadšené, ale ne nekritické kapitoly o životě rodiny se školními dětmi v Americe. Nejvíc mě bavily popisy banalit - jak se nakupuje, chodí do parku, třídí odpad... A samozřejmě všechno, co se týká dětí. Americká podpora dětského čtenářství mě moc zaujala - škoda, že něco takového není u nás.
Musím se přiznat, že asi první dva sloupky mě zprvu trochu odradily, ale rozhodla jsem dát knize ještě šanci a nakonec jsem vůbec nelitovala. Sama jsem žila rok na druhé straně USA a s mnohým jsem musela souhlasit, mnoho poznatků se vztahovalo pouze k Floridě (ale to není nutně na škodu, alespoň jsem se dozvěděla něco nového) a mnoho z nich se zaměřovalo na autorčinu zkušenost se školstvím (jelikož její tři synové tam chodili do školy). Myslím, že se autorce podařilo velmi dobře popsat život běžné střední třídy v USA. Kniha není óda na život v Americe nebo hanobení života v ČR, ale naopak milé srovnání dvou zcela odlišných zemí a kultur.
Zajímavé to bylo. Některé věci mně překvapily, některé ne. Zajímavý pohled na zemi, kam se nikdy nepodívám a kde nikdy žít nebudu.
Zajímavý pohled na život v Americe. Něco je tam lepší než u nás, něco zase horší. Poutavě napsaná kniha.
Zajímavý pohled na život v Americe. I přes všechny klady, které autorka popisuje, bych tam žít nechtěla. Ke svému životu potřebuji tu naši malou zemicku uprostřed Evropy.
Skvele!
U formy souhlasim se Zentao, cervene tecky, fotky uprostred vety, miniobrazky po stranach, ale...
OBSAH BAJECNY a vyvazil vsechny drobnosti. Moc se mi libilo, ze Jana Ciglerova nesrovnava. Proste jen pise, jak to je. Tady v CR, tam v USA. Co maji promyslene do puntiku (accelerated reader), co naopak moc ne (better safe than sorry), jak to vyhovovalo jim a ze je potreba si poslechnout cely pribeh (venceni psa v kocarku). Diky.
Ps.:neslo by tohle sepsat o kazde
zemi sveta? Treba pohled Bary Samalove na Cinu, by me zajimal opravdu hodne.
Na úvod bych rád poděkoval Chajda69, protože díky jeho poznámce u Rozpojených států jsem si knihu Americký deník koupil. Přijde mi fascinující, že díky Databazeknih si koupím knihu, o které jsem dříve neslyšel, na základě doporučení člověka, se kterým jsem se nikdy nesetkal. Facebook nás spojuje (spíše rozděluje) jen proto, že máme obličeje. Databazeknih nás spojuje, proto, že čteme knihy! Není to druhé mnohem působivější? :-)
Ale teď ke knize. Kniha je krásná. Na přebal se občas kouknu jen tak pro potěchu oka. Vnitřek je taky kvalitně graficky vyvedený. Pokud bude další vydání, tak bych chtěl upozornit, že v mé knize asi na třech stránkách jsou občas červené tečky (asi z tiskárny) a zkusil bych vyladit umisťování fotek k textu. Úvodní fotky ke každé kapitole fungují suprově. Boční fotky u textu jsou maličké, takže jsem stěží rozeznal, co na nich je. Ale to není žádná hrůza. Fotky uprostřed kapitol jsou super. V některých kapitolách akorát rozdělují větu. S tím měl můj mozek problém, protože se chtěl vrhnout na fotky, ale zase si musel podržet informaci z předchozí věty. Ale i to je jen drobný detail. A na pár stránkách je chyba v –i/-y či překlep.
Konečně k tomu hlavnímu – k obsahu. Jak mě se při čtení po USA stýskalo! A to mám doma milovaného člověka z Ameriky. Shodou okolností rodina přítelkyně na Floridě žije. Proto jsem si knihu prostě musel pořídit. Ano, Amerika je taková, jakou si ji člověk najde. Ano, Amerika má svoje plusy a minusy. Jako všechny země. A ano, Amerika by si mohla vzít ponaučení od nás a my od nich. Jenže ten hlavní argument pro Ameriku je zejména teď tak lidský – slovy autorky: „Bylo jim tam dobře.“ Přál bych si, aby každý Čech mohl alespoň na chvíli ten pocit zažít. Když může člověk zahodit všechny sociální normy, které s sebou táhneme, uvolnit se a nechat na sebe působit, že se k němu lidé chovají vstřícně a přátelsky a každodenní věci jsou tak snadné.
Rád bych ke knize napsal něco světoborného, ale Jana Ciglerová všechno popsala hezky, stručně (!) a čtivě. Za to jí patří můj dík a nenapadá mne, co měnit. Je to super tak, jak to je. Lidské, civilní, milé. Některé věci pro mne navíc byly nové – např. Accelerated Reader program mi přijde výborný nápad a určitě by mohl fungovat i v ČR – podpořit čtení sbíráním bodíků. Sem s tím!
Snad mi odpustíte, když přihodím i pár svých poznatků, ale potřebuji se o to podělit, protože při čtení jsem většinu času jen přikyvoval a říkal si – jo, jo, to je přesně ono!
Skoro každý, koho jsem v USA potkal, znal nějakého Čecha (Čechoslováka) a měl na ně moc dobré vzpomínky (děkuji předešlým krajanům, že nám dělali v cizině dobré jméno).
Z paměti si i po roce a půl vybavím tvář každého prodavače či baristy z kavárny. Z Trader Joe’s si pamatuju rámcově i většinu rozhovorů. Když jeden prodavač zjistil, že jsem z Čech a jsem první den ve městě, tak mi dal zadarmo tašku (v ceně 5 dolarů) a nechal si ode mne napsat místa, kam se v ČR podívat, protože se tam chystá s přítelkyní. Udělali si tak loajálního zákazníka, že jejich slávu šířím s jejich taškou dodnes.
Na ulici se Vám lidé dívají do očí a usmívají se na Vás. Někdo dokonce i zamává! To si pak připadáte jako rocková hvězda. Navíc když to srovnám s Ruskem, kde dívat se cizím lidem do očí a usmívat se na ně je takřka nelegální, tak přemýšlím nad tím, proč by si někdo přál směřovat naši zemi tímto směrem.
Před pár dny jsem se dozvěděl, že v USA je na univerzitách obor fat studies; lidé diskutují o tloušťce a pohledu na tloušťku v kultuře.
No nic, už se tam těším. Mezitím děkuji autorce za super knížku a že se jí podařilo naservírovat pohled na každodenní Ameriku střední třídy střízlivým pohledem Slovana. Ten obrácený pohled mám doma a je zajímavý taky.
Skvěle napsana kniha. Rozdíly, zajímavosti a postřehy z každodenního života v Americe.