Amok

09.02.2017

O popsaných událostech v knize u nás málokdo ví. Možná je to odvážné tvrzení, ale já sám jsem před čtením nevěděl prakticky nic. Dokonce i česká wikipedie tyto události odbývá na sedmi řádcích. Koho by vlastně měl zajímat vojenský převrat, který se udál v Indonésii, zemi nám tak vzdálené prostorově i kulturně?
Přiznám se, že před čtením jsem měl obavy, zda román nebude obsahovat adorování socialismu nebo komunismu kvůli jeho hlavním hrdinům. Obával jsem se zbytečně, něco takového v knize prakticky není a jen v závěru se to mírně projeví, ale v únosné míře. Je však nutné počítat s tím, že autor patřil k oblíbeným autorům bývalé NDR. Je tak otázkou nakolik jsou popisované události nezaujaté. Autor vysvětluje politickou situaci, která k převratu vedla, jeho samotný začátek a první masakry komunistů.
V knize je zmíněno jakou roli měly USA v tomto převratu, ale dnes už asi nikoho tyhle informace nepřekvapí. Při čtení mě často přicházela na mysl kniha od Fukuyamy Konec dějin a poslední člověk, kde se probírá stabilita nových demokracií a příčiny, které vedou armádu k převzetí moci.
http://www.databazeknih.cz/knihy/konec-dejin-a-posledni-clovek-26183
Příběh samotný je poměrně nevýrazný, protože je neustále kombinován s popisem tehdejšího režimu a jeho politiky. Hlavně ze začátku je chování postav místy trochu křečovité a osudy hrdinů sledujeme spíše z odstupu. Možná proto, že je problém se s nimi díky jejich přesvědčení ztotožnit. Děj není příliš napínavý, protože hlavní postavy nemají žádnou šanci ovlivnit události, do kterých byly vrženy.
Na knize jsou tak nejvíc cenné popsané historické události. Dozvíme se základní informace o tehdejším režimu a společnosti na Jávě. Tehdejší režim byl totiž založen z velké části na osobě prezidenta, který spojil nacionalistické a islámské strany s komunisty do jedné vlády. Právě taková kombinace mě často vracela k myšlenkám Fukuyamy, protože islám, komunisté, nacionalismus a chudoba tvořily skutečně výbušnou kombinaci. Ostatně Fukuyama sám je značně skeptický co se týče islámských společností a události v knize mluví samy za sebe.
V mojí knize chybí strany: 226-227, 230-231, 234-235 a 238-239, ale asi to bude vada jen mého kusu. Bohužel zrovna v poměrně kritických situacích. Možná tak knize trochu křivdím, protože mě do děje dostatečně nevtáhla a ani po stránce informací nebyla kniha vyčerpávající. Z románu tak vzniká dojem, že autor nevěděl, zda se má víc zaměřit na příběh nebo na dějiny převratu a tak oboje působí trochu polovičatě. Škoda, kniha se tak dá doporučit spíš těm, kdo si chtějí rozšířit obzory než čtenářům napínavých válečných románů. 65%