Amsterdam
Ian McEwan
Na pohřbu Molly Laneové se setkávají dva její bývalí milenci, dnes již vážení a bohatí lidé. Uzavřou spolu dohodu, jejíž důsledky nejsou schopni dohlédnout. Jejich přátelství tak podstoupí zkoušku, v níž ani jeden z nich neobstojí. McEwanův psychologický román, za který obdržel Bookerovu cenu.
Přidat komentář
Trochu zklamání, podle anotace i podle předchozí zkušenosti s autorem (Myslete na děti!) jsem čekala mnohem víc. Oba přátelé si jeli víceméně po své koleji a potkávali se a komunikovali spíše sporadicky. Třeba to takhle mezi chlapy chodí, nevím.
Knihu jsem si vybrala do čtenářské výzvy, ale tentokrát se nepovedlo. Od začátku jsem se trochu ztrácela v postavách a v ději se nechytala, ani mě vůbec nebavil, takže jsem knihu nedočetla.
"Nejubožejší maloměstská prudérnost je mu náhražkou za morální úroveň, a zatímco se po lokty noří do hoven, snaží se v potu tváře vztyčit stan na pozemku plném sraček, aby měl kde rozvíjet své sprosté zájmy." Citace z knihy, mé pocity z četby byli stejné, bohužel.
Láska, přátelství a poslání na jedné straně, na druhé intriky, nenávist a podlost.
McEwan zasadil příběh Vernona a Cliva, kteří se považují za přátele, do atraktivního prostředí politiky, novin, umění, ale i hor. Jednotlivé postavy jsou zajímavě propojeny, různorodé prostředí se také prolne. Pozorného čtenáře asi závěrečná část odehrávající se
v Amsterodamu nepřekvapí.
Kniha je členěna do 5 částí. Střídavě sledujeme vzestupy a pády šéfredaktora deníku Vernona a skladatele Cliva.
Autor odkazuje na osobnosti skutečné, ale i fiktivní (Hart Pullman, Dave Spieler).
(Odkaz na song Who My generation vkládám do diskuze.)
„Tak málo toho jeden o druhém víme. Ležíme na hladině a větší část spočíváme pod vodou jako ledové kry a naše společenské masky vystupují do viditelného světa jen chladné a bílé.“ (Clivova reakce na kompromitující snímky, s. 69)
-----------------------------------------------------------------------------
ČV 2019 - Kniha, která obdržela Man-bookerovu cenu
Tahle knížka odhaluje povrchnost vztahů, a i když je zasazena do nám velmi vzdálené vyšší vrstvy britského třídního systému, zdá se mi, že stejně povrchní a zbytečné vztahy, zatížené drobnými ublíženostmi a netolerantnostní, vidíme kolem sebe i u nás ve východoevropské kotlině. To finále je hodně podobné konci na objednávku psané symfonie, ale třeba to byl záměr ;-).
Určitě nepatří k McEwanovým vrcholům. Trošku nevyrovnané, chvílemi uspěchané, jindy rozvleklé. Atmosféra jako obvykle bezchybně podchycena. Asi 70%.
Začátek velmi zajímavý a slibný, závěr mi přišel trochu uspěchaný a nelogický. Na McEwana mi připadaly důvody, pro které se oba přátelé rozhodli své smlouvy využít, málo přesvědčivé, dalo by se říci až malicherné.
Něco mi tu nehraje. Ian McEwan mě většinou nesklame, ale v tomto případě jsem čekala víc. Začátel byl slibný, ale dál slaboučké. Finále v Amsterdamu mi navíc přišlo jako moc velká nepravděpodobná konstrukce. Není trochu divné, že oba hrdinové měli stejný nápad?
Oproti jiným McEwanovým knihám se mi kniha nečetla moc dobře, příběh nebyl tolik napínavý, jak jsem od autora zvyklá. Příběh mě nevtáhl, nebyla jsem mu schopná uvěřit nebo si dokonce najít někoho, s kým budu sympatizovat. Když se to u knihy nepovede, mám vždycky problém se s ní ztotožnit. Dost dobře nechápu, proč zrovna tento román dostal Man Brookrovu cenu, autor měl mnohem lepší kandidáty.
Dávam 5. Čítalo sa to veľmi dobre a príbeh bol super, napriek tomu, že jeho obsah bol dosť pochmúrny a koniec teda dosť tragický, ale McEwan nesklamal. AJ
Amsterdam je absurdní, přesto pozoruhodná sonda do lidského chování. Mimo jiné pokládá otázku, kam až je člověk při touze po pomstě ochoten zajít. McEwan tady absurditu žene až na samou hranici únosného. Po přečtení poslední stránky ji možná někdo označí za hodně černou komedii. Odpusťme autorovi, že ne všechno v knize dává úplně smysl. V některých momentech protagonisté jednají vyloženě nelogicky.
Docela mě to nudilo. Čekala jsem od toho víc dle recenzí. Odradilo mě to od čtení dalších knih tohoto spisovatele.
Groteska, která by u Roalda Dahla nebo P. G. Woodehouse vydala na povídku, se u Iana McEwana nafoukne na (krátký, ale) román.
Zaujímavo vystihnutá atmosfèra prostredia v ktorom hrdinovia žili." Bola som "v Mollinej izbe aj na chodniku v horach s Clivom. Koniec knihy, dvaja sokovia, pretože oni nikdy neboli priateĺmi, si dokonsle pomohli navzájom.
Knihu jsem přečetla v podstatě jedním dechem. Včera večer jsem začala, dnes v dopoledních hodinách skončila. Dostala mě! Jiných slov asi ani nemám.
I přesto, že v závěru už jsem trochu tušila, jak to dopadne, McEwan je opravdový spisovatel a moc dobře ví, jakými slovy, slovními obraty čtenáře zaujmout, uspokojit. Zkrátka mě opravdu nezklamal. :-)
Autorovy další knížky
2008 | Pokání |
2007 | Na Chesilské pláži |
2015 | Myslete na děti! |
2020 | Betonová zahrada |
2021 | Stroje jako já |
Nějak nemám slov, ale dočetla jsem.