Amsterdam
Ian McEwan
Na pohřbu Molly Laneové se setkávají dva její bývalí milenci, dnes již vážení a bohatí lidé. Uzavřou spolu dohodu, jejíž důsledky nejsou schopni dohlédnout. Jejich přátelství tak podstoupí zkoušku, v níž ani jeden z nich neobstojí. McEwanův psychologický román, za který obdržel Bookerovu cenu.
Přidat komentář
Zajímavá knížka, čte se opravdu dobře. Na poměrně malé ploše prezentováno víceméně pracovní dilema dvou "zralých" mužů a důsledky jejich špatného rozhodnutí. Jen ten závěr je velmi přitažený za vlasy.
Jedna z lepších věcí pana McEwan...vdechl jsem ji ve vaně a ani se mi nerozmočila kůže....
Četlo se to pěkně, nápady byly dobré, občas jsem se i zasmála, ale prostě to nebylo nic, co by mi změnilo život, nebo u čeho bych si řekla, to je super, tohle musím doporučit dál. Takové rutinní čtení, nebo jak to nazvat.
Kniha mě zaujala svým obsahem, a proto jsem se rozhodl, že si ji koupím a přečtu. Svižný děj, dobré téma, ale něco mi v té knize chybí. Vcelku dobrá zápletka, která nutí nad zamyšlením. Sledování budování kariéry dvou mužů, kteří během minuty přijdou o vše a nakonec je tu jejich dohoda...
Každopádně stojí za přečtení.
My si Ianem nějak moc nerozumíme: na jednu stranu obdivuju jeho schopnost několika umně zvolenými detaily načrtnout atmosféru, známou situaci, postavu, do jejíchž vnitřních pochodů se není těžké vcítit, na tu druhou se nemůžu zbavit dojmu, že ať už je expozice sebelepší, McEwanovy knihy vždycky vyšumí do ztracena, jsou sraženy v románovém rozletu stupidními, nesmyslnými konci, po nichž se nabízí myšlenka, zda se McEwanovi prostě jen nechtělo psát dál. Tohle jsou ale ty dobré knihy. Na druhém břehu stojí Amsterodam, plochá, přímočará vyprávěnka s KONCEPTEM a TÉMATEM a beze špetky hloubky, která nenese nic z McEwanova rukopisu a působí, jako by byla vyhotovena na zakázku (což je vzhledem k ději knihy poněkud ironické).
Autorovy další knížky
2008 | Pokání |
2007 | Na Chesilské pláži |
2015 | Myslete na děti! |
2020 | Betonová zahrada |
2021 | Stroje jako já |
Knížka je určitě zajímavá, co jsem ale nepochopil, bylo jednání obou hlavních hrdinů. Myslím, že takto se dlouholetí přátelé prostě nechovají. Ani jeden vlastně nebyl ochoten toho druhého vyslechnout a zamyslet se nad jeho radami či argumenty. Oba si šli sobecky za svým cílem a oba na to doplatili. Nefandil jsem ani jednomu.