Amsterodam
Ian McEwan
https://www.databazeknih.cz/img/books/17_/17089/bmid_amsterodam-a13-17089.jpg
4
288
288
Tato novela je možná nejčtivějším a nejbrilantnějším textem, který McEwan napsal. U příležitosti pohřbu Molly Laneové se setkávají dva přátelé, bývalí Mollyini milenci. Ve jménu přátelství dospívají k jistému druhu dohody, která má ovšem pro oba nedozírné následky. Každý z nich učiní závažné a zničující morální rozhodnutí, které dokonale prověří pravdivost a hloubku jejich vztahu.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1999 , Volvox GlobatorOriginální název:
Amsterdam, 1998
více info...
Přidat komentář
Na první pohled spořádaní představitelé střední vrstvy a na ten druhý stačila jedna zádušní mše a Ian McEwan si povzdech : „tak málo toho jeden o druhém víme“
Asi bychom měli dodat naštěstí.
Prostředí bulváru a politiky prostřednictvím dvou přátel, kteří se sejdou náhodně na pohřbu bývalé milenky. Vytržení z práce i úvahy o vlastní nesmrtelnosti je vedou k uzavření podivné dohody, aniž by tušili, jaké následky to pro ně bude jednoho dne mít. Příběh těch dvou je plný přetvářky, amorálního jednání, podvodů, podivného smutku a zrady. Dramatické finále bylo svým způsobem zpečetěné už na samém počátku příběhu.
(SPOILER) Nechápu, že zrovna tohle dílo bylo oceněno Bookerovou cenou? McEwan napsal tolik lepších knih než je tahle. Možná se mi kniha dostala do rukou příliš pozdě (číst knihu o vstupu do nového tisíciletí v roce 2022 je prostě trochu opožděné), ale dobrá kniha by neměla zestárnout (a rozhodně ne takhle rychle). Symbolika zkažené morálky se kterou společnost vstupuje do nového milénia je zajímavá, ale ten závěr byl prostě pitomý. McEwana mám velmi ráda, ale tohle byl velký přešlap.
To si tak čtete příběh o ambicích, žárlivosti, přešlapech a omluvách, zkrátka o životě, příběh se chýlí ke konci, vy si říkáte, kolik podobných chyb se ve vašem vlastním okolí již stalo, těšíte se na tak trochu střízlivý happyend, ale ejhle na posledních pár stránkách se to celé otočí do vrtule, kterou jste tedy dle příběhu samotného měli předvídat, ale nepředvídali, a mně samotné to vyvolalo možná i škodolibý úsměv na tváři. Ach, jakou moc nad námi má naše ego.
Zajímavá novela, ke které bych se asi normálně nedostala, ale byla vybrána v čtenářském klubu. Pro mě první Ian McEwan, ráda si někdy přečtu i dalšího.
Ako krátka, čiernohumorná, poviedková anekdota by to bolo fajn. Ako 130 stranová novela to pôsobí hrozne vykonštruovane a nepravdepodobne. Obzvlášť ten absurdný, nerealistický záver, s absolútne nedostačujúco prekreslenou motiváciou ústredných postáv, na tak extrémny čin, aký majú v úmysle vykonať. Ďalší priemerný McEwan do zbierky...
Tak takový konec nevymyslíš, aneb Nizozemí z jiného pohledu, na první pohled nijak super záživný příběh má dosti nečekané rozuzlení :)
(SPOILER) Oceněná novela nabízí jako tradičně u toho autora hluboký vhled do psychologie hlavních postav. Nad hrobem společné důvěrné přítelkyně se setkávají dávni přátelé,slavny hudební skladatel a oportunisticky založený novinář. Postupně se před čtenářem odkrývá široká paleta motivů lidského egocentrickeho jednání, která vyústí ve vzájemnou sebevraždu, symbolickou katarzi. Doporučuji
Me prvni setkani s autorem a prijemny zazitek. Tema by sice vydalo na poctivou povidku a popisy skladatelske prace byly az moc detailni, nicmene sonda do duse hlavnich postav a jejich sebeobelhavani bylo popsano paradne. Urcite to neni ma posledni kniha od autora. ;-)
Mně se nelíbila. Vzhledem k tomu, že získala Man-Bookerovu cenu jsem čekala mnohem víc. Ještě, že neměla více stran, i tak mi trvalo se tím prokousat.
Ian McEwan nikdy nepotřeboval mnoho slov, aby dokázal vykreslit lidské neduhy, a ani Amsterdam není výjimkou. Tentokrát se autor zaměřil na nemorální chování a rozhodl se nám ho předvést hned v několika variantách. Nejsou to jen dva hlavní hrdinové, odkazy na negativní vlastnosti najdeme u všech postav v knize. Vlastně by se dalo říci, že Amsterdam je takovou malou přehlídkou celé škály amorálního jednání.
Jakési zamyšlení nad morálkou - každá z postav jedná svým způsobem amorálně, každá jinak. Všechny si ale za svým jednáním stojí a namísto aby zpytovaly svědomí, soudí ty druhé.
Námět zajímavý, sepsáno zručně - ALE - jsem ráda, že to není moje první setkání s autorem a nechápu, proč dostal Man Bookera zrovna za tohle (asi jako náplast za to, že ho nedostal dřív a z obav, že to s ním už půjde z kopce).
To neznamená, že by kniha byla špatná, ale je pro mě zatím z toho, co jsem od IME četla, nejslabší. Stačila by mi jen jako povídka - ale i ty měly v sobě vždy něco překvapivého, zde mi to všechno přišlo dost předvídatelné. Dále přičtu fakt, že oba hlavní hrdinové pro mne byli nezajímaví - ne uhrančivě nesympatičtí (jako třeba Robert z Cizinců ve městě) - ale jen otravní ješitní egoisti, se kterými je zbytečné marnit čas.
Nějaká atmosféra a napětí taky vcelku kde nic tu nic...
Ale to nejhorší je černobílost celého poslání té novely.
V jiných McEwanových dílech mě vzrušuje relativita se kterou pohlíží na různé krajní situace a vybočení z normy. Ta zde naprosto chybí. A díky tomu je to vlastně vcelku málo zajímavé - naštěstí ne moc dlouhé.
Sorry Iane a ManBookerova komise, ale u mne tentokrát za tři.
Od Iana McEwana pro mne 2. kniha, tentokrát za ni dostal Bookerovu cenu. Byla to šance této ceně i autorovi, vypadá 99 % poslední. IM má pochmurná, drsná témata, popíše je nenápadně, že máte husí kůži. Život není růžový, ale když si mohu vybrat, pak vážné téma s nadějí bez tolika deprese, a tedy jiné autory. Odeon v edici Světová knihovna má Doslov a tak se dozvídám o čem vlastně někdy knihy jsou:o)) Rozsáhlé pasáže o ničem se dají přeskočit, dojem z knihy ne. Dva kamarádi, kteří o sobě ví, že byli milenci jedné, teď už mrtvé ženy, pak další její chlapi, včetně politika. Dva různé charaktery, jež přes podivné postoje a vyhrocené situace zachovají přátelství, do smrti, a to doslova. Aspoň tento fakt stál za přečtení.
Dva přátelé, bývalí milenci zemřelé Molly, nemají rádi jejího dalšího milence, ministra zahraničí. A všechny tři nesnáší Mollyin manžel.
Jak Clive skladatel, tak Vernon šéfredaktor jsou nesmírně nesympatické postavy, až moje sympatie dostal ten, o kom si podle nich mám myslet, že je morální bídák.
Čte se až na pasáže tvoření symfonie moc dobře, na konci je zvrat s velkým Z. Doufám, že v Holandsku už mají jiné zákony, jinak aby se tam člověk bál jet.
Zde se pozná mistrovství autora na pár stránkách popsat dost časového úseku a děje.
Po krátkom trápení kniha dočitaná. Posledný bod Výzvy splnený. Nehrozí, aby som ešte niečo čítala od tohoto autora.
Nesnadné čtení, ke kterému vlastně nevím, proč se pořád vracím. Od McEwana se mi dobře četla snad jen Betonová zahrada a Cizinci ve městě.
Tady nebylo nic čeho bych se chytila a k mínusu všeho, jedna z hlavních postav byl skladatel vážný hudby. Doslova jsem se otravovala čtením pasáží, které měly co společné s notami. Do toho příměs politiky a bylo to zabitý. Marně jsem čekala, že se mi zavděčí aspoň konečným rozuzlením.
„Jak málo o sobě víme. Plujeme životem, ponořeni pod povrch jako ledové kry, a nad hladinu projektujeme svá viditelná, společenská já, studená a bílá.“
To teda nebylo moc lehké čtení, i když to s McEwanem skoro nikdy. A nemožnost sympatizovat s žádnou z postav tomu nepřidala. Odstřiženost obou hlavních "hrdinů" od reality byla popsána výstižně. Ale ten myšlenkový popis procesu tvorby symfonie to bylo skvělý.
Jen jsem moc u téhle knihy nepochopila proč zrovna za ni obdržel ManBookerovu cenu, když jich napsal několik mnohem lepších.
Čtivost ani brilanci jsem neobjevila. Prostředí bulváru a politiky nepřitažlivé. Do Výzvy jsem chtěla zjistit, za co tak Man Bookerova cena byla? Díky talentu autora a malému počtu stran jsem dočetla, ale nejsem ničím obohacena. Snad jen prázdnotou přetvářky a povrchnosti, neurčitým smutkem? Ani závěr mě neoslovil. Něco mezi fikcí a humoreskou?
Autorovy další knížky
| 2008 |  Pokání |
| 2007 |  Na Chesilské pláži |
| 2015 | Myslete na děti! |
| 2020 | Betonová zahrada |
| 2021 | Stroje jako já |
Trochu jiný McEwan, ale čtu knihy v jiném pořadí než autor napsal, takže v doslovu chápu odkaz na Betonovou zahradu či Solar, které jsou o řád lepší knihy a toto odbočení si bere téma či postavu z obou. Proto těžko doporučit zda tuto knihu číst po výše zmíněných, které nasadí laťku očekávání vysoko.
Tato politická a společenská satyra byla místy vtipná, ale spíše hořká. Byla by chyba jí však vynechat.