Amulet Siouxů
Otto Janka
Liborio, hlavní hrdina dobrodružného románu O. Janky Amulet Siouxů, se vlastně jmenoval Libor Schlesinger a pocházel z Čech. Jako jeden z předních účastníků revolučních bojů v roce 1848 byl však neustále šikanován a pronásledován - proto se vzdal svého poměrně výnosného postavení ve své vlasti a odešel do Ameriky. I tady se však setkává s útlakem - s útlakem Indiánů. S útlakem, který vrcholí krvavým povstáním proti bělochům. Pomůže Liboriovi v této situaci na obchodních cestách ohroženým územím amulet, který kdysi dostal od náčelníka Siouxů za to, že mu poskytl nezištnou pomoc a zachránil mu tak život?... celý text
Přidat komentář
S knihami Otto Janky je to stejné jako s východoněmeckými indiánkami. Nebyly třeba vyloženě špatné, měly hlavu a patu, ale zároveň byly takové nějaké nedochucené. Od filmů s Vinnetouem se lišily tím, že kladly větší důraz na realitu, hledaly inspiraci ve skutečných postavách, ve skutečných příbězích. Snažily se zobrazovat život indiánů tak, aby odpovídal dobovým poznatkům. Ale divákům chyběla právě ta dobrodružnost, romantika, příběhy vymyšlené, ano, i zcela přehnané a nepravděpodobné. Na to se daleko lépe dívá. A to se také daleko lépe čte. Pohybujeme se totiž v žánru, kde jsou tyto věci dovoleny. A žádány.
Pohodové čtení na horký letní den.
Knha popisuje Liboriovu nebezpečnou cestu s nákladem mouky do Denveru přes Kulivé hory, během níž se seznámí s potulným knězem Oliverem a krásnou Peggy Sue. Zažívají spolu nejrůznější dobrodružství, při kterých je před Indiány chrání amulet náčelníka Wambanagy. Román není – jak píše autor v doslovu – ani pravdivý, ani vymyšlený, je napsaný na základě Schlesingerových článků v krajanském tisku. Nechybí poetické popisy přírody, dějové napětí ani humor, zejména v dialozích Liboria a Olivera, třeba: „O čem mlčíš?“ … „O tom samém, co ty.“
Rozhodně to nepovažuji za ztracený čas.
Autorovy další knížky
| 1984 |  Zloděj snů |
| 1990 | Jsem Sioux! |
| 2000 |  Češi v cizinecké legii |
| 1995 | Černá je řeka legionářů |
| 1978 | Naše přehrady |
Zatím nejlepší, co jsem od Otto Janky četl. Tohle má úroveň klidně i Kutíka. Je to výborně napsané a plný počet to zaslouží zejména kvúli kapitole z vojenské pevnosti.