Anaïs Ninová s maskou a bez ní
Elisabeth Barillé
Románový životopis exaltované spisovatelky a femme fatale mnoha umělců, zejména Henry Millera. Krásná, temperamentní a talentovaná žena, která v době mezi dvěma válkami byla idolem mnoha surrealistů a dadaistů, proslula svými osobními deníky, které se staly oblíbenou četbou emancipovaných Američanek počátkem 70. let.
Literatura světová
Vydáno: 1994 , Ikar (ČR)Originální název:
Anais Nin, masquée, si nue, 1991
více info...
Přidat komentář
Ninová do svých deníků vepsala celý svůj život. Všechny své prožitky, představy, sny, obavy, strachy, radosti, vášně i potěšení. Její deníky se defacto staly její modlou, jejím skutečným životem. Psychoanalýza na papíře. Pokřivený vztah s otcem, excentrické chování, milostná vzplanutí, rozporuplná povaha i bezbřehá touha po uznání, z toho všeho se vypsala na 45 tisících stránkách v téměř 70 tlustých sešitech.
Z dnešního pohledu to může působit tak trochu jako chaotická zpověď hysterky, která neví, co vlastně chce. Pro tisíce amerických žen se ale v 60. letech staly její deníky doslova biblí.
Dlouho jsem se u knížky nerozčilovala jako u této.
Avizovaná famme fatal nikde, jen jakási (dlouho) nedoceněná hysterka utápící se ve své exaltovanosti a rozdvojenosti. Marnivá, nízká a paradoxně jaksi bezcitná.
Abych nehanila jen postavu: styl podobně rozdvojený jako hlavní postava, chvílemi se opájí vzletými, otřepanými vyjádřeními, aby se za chvíli (nepochopitelně) zkrátil na úsčné věty; asi vášeň(??). A ten překlad... nijak časté, ale přece smutné stylistické chyby.
Pokud ale vydržíte přes polovinu, konec knihy i života se zdá být trochu snesitelnějším; hrany se zaoblily. Anaïs s tiskařskou černí na rukou je mnohem sympatičtější než všechny její předchůdkyně. Biografičtější ráz tomu taky více sluší.
Rozdíl mezi biografií a životopisným románem je zásadní: biografie uctívá, vyzvedává a upřednostňuje osobu, o kterou jde v knize především. Životopisný román jednoznačně upřednostňuje pouze autora, který se snaží sebeprezentovat a z nedostatku vlastního tématu použije/využije života někoho jiného. To je bohužel i případ této knihy: chaotické a zmatené rozličnými časovými i dějovými přeskoky, nedovysvětlením základních faktů a často i autorčinou „uměleckou“ invencí. Obálka českého vydání náznakem lehce nasládlé romantické literatury tomu dává korunu. Osoba Anais Nin byla svým způsobem výjimečná a zajímavá, vypovídá o tom i její dílo, ale tento román opravdu moc povedený není.