Analfabetka, která uměla počítat
Jonas Jonasson
https://www.databazeknih.cz/img/books/20_/206172/bmid_analfabetka-ktera-umela-pocitat-206172.jpg
4
4332
4332
Druhý román autora Stoletého staříka, který vylezl z okna a zmizel. Nombeko začala pracovat v pěti letech jako vynašečka latrín na předměstí Johannesburgu, v deseti letech osiřela. Nic nenasvědčovalo tomu, že by neměla prožít svůj život v jedné z chatrčí největší chudinské čtvrti světa a pak tu předčasně umřít, nikým nepostrádaná. To by ale nebyla Nombeko – analfabetka, která uměla počítat. Osud i její talent ji zavedou až do mezinárodní politiky, na druhou stranu zeměkoule, ke dvěma identickým a zároveň velmi odlišným bratrům. Během jejího dobrodružného putování se jí podaří zamotat hlavu agentům nejobávanější tajné služby nebo být unesená ve špinavém náklaďáku na převoz brambor. A tím to zdaleka nekončí... Jonassonův první román Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel se záhy po vydání stal čtenářským hitem a dva roky po sobě nejprodávanějším švédským románem. Přeložen byl do 40 jazyků. Fenomenální úspěch sklízí v mnoha zemích světa, včetně Česka, kde se dosud prodalo přes 50 000 výtisků. Grandiózní příběh, který ve srovnání se „Staříkem“ nezaostává ani nápady překračujícími veškeré hranice, ani bizarními zvraty a ani nezapomenutelným půvabem.... celý text
Přidat komentář
Co mají společného genialni matematička ze slumu v Jihoafrické republice, neexistující chytrý muž jménem Holger 2 ze Švédska, americký zběh z Vietnamu, tři Číňanky, pitomý Holger 1 a švédská revolucionářka? Jejich život ovlivnila jedna velká a těžká dřevěná bedna se zajímavým obsahem. Pobavil mě švédský král a jeho přístup k problémům - však ono se to nějak vyřeší, proč si s tím teď dělat starosti. (Musím si z něho vzít příklad). Nejvíc mě však bavily tři Číňanky. Někdy byl příběh trochu přitažený za vlasy, někdy třeskutě vtipný. Mám ráda severské romány. Mají jiný náboj a jsou příjemně osvěžující.
Možná půjdu proti proudu, když napíšu, že se mi tato kniha líbila víc než Stoletý stařík. Není to sice žádný zázrak a stále nechápu tu obrovskou oblíbenost obou knih Jonase Jonassona, ale Analfabetka mi přišla čtivější a vtipnější. Sice zhruba ve dvou třetinách ztrácel autor tempo, ale včas si vzpomněl, že musí příběh natáhnout na patřičný počet stran, a tak ještě přidal nějaké to vzrušení na konec. Dobrý průměr.
Kniha plná nečekaných zvratů... ve chvíli, kdy si člověk řekne, že už snad nic více překvapujícího nemůže přijít, přijde něco dalšího a dalšího... vtipná a odpočinková kniha plná nelogických situací, u kterých se zasmějete...
Jonasson je nepochybně mistrem slova, navíc si po takřka legendárním "staříkovi" dal dvě a dvě dohromady /narozdíl od knižního Holgera "jedničky"/ a svou svižnou, jednoduše humornou a hlavně mile satiricky laděnou tvorbou zaplácnul na knižním trhu zející díru po absurdním mainstreamu, pokud se to tedy dá o knižní produkci tvrdit. Využil v "analfabetce" všech silných atributů "staříka" a děj vyskládal na obdobném principu; využil tedy již prověřené kombinace skutečných historických faktů a postav (byť povětšinou záměrně směšně interpretovaných) se smyšlenou dějovou linkou. Ona časová souslednost je geniální a jsem přesvědčen, že právě ta mu zabrala při tvorbě největší porci času při přípravách a studiu faktů. Bohužel největší achillovou patou "analfabetky" je ale její dějová nevyváženost; zatímco dětství Nombeko, vynašečky latrín z jihoafrického slumu bez valných vyhlídek na život prostý zápachu lidských výkalů, nechybí atmosféra, překvapení i břitký humor, jde od tohoto okamžiku kvalita knihy dramaticky afdraande čili afrikánsky z kopce. Ještě poměrně snesitelná epizoda v nedobrovolném zajetí neschopného bělocha, inženýra ve vedoucí funkci jaderného výzkumného projektu JAR, přechází v čiré čtenářovo utrpení - švédskou anabázi s všudypřítomnou bombou na krku, utahanou, plnou zbytečných nicneříkajích postav a hlavně nebesky otravnou "atomovkou". Humoru je servírováno poskrovnu a kousavá kritika monarchie jakožto vlastní nosná kostra knihy se tak trochu v našem státním zřízení míjí účinkem. Kniha finišuje ovšem už znovu ve velkém stylu, a jednoznačně palec nahoru za krále křupana a jeho košili zacákanou slepičí krví a umaštěnou od oleje z převodovky=)
Domnívám se, že nebudu špatným prorokem, když budu tvrdit, že se dočkáme dovršení trilogie...až se ale Jonasson rozhodne dovršit veleúspěšnou trilogii námětem jako "Hluchoněmá zpěvačka, co vyprodala Carnegie Hall", tak já už u toho teda ale jistojistě nebudu...
Zkrátka "stařík" je nejblyštivější klenot světové literatury, kterému "analfabetka" nesahá ani po artrozou prolezlý kotníky!
P.S. jednoho Holgera jsem během tříměsíčního pobytu v Namibii, severním to sousedu Jihoafrické republiky, opravdu poznal a v ničem si nezadal s knižním Holgerem "dvojkou"!
V podstatě se ztotožňuji s názorem, který jsem někde četl. Je to jako Stařík, tedy legrace a fůra historických reálií, ale už víc absurdní než uvěřitelné. Ale kdo ví, třeba bych knihy hodnotil obráceně, kdybych je četl (vlastně poslouchal) v opačném pořadí.
Zajímavá a oddechová kniha plná nečekaných zvratů. Rozhodně se jedná o zábavné čtení, které mě donutilo se smát i nahlas.
půlku knihy jsem přečetl a půlku poslouchal jako audioknihu a mohu všem jen doporučit. Dokonce bych řekl že byla i o něco lepší než "stařík"
Lepší, než " Stařík", ale nedočetla jsem- prokousávala jsem se Staříkem a nebavilo mne se prokousávat i Analfabetkou , bohužel, čekala jsem více od obou.
Analfabetka mě snad bavila více než Stařík. Vtipná, nečekané zvraty děje a osudy postav, to jen jen malý výčet z této knihy. Musela jsem ji přečíst jedním dechem. Vřele doporučuji každému :).
Bál jsem se, nebo možná těšil, na Staříka2 :-) Naštěstí se tak nestalo.
Je to parádní počtení.
Chápu, že si o mě někteří spolucestující v autobuse, z práce do práce, teď myslí, že jsem asi blázen, když se nahlas chechtám... Ale co? Hlavně že vědí, že nejsem Analfabet! Teda... možná škoda... :-D
Matematicky veľa nepredviedla, analfabetkou bola len chvíľu, ale bola to velmi príjemná oddychová a hlavne zábavná kniha aké obľubujem.
Kniha sa mi pacila viac ako starcek, velka skoda, ze nevysla ako prva v poradi. Kedze vysla ako druha, rusilo ma to, ze iste pasaze boli formou ako cez kopirak starceka a teda aj dost predvidatelne.
Ale nasli sa aj pasaze, pri ktorych som sa z chuti zasmiala. Jedna z lepsich oddychoviek.
Moje hodnotenie: 75%
Kniha vypráví o jedné jihoafrické dívce jménem Nombeko. Tato černoška je velice chytrá a ačkoliv se narodí v chudinské čtvrti a osudem by jí mělo být doživotní vynášení latrin a alkoholismus, stane se z ní na konci přiběhu švédská občanka, která má za přátele například krále Švédska či čínského prezident. Za to vše může její intelience, štěstí a také shoda náhod, které ji svedou s těmi pro ni správnými lidmi. Osvěžující příběh plný humorných scén, které se točí především kolem jedné oficiálně neexistující jaderné bomby. Mě osobně se více líbila první kniha od tohoto autora, tato mi přišla zbytečně dlouhá, posledních 100 stran již nemělo takovou šťávu, ale to neznamená, že bych tuto knihu k přečtení nedoporučila.
Skvělá kniha pro všechny, kdo mají rádi humor a nechtějí se plácat v dlouhých psychologických pasážích. Za mě je Analfabetka asi na stejné úrovni jako Stařík. Super oddechovka.
Kniha, ke které jsem přistupovala s velkým očekáváním a zároveň kniha, které se dařilo toto očekávání plnit zhruba do poloviny. V druhé půlce už pro mě vyprávění dosti vázlo, nebavilo mě a dočetla jsem už jen ze setrvačnosti. Navíc už to ani nebylo tak vtipné, což je škoda, protože čtenář od počátku přistupuje ke knize jako k nesmyslu. Co ale s nesmyslem, který postrádá humor a drive? Přesto dávám tři hvězdičky, protože se jedná o lepší knižní průměr a autor má jednoznačně smysl pro onen výše zmiňovaný (ne)smysl. Místy pobaví, nenadchne, ani neurazí, takové dovolenkové čtení.
Po přečtení Staříka, jsem se na Analfabetku hrozně těšila a byla jsem stejně tak nadšená. Autor je výborný vypravěč a jeho příběhy jsou vtipně nesmyslné. Velice mě knížka nadchla.
Nombeko je neuvěřitelná postava - její cynismus, inteligence, vždy chladná hlava a poznámky mě dostaly. Stejně tak i další podivuhodné postavy, ať už neuvěřitelně tupý Holger 1, jeho přítelkyně nebo třeba političtí představitelé procházející příběhem. Upřímně jsem se bavila od začátku až do konce :-)
Analfabetka ..... na začátku chudé černošské děvče z předměstí s chytrou hlavou a chutí po vzdělání se nakonec odrazí z té špíny a přes své někdy nepochopitelně osudem naplánované cesty se s velkým bohatstvím zašitým v šosu dostane přes výzkumné centrum atomových zbraní až do Švédska. Po celých 20 let jejího života ji doprovází ohromná bedna, o kterou ani nestála a o kterou v nevědomí ani nikdo jiný nestál ( tedy až na Holgera 1). Smála jsem se vtipným a někdy nepochopitelným zážitkům a přístupu k životu. Každý by si měl říci - " však ono to nějak dopadne ". Na konci jsem měla radost, jak to dopadlo :-)