Analfabetka, která uměla počítat
Jonas Jonasson
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/429981/bmid_analfabetka-ktera-umela-pocitat-Iov-429981.jpg
4
4325
4325
Druhý humoristický román Jonase Jonassona, jehož Stoletého staříka, který vylezl z okna a zmizel se v češtině prodalo přes padesát tisíc výtisků! Vypráví příběh černošské dívky Nombeko Mayeki, která se v roce 1961 narodila v Sowetu, chudinském předměstí Johannesburgu. Přestože neumí číst, velmi dobře rozumí matematice. Postupně se dopracuje na pozici, ve které navrhuje jaderné hlavice, a odstěhuje se do Švédska. Ve Švédsku vyšel román na podzim 2013 a okamžitě vzbudil ohlas srovnatelný se Stoletým staříkem, který tu byl dva roky po sobě nejprodávanějším románem.... celý text
Literatura světová Humor Romány
Vydáno: 2015 , PanteonOriginální název:
Analfabeten som kunde räkna, 2013
více info...
Přidat komentář
Nedočteno, odloženo. Kniha mě nenadchla, místy jsem se v ní ztrácela. Škoda, moc jsem se na ni těšila.
Tak jak to nějak správně vyjádřit ... Stařík mě nadchnul, vtipné, odlehčené, výborné zápletky. Analfabetka mi přišla Staříkovi moc podobná a zápletky mi občas nepřišly vtipné a odlehčené, ale na můj vkus až příliš absurdní. Ten hloupější z dvojčat (Holger Idiot) mi místy neuvěřitelně lezl na nervy svojí tupostí a když se v myšlení spojil se svojí přítelkyní Celestine, tak bych měla chuť je oba osobně uškrtit. Nemohu autorovi upřít, že psát umí, přečetla jsem to snadno, ale tak nějak ... něco tomu prostě do těch 5 hvězdiček chybělo. Pro mě osobně měl Stařík větší kouzlo.
Po delší době jsem se u knížky pobavila. Autorova ironie je parádní.
Jen jsem díky jeho proslavené osobě čekala na konci něco odlišného.
Na odlehčení, pobavení je ideální volbou.
Tak táto kniha ma teda riadne pobavila. Zbožňujem absurdný humor Jonassona. Keďže som nečítala Starčeka neviem porovnať, či ho bola táto kniha 'cez kopírku' alebo nie. ALE rozhodne bola skvelá. :)
S touto knihou to byl absolutní relax. Jen tak dál pane Jonassone. A přece nechcete, aby autor dokola kopíroval Staříka.
Absolutní paráda. Je to fakt dobře napsané.Přečetl za 3 dny a to čtu jenom cestou do práce a zpět. Příběh je dobře vystavěn a má spád. Doporučuji
Znovu neuvěřitelné postavy, životní situace a osudy. Ale i tak jsem měl chuť odložit a přestat číst. To když Holger 1 vypadl z vrtulníku přímo do polštářů. Věřil bych všem potrhlostem, ale tohle bylo na mě moc. Knihu jsem dočetl jen se sebezapřením. Štvalo mě spousta vedlejších postav, popis jejich (v tu chvíli už nezajímavých) příběhů. Stařík mě dokázal rozesmát, analfabetka nudit a místama pěkně štvát.
Budu souhlasit s většinou. Kniha je výborná, ale je to Stařík v bledě modrém (v tomto případě možná spíš černém). Každopádně zajímavý je pohled autora na ne příliš dávnou politiku Švédska a na její současné představitele. Lidé neznalí místních poměrů se dozví velmi zjednodušeně ale pravdivě, jak to ve Švédsku vlastně chodí a takoví, kteří mají se švédským systémem určitě zkušenosti jako třeba já budou pobaveně souhlasně přikyvovat.
Jako že tohle vážně skoro nikdy nedělám, knihu jsem odložila, nemůžu proto hodnotit. Těšila jsem se na ni strašně moc, ale když jsem po pár prvních kapitolách zjistila, že jsem myšlenkami úplně někde jinde, vzdala jsem to.
Možná se k ní ještě vrátím, zatím jsem ale hodně zklamaná.
Nemůžu hodnotit celou knihu, odložila jsem ji asi po první čtvrtce. Dost jsem se na ni těšila, protože Stařík mě nadchl. Ale ten mě chytl od první věty, vše bylo překvapivé a nadsázka lehká, všechny postavy zajímavé i zápletky. Tady mi to připadalo naopak, i když hlavní hrdinka byla nevšední (ale tak nějak moc). Jen co jsem se konečně vypořádala s prvním "latrínovým" prostředím, už zase jiné nevlídné, za ostnatým plotem. K tomu samí nesympatičtí mužští hrdinové (Ingmar byl na zabití), osudy dalších postav i zápletky mi připadaly nudné a zbytečně přehnané. Humor stejný, ale možná o něco víc absurdní a drsný. Třeba jsem měla pokračovat, ale já si raději znovu přečtu Staříka.
moc jsem se na analfabetku těšila, ale prostě jsem se do ní nedokázala vůbec začíst, dala jsem jen půlku knížky, dál to nešlo
Zábavné, vtipné čtení, ale nemůžu se ubránit dojmu, že autor jede podle dobře zavedeného mustru ve Staříkovi. Tuhle jsem si už tolik neužila, bohužel.
Knížka předčila mé očekávní, obvykle se "dvojky" vyznačují klesající kvalitou a po Staříkovi jsem se toho obávala, ale úplně zbytečně. Krásný suchý a úderný humor.
Stařík v jiném hávu. Jonasson vystavěl opět dost podobný příběh jako v předchozí knize, takže toho, kdo ji četl, už Analfabetka tolik nepřekvapí. A i když to jede na podobné vlně, rozhodně nezklame, protože je to zase vtipné, svižné a svěží dílo. A čte se to jedna báseň. Autor má nesmírné nadání na vymýšlení neskutečných postav. A zvlášť pak situací, kdy všechny tyhle postavy dá dohromady. Jsem docela zvědavá na něco nového od Jonassona a možná mi ani nebude vadit, když to bude zase na jedno brdo. Jako oddechovka prostě ideální.
Stařík se mi líbil, analfabetka už méně - přijde mi, že to je na stejné brdo - neuvěřitelné příběhy nevšedních postav. Autor mě tedy ničím novým nepřekvapil. Tedy abych nekřivdil, četlo se to dobře, člověk si u toho odpočinul, ale celkově nic nového.
Vypadá to, že Jonasson nás bude zásobit neobyčejnými příběhy obyčejných lidí - nebo obyčejnými příběhy neobyčejných lidí?
Stařík je stařík, byl tu prostě první a nasmála jsem se u něj o něco víc než u Analfabetky, ale nepřikládám to na vrub Jonassově nedostatečné múze, nýbrž tomu, že Nombeko je postavou mnohem vážnější než Alan, krom toho geny matky, která čichá ředidlo se nedají srovnat s geny otce, který chtěl založit Svobodné Rusko:)
Opět slušná porce různonárodní politiky, situací, které prostě nevymyslíš, a jednoduchého inteligentního humoru -ačkoli, je tento výraz na místě, když minimálně jedna z postav nese označení Idiot a dalších pět se tak chová?:)
A zdá se mi to, nebo Jonasson skutečně nevěří oficiální verzi 11. září?
Každopádně pět hvězdiček, pobaví, smutnou duši potěší:)
Tak jsem dočetla. Je to prostě Stařík v bleděmodrém. :) A Stařík byl první, takže tohle je prostě jenom dvojka, nicméně já jsem se bavila. :)
Na Jonase Jonassona jsem slyšela doslova "pět ódy". Když jsem dostala tuto knihu společně se Staříkem, byla jsem velmi zvědavá a do novější Analfabetky jsem se hned pustila. Kniha je barvitá, hluboce zajímavá a zábavná. Hlavní hrdinové jsou doslova lapačkami na různé nečekané náhody. Jelikož je v knize mnoho postav, ke konci jsem se v ději, postupně pomalu ale jistě, začala ztrácet. A nějak jsem nepochopila ten konec.
Trošku mě mrzí, že autor více nerozvinul osobnost Nombeko, když kniha nese "název" její osoby. Přesto se mi kniha celkově líbila. Ještě bych vytkla, že autor více nepopsal Nombečiny matematické schopnosti, když už je to v tom názvu. Avšak, počítání polštářů bylo velmi zajímavé :-)