Dejme stranou poměrně těžký akademický jazyk; ostatně působit tolik let ve Filosofickém ústavu AV ČR musí nějakou stopu zanechat. Klíčovou otázkou knihy je spíše její praktický význam. Zavádějící je jíž název - čtenář ze slova konfrontace mylně nabude dojmu, že se v knize dočte něco z historie třídních bojů. Kdepak, jde o konfrontaci ryze teoretickou.
Avšak teorie jednotlivých anarchistických myslitelů jsou načrtnuty jen rámcově, autor nejde pod povrch (jak by taky v tak útlé brožuře mohl). A tak přestože Tomek postihuje myšlenku anarchie od úplných počátků (Bakunin, Proudhon, Kropotkin) až do současnosti (Bookchin, Bey, Goodman), jde většinou jen o jakousi výseč jejich myšlenek.
Mnohem nosnější by bylo srovnat třeba jen dva nebo tři autory (třeba autonomistu Hakima Beye a komunistu Petra Kropotkina) a "konfrontovat" jejich pojetí anarchismu do hloubky. Takto však kniha připomíná jen informacemi obalenou časovou osu.
Dejme stranou poměrně těžký akademický jazyk; ostatně působit tolik let ve Filosofickém ústavu AV ČR musí nějakou stopu zanechat. Klíčovou otázkou knihy je spíše její praktický význam. Zavádějící je jíž název - čtenář ze slova konfrontace mylně nabude dojmu, že se v knize dočte něco z historie třídních bojů. Kdepak, jde o konfrontaci ryze teoretickou.
Avšak teorie jednotlivých anarchistických myslitelů jsou načrtnuty jen rámcově, autor nejde pod povrch (jak by taky v tak útlé brožuře mohl). A tak přestože Tomek postihuje myšlenku anarchie od úplných počátků (Bakunin, Proudhon, Kropotkin) až do současnosti (Bookchin, Bey, Goodman), jde většinou jen o jakousi výseč jejich myšlenek.
Mnohem nosnější by bylo srovnat třeba jen dva nebo tři autory (třeba autonomistu Hakima Beye a komunistu Petra Kropotkina) a "konfrontovat" jejich pojetí anarchismu do hloubky. Takto však kniha připomíná jen informacemi obalenou časovou osu.