Ancikrist

09.05.2013

Stanev dokonale vystihuje atmosféru Bulharska v době střetu se stále vlivnější Osmanskou říší na jihu, tedy střetu v té době opravdu velmi odlišných pohledů na svět. Stanev ukazuje jak marasmus a fanatismus chudiny, která byla často pod silným vlivem kléru, tak fanatismus vrcholných církevních představitelů, kteří se nerozpakují obětovat tisíce mrtvých jen pro své "mučednictví". Stanev skvěle popisuje i dobyvačné Turky, kteří zabíjeli ve jménu víry takřka na potkání. Je to svět středověkého člověka se všemi jeho klady i zápory. Stanev si tuto dobu nijak neidealizuje. Kulturní i politický rozmach Bulharska ve 13. století je ve 14. století postupně vystřídán pozvolným úpadkem, které končí vazalstvím Bulharska na Osmanské říši, a právě tato doba neustálého strachu a nejistoty nahrává různým sektám a prorokům. Hlavní postava prochází několika proměnami a její vykreslení je psychologicky mistrné. Stanev nahlíží do života některých sekt, jenž v sobě často spojovaly pohanské prvky s těmi křesťanskými. Při čtení Ancikrista jsem si nemohl nevzpomenout na Markétu Lazarovou a obrazy stejně kruté jako poetické, jak je nabízí Vančurova kniha i Vláčilova filmová adaptace. Doporučuji.