Anděl západního okna
Gustav Meyrink (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/73_/73698/bmid_andel-zapadniho-okna-76v-73698.png
4
104
104
Magický román o muži, který se pokouší vyrovnat s hrůzou záhrobí tím, že studiem zápisků svého předka, anglického mága 16. století, se přesvědčí o mágově posmrtném životě a ztotožní se s ním.
Literatura světová Romány
Vydáno: 1992 , ArgoOriginální název:
Der Engel vom westlichen Fenster, 1927
více info...
Přidat komentář
Není pro mne snadné psát komentář k této knize. Příběh je nabitý symboly, čemuž je ostatně věnován i doslov mého vydání, možná lze celý děj chápat alegoricky, což ovšem získává zcela jiný rozměr ve světle poznání, že celý náš život je možné chápat jako jakousi alegorii, dramatickou hru symbolů, jejichž hloubka spočívá v jejich schopnosti vyvolávat v nás emoce a evokovat jakési tušení či přímo vnímání smyslu. Napadá mne přehršel dalších nesouvislých myšlenek v souvislosti s tímto románem, ale omezím se na konstatování, že toto je jedna z nemnoha knih, kterou člověk může číst stále znova a nacházet v ní nové významy podle aktuálního stavu a rozvoje své psýché ... jako v magickém zrcadle.
Někde za polovinou jsem se v knize nenávratně ztratil. Mnoho pojmů, nevysvětlitelných ingrediencí, táhnoucí se děj neděj… Po tajemném Golemovi a úžasné Valpuržině noci je pro mě tento román zklamání. I tak ale sáhnu po nějaké další Meyrinkově knize.
Jedna z mála knih, které jsem odložila. Dala jsem jí s jistým sebezapřením poctivých 50 stran, ale příběh byl na můj vkus psaný příliš naivním způsobem. Všechno, co v textu nedává smysl, je vysvětleno zkrátka "magickým působením".
Z toho kusu, který jsem zdolala, bych ale řekla, že je to knížka docela vhodná pro mladé čtenáře (tak okolo 12 až 15 let).
Meyrinka mám hrozně rád, téma J. Deeho, E. Kelleyho a jejich práce mě fascinuje, přesto jsem se ale pral s tím, abych knihu vůbec dočetl. Možná některé historické nepřesnosti, možná některé překombinované myšlenky odkazující k různým filosofiím nebo možná zdlouhavost některých pasáží zapříčinily, že knize dávám jen 3 hvězdy.
Do nejstarší generace pražských německých autorů řadíme Gustava Meyrinka a R. M. Rilkeho. Tito autoři, jenž byli vrstevníky autorů tzv. České moderny, se hlásili především k novoromantismu, tedy směru, který v německé literatuře představoval obdobu symbolismu a dekadence. A právě prvky těchto dvou směrů jsou vydatně zastoupeny v románu Anděl západního okna, který v sobě nezapře Meyrinkovu vášeň v okultních vědách a spiritistických naukách. Autor navíc využívá motiv příběhů reálných postav alchymistické historie rudolfínské Prahy. Dodatečné dohledávání informací o Edwardu Kellym a Johnu Dee, což jsou v románu postavy ústřední, bylo pro mne příjemným rozšiřováním kontextového povědomí, jež zároveň umocňuje přesah, který kniha ve čtenáři evokuje. Příběh románu je rozpuštěn v mnoha rovinách, které není snadné vždy jasně oddělit a určit. Postupně dochází k prolínání těchto rovin a jejich konečnému splynutí v rovinu jednu v závěrečné části knihy. Jak už zde bylo zmíněno, stojí zato nevynechat doslov Bohuslava Blažka.
Jsem rád, že jsem si o střípek rozšířil portfolio pražských německých autorů, nicméně stále je co doplňovat, protože na přelomu století jich v Praze působilo na čtyři desítky. Nicméně těch co se zapsali do dějin světové literatury je šest, což samo o sobě také není málo. Je dobré vědět, že pražský Němec není jenom Kafka.
Ten nejkrásnější Meyrink.
Málokdo ví, že jeho romány mají vysokou zasvěcovací hodnotu. A to jak pro adepty nejvyšší vědy tak i pro zcela nepolíbené.. Jeho knihy obsahují nespočet symbolů a archetypálních postav. Anděl západního okna není výjimkou.
Román je naprosto strhující (co naplat, pro někoho zřejmě složitější) jak ho začnete číst není možno jej v půli opustit. Za nejzajímavější považuji prolínání evoluční a reinkarnační teorie, jenž se ukazuje na předcích hlavního hrdiny ale i ostatních postav. Jež zmítány osudem, sklízejí co jejich předci zaseli.
Taktéž názorný popis rozporu temné a světlé Luny je brilantní, v úplnosti a názornosti jej předčí snad jen vědecké pojednání trilogie Had Genese od Stanislase de Guaity.
Chceme-li přestat býti národem ´´malých zmrdů´´, zařaďme knihy Gustava Meyrinka do školních osnov...
Uch, to bola fuška. Som ustatá. :-) S touto knižkou som trávila dlhé, tiché a sústredené chvíle. A áno, týmto by som sa chcela srdečne poďakovať svojim kolegom za vytvorenie príjemného „reader-friendly“ ovzdušia... teda pracovného prostredia... tiež za to, že na mňa nežalovali u našich mocných – predsa len, študovať historicko-okultné záležitosti v chráme modernej vedy môže byť chápané ako provokácia. Knihomoľstvo neospravedlňuje. ;-) :-)
Veru si nie som istá, či to vôbec malo zmysel. Hádam aj áno, i keď ... niekedy som sa úplne stratená zmohla iba na bezmocné vyvaľovanie očí. Je teda možné, že som sa pri výbere tejto knižky pomýlila. :-) Na druhej strane neľutujem, čítať sa to dá. Snažila som sa všetko pochopiť po svojom a keď som už naozaj nerozumela, nechala som sa unášať obrazmi slov a zapojila predstavivosť. ... Konštatujem že koľko čitateľov, toľko uhlov pohľadu. Nesporná výhoda. Príkladom je aj hodnotný doslov (Bohuslav Blažek, vo vydaní Argo, rok 1992).
V autorovom svete je možné všetko. Je presýtený samými symbolmi, snami, snami v snoch, mágiou, paralelnými existenciami, životmi, postavami či miestami – v tomto sa neorientujem teoreticky ani prakticky, ale fantázii sa (našťastie... ešte stále) medze nekladú. Veľmi zvláštny námet, na ktorom ja osobne najviac vyzdvihujem inšpiráciu skutočnosťou – takrečeno historické pasáže, kde je hlavná postava (John Dee? – učenec so záujmom o alchýmiu a okultizmus) v konfrontácii s panovníkmi Alžbetou I. či Rudolfom II., rabbim Löwom, tiež v spolku s jemu podobným učencom Edwardom Kelleym.
– – Ano, ano, tak tomu bude: vžil jsem se do říše mrtvých, do osamělé říše mrtvých, nebo – vlastně jsem do ní vemřel. Ale co je mi po tom, jsem-li mrtev nebo živ! – –
Tieto motívy z minulosti (Golem, rudolfínska doba, alchýmia a hľadanie kameňa mudrcov, renesančný kráľovský dvor atď.) sú – pri všetkej úcte k Meyrinkovi – o niečo rozkošnejšie ukázané v historickej komédii ´Cisárov pekár a pekárov cisár´ s fantastickým hereckým obsadením (a neodmysliteľnou ideologickou pachuťou). Je zaujímavé, ako už v názve pozorovať to typické snové zdvojenie, dotiahnuté do dokonalosti zápletkou a Werichovou dvojrolou.
Jedna z knih, které jsou při každém čtení jiné. Určitě nejpůsobivější Meyrink, i když zároveň asi nejobtížněji uchopitelný.
Anděl západního okna se nejspíš neprotíná s mým současným duchovním vývojem. Mraky postav a symbolů jsou sice chvílemi zajímavé, ale není třeba to příliš sledovat, protože děj funguje na principu Deux ex machina. Události budoucí tak nelze ani v nejmenším odvodit z toho, co už se v knize stalo, případně z charakterů postav. Jediné co funguje, je princip zrcadlení, takže je velmi pravděpodobné, že to co jste už četli si přečtete někde ještě jednou, ale spíš dvakrát nebo třikrát...
Přečteno podruhé a opět nové zážitky. Tuhle knihu mám moc ráda, je trochu jiná, než ostatní "meyrinkovky". Vypravěč se pouští do zprvu nevinného pátrání v dávné minulosti svého rodu, a díky podivným "náhodám", tajemným symbolům a postavám, které se objevují v jeho životě nakonec nachází sám sebe. Když už je řeč o náhodách...prvně jsem tuto knihu četla při svém pobytu ve Skotsku (čistě náhodou, samozřejmě) a při pohledu na vřesoviště jsem v ozvěnách téměř slyšela naříkání černých koček...
Četl jsem vydání od Arga z 1992, a rozhodně doporučuji přečíst si i doslov "Věčné zrcadlení" od Bohuslava Blažka - je skutečně pěkný, s postřehy z autorova osobního života. Byla by škoda jej přeskočit.
Toto Meyrinkovo dílo mě opravdu nezaujalo....Po slibném začátku přichází donekonečna natahovaný střed, předměty a postavy mizí, zase se objevují (náhodně) a konec byl na knize to nejlepší, protože pak už jsem to nemusel číst. A nechoďte na mě s tím, že tajemno má být tajemné.
Pre mňa najsilnejší Meyrink. Kniha človeka, ktorý celý život zasvätí hľadaniu osvietenia a cítiac koniec neúspešnej cesty premieta o tom, čo získal a čo za to musel platiť. Autobiografické črty sú tu zrejme najsilnejšie spomedzi jeho kníh, ktoré som mohol zatiaľ čítať. Je to smutné a boľavé, odrážajúce poznanie človeka, ktorý na vlastnej koži pocítil, že "ono to funguje", ale možno inak ako by chcel a predstavoval si.
Technicky je to imo Meyrinkov vrchol. Dvojitá expozícia a paralelné rozplietanie osudov, ktoré sa vzájomne (?) ovplyvňujú, znovuobjavujúce sa symboly, ktoré začnú často dávať zmysel až s blížiacim sa koncom príbehu.
Ak by som Golema vnímal ako idealistický sen, Anjel západného okna je reflexia trpko prežitej pravdy.
Zvláštní vzpomínky na hodně silnou knihu... kámen, který se usilovnou modlitbou zhmotní, ale na takovém místě, že z toho čiší zlomyslnost "běhu světa", kouření kamene mudrců (kolikrát jsem přemýšlel jaká je duchovní paralela k výrobě zlata z olova), záporný ženský princip který opouští hrdinu až když překročí kruh možného, kopí které snad představuje čistou sílu vůle, dočasně používané na otvírání obálek ...
Tajemné, groteskní, občas trochu děsivé. Nutilo mne to číst. Jen konec byl už moc překombinovaný... Ale každopádně tímto u mě Meyrink zabodoval.
Štítky knihy
hledání smyslu života minulé životy mystika převtělování John Dee, 1527-1609 romány záhrobíAutorovy další knížky
| 2015 |  Golem |
| 1937 | Anděl západního okna |
| 1998 | Valpuržina noc |
| 1991 | Zelená tvář |
| 1993 | Hašiš a jasnozřivost |
Jedna z nejzásadnějších knih, které jsem kdy četla a pro mne nejlepší Meyrinkova kniha.