Andělé všedního dne
Michal Viewegh
https://www.databazeknih.cz/img/books/21_/211968/mid_andele-vsedniho-dne-211968.jpg
4
809
809
Pro dvaapadesátiletého Karla z pražských Nuslí je úterý 5. září 2006 posledním dnem jeho života, ale to zatím vědí jen andělé…
Přidat komentář
Vrátila jsem se ke knize téměř po deseti letech, kdy už je člověk snad ani ne dospělejší, ale vnímavější na svět kolem sebe, Nemohu se zbavit pocitu určité tísně při čtení a přičítám to právě tomu, jak Viewegh náramně popsal, jak si člověk toho právě jemu darovaného života neváží. Musíme zřejmě projít životem s jeho radostmi a starostmi, zažít v rodině návštěvu konce (myslím tím smrt) u člověka , bez kterého vám je neskutečně teskno a zažít fyzickou bolest z této ztráty, na druhou stranu zažít i tu nepopsatelnou radost u pokračování rodu, z toho, že máte zdravé děti a vnoučata...tohle jsem si zpětně u Viewegha uvědomila a díky této knize i snad pochopila, že život nepočká, až si pofoukáme bolístky, které nás v životě potkají, každý promarněný den zůstane už navždy promarněný, každý ztracený rok, který jsme neprožili tak, jak jsme chěli zůstane už navždy ztracený. Život si námi nehraje na opakování a pokud andělé jsou-a já opravdu věřím, že nám ať již intuice nebo cosi v nás samo napovídá, když jdeme špatnou cestou- pak nám to "cosi" ukazuje nebo snad i napovídá, když děláme něco blbě , něco co jsme snad ani nechtěli, jen nás to "něco co je špatně" v životě potkalo nepřipravené... Za mě kniha sice trochu depresivní, ale po přečtení se mi najednou tak nějak zvláštně ulevilo na dušičce.
Asi nejvíc citová (a citlivá) Vieweghova kniha. Námět sice hodně připomíná slavné filmy Wima Wenderse Nebe nad Berlínem a Tak daleko, tak blízko, ale nevadilo mi to. Jednotlivé postavy a příběhy do sebe zapadají a pointa, ke které vše spěje udržuje čtenáře v napětí. Vše je jemně prodchnuto symbolem naděje a je jen na vás, do jaké míry si připustíte existenci andělských bytostí a jejich vliv na naše bytí i nebytí.
Na to, že autora moc nemusím a jeho pojetí věcí mi není vždy sympatické, kniha mě poměrně zaujala. Provázanost příběhů, záležitosti na první dobou zjevné a explicitně vyjádřené, ale i ty skryté mězi řádky. (Bez)nadějnost našich lidských životů, krása skrytá v detailu (příběhu i textu samotného). Prostě ideální kniha na neděli (bez sarkasmu :-)).
Že by to byla hitparáda se nedá říct. Jsem ráda že se kniha četla dobře a rychle.
Hned na úvod se přiznám, že Viewegha zrovna nemusím. Je to dle mého názoru hodně přeceňovaný český autor. Proto jsem k této knížce přistupoval s určitou nedůvěrou. A ejhle! Ono se z toho vyklubalo docela příjemné překvapení. Román totiž patří k tomu nejlepšímu, co autor napsal. Začíná to už hodně netradičním námětem a pokračuje zajímavě podaným příběhem několika lidí (a také andělů) jejichž osudy se nakonec protnou. Je to svého druhů taková hořkosladká bilance a má to i určitý filozofický přesah. Musím říct, že se líbilo.
Popravdě jsem před čtením nevěděla co od díla očekávat, ale byla jsem příjemně překvapená. Už to netradiční uspořádání děje a postavy, každá zvláštní něčím jiným a osud jim chtěl aby se jejich dějová linie za každou cenu propojila.
Knihu jsem dostala s tím že je super. Moc jsem neočekávala boť film mne nezaujal. Ale kniha je opravdu super a dobře se četla....
Přiznám se, že od tohoto autora toho příliš nečekám, jen zábavu, příjemně a nekomplikovaně strávený čas s knížkou (ale to ostatně taky není málo). Nevěděla jsem, do čeho jdu a překvapilo mě to. Jestlipak by se k sobě lidé chovali jinak, kdyby věděli, že je to jejich poslední setkání? Někde jsem četla, jak je dobré se ráno rozloučit v dobrém...co kdybychom už další možnost neměli? Dobré čtení, líbilo se mi to.
Příběhy několika obyčejných lidí, kteří na první pohled nemají nic společného, ale více se o nich a jejich vzájemném propojení dozvídáme díky vyprávění několika andělů.
Moc pěkně napsaná knížka, kterou jsem přečetla během jednoho víkendu a určitě ji doporučím dál.
Postavy moc nepřirostly k srdci kvůli krátké délce knihy. Vydána byla v roce 2007. Po přečtení Vieweghova Deník z roku 2005 už tuším odkud autor čerpal inspiraci. V deníku píše, že čte od Nicka Hornbyho Dlouhá cesta domů, kde je také laitmotiv úvahy o smrti a protnutí osudů postav atd. Komu se líbili Andělé, tak doporučuji i Dlouhou cestu dolů....
Moc se mi ten příběh líbal, místy mě rozesmál, místy dojímal. Doporučuju všem.
Hořkosladká andělská parodie, chce se říct. Zdá se, jakoby snad Vieweg měl s anděly docela slušnou zkušenost, podobně jako s lidmi, kteří se na anděly obrací o pomoc a žádají o ochranu. Spíše si ale načetl andělskou literaturu a své poznatky a postoje Vieweg přenáší do takřka paradoxních situací a do andělů vkládá lidskou povahu, jízlivost a city. Jakési lidské pojetí nepodložené víry v andělskou pomoc, které se lidem dostane, ať o ni usilují nebo nikoliv. V doslovu Vieweg přiznává, že v anděly ani andělské teorii nevěří, což dává smysl. Vytvořil tak uvěřitelnou podobu lidské víry v nadpozemské bytosti, kterou svým způsobem znevažuje, protože chce varovat před těmi, kteří důvěřivosti a zranitelnost lidí, kteří pomoc potřebují, zneužívají. Fair enough.
Viewega obecně moc nemusím. Jednou jsem zase využívala pohostinnosti nemocničního zařízení na Karláku a můj kamarád mi pro rozptýlení přinesl Anděly všedního dne s věnováním od autora. Prý šel kolem pasáže, kde byla právě autogramiáda. To mě pobavilo. Viewega a dokonce s autogramem. Ale do čtení jsem se tehdy dala a musím říci, že jsem se nečekaně pobavila. Na pokoji jsem ležela se samými postaršími pacientkami (70+) a s jednou jsem vedla živé rozhovory. Všechny noviny a časopisy, co jsem přečetla, jsem jí dávala ke čtení a ona je přelouskala od titulku na první straně po text pod čarou na straně poslední. Vpravdě vděčná čtenářka. Já zrovna v Andělech četla pasáž, která karikuje (nás) vegetariány, a která mě upřímně pobavila, že jsem se nemohla udržet a smála se nahlas. Milá seniorní spolupacientka na mě hleděla s obrovským zájmem a s velkými otazníky v očích, cože to čtu a kdy že se s ní podělím. Jenže ona inkriminovaná část byla současně lehce erotická a já jsem se neodhodlala jí to svěřit. Byla jsem to ale zbabělec.
Ano - trochu jiný Michal Viewegh - on zde trochu bilancuje ....
Muž opuštěný ženou - manželé po 27 letech a mladá vdova ....
A kolem andělé ...znající náš osud a snažící se pochopit lidský svět - tak, jak se my snažíme přemýšlet o jejich existenci ....
Autor ve své tvorbě dozrává - zde používá i citace - ovšem ne každému se líbí jeho psaní ....
A v závěru říká : " Nemusíme věřit v Boha, ale nesmíme přestat doufat .... "
Doufat, že nás andělské bytosti chrání ....
Příběh jednoho dne. Sebevrah, vdova a muž, kterému zbývá jeden den života, se setkají. 4 andělé.
Čtivé, ale autor podle mě neví, čemu vlastně chce věřit.....
Smutné.
(2008)
Autorovy další knížky
| 2002 |  Báječná léta pod psa |
| 2006 |  Účastníci zájezdu |
| 2010 |  Biomanželka |
| 1994 | Výchova dívek v Čechách |
| 2011 | Mafie v Praze |
Byla jsem knihou mile překvapena. Moc se mi celý příběh líbil. Dojemné i po něžné zároveň.