Andělé všehomíra
Einar Már Gudmundsson
Román Andělé všehomíra vypráví o světě duševně nemocných, hlavní hrdina Páll se stává schizofrenikem. Šílenství – námět ve světové literatuře už tolikrát zpracovaný, je v islandském literárním kontextu naprosté novum. Provázanost fiktivního světa, ve kterém se Páll pohybuje, a života nás čtenářů umocňují biografické rysy románu: autora při psaní inspiroval osud jeho bratra, Pálmiho Gudmunssona, jenž zemřel rok před vydáním Andělů. Jemu je román také věnován. Kniha sestává ze dvou částí: v první, nazvané stejně jako celý román, se seznamujeme s Pálovým dětstvím a mládím až do propuknutí nemoci. Druhá část, Těkavé stíny, se odehrává převážně v Útesu, ústavu pro duševně choré.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2000 , AristaOriginální název:
Englar alheimsins, 1995
více info...
Přidat komentář
Velmi zajímavě podaný příběh v ich formě ,člověka trpícího schyzofrenií.
Ta část odehrávající se na Útesu mi přišla hodně zajímavá a dobře se k němu hodí i citát z knihy, str. 123
,,To že jsme přátelé,dokazuje nejlíp,že žádné přátelé nemáme.''
Připadám si nepatřičně, když mám hodnotit tuto knížku. Vnímám krásu toho lyrického popisu, ale jako bych ho nedokázala v tomto případě plně docenit. Měl krásně doplňovat onu problematiku schizofrenie, ale mě jako by rušil, když jsem se snažila soustředit na osudy románových postav, ty navíc měly k lyrickém popisu daleko.
Co se týče obsahu samotného, tak mi životní peripetie přišly hodně střípkovité, ačkoliv když už tam byly, tak úžasně podané. Střívkovitost působila jako skákání v čase, přestože vám nakonec dojde, že vše plyne klidně jako voda v řece. Ale než mi to došlo, tak to také rušilo zážitek z četby. A na dovršení všeho ten useklý a nenadálý konec...
Po zralé úvaze prostě musím dát lepší tři hvězdičky, což by s ohledem na autobiografické prvky dělalo něco mezi 65 až 75%. Dobrá knížka, ve které mi ale buď něco chybělo, nebo naopak přebývalo, nevím přesně.
Počas čítania tohto príbehu sa mi niekoľkokrát pripomenul štýl písania Jóna Kalmana Stefanssona - prirodzene, je to tiež islanďan ako Gudmundsson. Neviem či to tkvie vo vrodenej mystickosti ľudí tohto národa, alebo či sa len Jón inšpiroval Einarom... V každom prípade, dej sa mi zdal spočiatku veľmi nesúvislí, jednoducho preskakoval z jednej doby do druhej a mňa až zamrazilo pri opise niektorých z chovaní/reakcií hlavnej osoby. Bolo to melancholické, bolo to islandské, cítila som chuť "koralky", obávala som sa i dúfala v svetlejšie závery.
Od samého začátku je zřejmé, kam děj spěje. A přece má člověk touhu vzít Paliho za ruku a nějak to zařídit, aby všechno dobře dopadlo. A zároveň ví, že “dobře” je relativní pojem, a že toho, kdo se rozhodl... musíme, byť se zlomeným srdcem a v slzách, nechat jít...
Zdá se mi, že z tématu knihy šlo vyzískat více. Tak je to jen vypravování, které zaujme krutým osudem vypravěče.
Četla jsem v červnu 2007. Dle mých poznámek:
V ich formě psané vyprávění duševně nemocného (ve skutečnosti je to bratr autora), jednak vzpomínky, jednak současnost. Spousta zajímavých postřehů, názorů.
Dobře se čte. Hořko-mléčná knížka.
Je vidět, jak strašně blízko u sebe je duševní zdraví a duševní nemoc.
Citát:
"Což chorou mysl zhojit nedovedeš, z paměti vyrvat vkořeněný žal, co v mozku psáno traplivého smazat.
Znovu cituji Macbetha. Což jsem si bezpočtukrát nekladl stejné otázky?"
"Blázince se mají co nejvíc podobat domácímu prostředí, nejspíš proto, že domácí prostředí se tolik podobá blázinci."
Jednou, už po našem rozchodu, poté co Dagný vzala mé srdce a mrštila jím do jízdní dráhy, mezi auta řvoucí jako lvi ve starořímské aréně, a já to srdce viděl očima básníků, rozervané, v krvi, jež z něho prýštila…
Kniha malá objemem, ale velká ob (pře) sahem aneb cesta do hlubin schizofrenní duše (Stejně jako filmové zpracování, silně emoční.)
Vždycky jsem měla jakousi zálibu v dílech zobrazující blázny a tragédy. Příběh v Andělech všehomíra se neliší. Vypravěčem je autorův bratr Palli, který i přes malířské nadání trpí schizofrenií. Přes normální dětství se dostáváme až ke kořenům k jeho nemoci, procházíme s ním celý pobyt v psychiatrickém ústavu Útes a nakonec se seznamuje se začátkem jeho konce.
Kniha není úplně typická a to díky stylu, jakým je příběh podávaný. Mezi vzpomínkami se klikatí nadrealita, tancuje valčík a společnici jí dělá vkusnost a trefnost některých poznámek, kterým se chtě nechtě musíte smát, protože dokonalým způsobem zapadají do kontextu a dokážou vás pobavit.
Trochu mě mrzí. že toto je jediná kniha přeložená do češtiny, protože Gudmundsson je autor, který se po právu řadí mezi světovou špičku. A že je z Islandu, to pro mě znamená ještě víc. :)
Fascinující knížka, poetická a hluboká a přitom svižná a čtivá. Úplně stejně mohu doporučit i filmové zpracování, které jsem měl možnost vidět ještě před přečtením knihy a doslova mi sebralo dech. Vzhledem k emoční síle možná doporučuji právě film shlédnout jako první a až poté přečíst knihu pro plné pochopení detailů, poetičnosti jednotlivých obrazů a nuancí v Pállových duševních pochodech. Tak jako tak ale rozhodně nebudete zklamaní.
Jedna z nejkrásnějších knih, jaký jsem kdy četla. Zanechala ve mně hluboký dojem. Autor se opravdu parádně vžil do pocitů svého bratra, který trpěl schizofrenií.
Štítky knihy
zfilmováno psychiatrické léčebny schizofrenie islandská literatura duševní poruchy, duševní nemoci
Andělé všehomíra
Jeden den talentovaný přemýšlivý mladík, druhý den nesnesitelný agresivní sobec, který ubližuje všem okolo. Krásné poetické úvody kapitolek.
"Byl jsem šílený kůň v oku věčnosti. Později jsem ležel a pohlížel k nebi.
Do srdce se mi pomalounku vkrádalo slunce.
A rozhořel se čarovný plamen..."