Andělé zoufalství

07.01.2025

Jack Kerouac s dušou na dlani, teda na papieri. Spontána próza, či jednoducho intímna spoveď autora. Krása tkvie v úprimnosti.

"Psal jsem je prostě proto, že jsem byl „idealista“ a věřil jsem v „život“ a skrze svoje naléhavý škrábání jsem ho chtěl ospravedlnit – A divná věc, tohle škrábání bylo na světě první svýho druhu, zakládal jsem (nevědomě, říkáte?) nový způsob psaní o životě, žádný vymýšlení, žádný řemeslo, žádný dodatečný revize, jen srdcervoucí kázeň pravé zkoušky ohněm, při níž nelze couvnout, při níž se přísahá „promluvte nyní, anebo mlčte navždy," a všechno je to jen a jen nevinná, plynoucí zpověď, kázeň, jež jazyk otrocky podřídí mysli a nepřipustí lhaní či přepracovávání..."

Tápajúci životom, úporne hľadajúci jeho zmysel. Na horách v skľučujúcej samote, vo veľkomestách v obklopení beatníkov, či v posteli so spisovateľkami Joyce Johnson (Alyce Newman) alebo Helen Weaver (Ruth Heaper). Na ceste USA, Mexikom, a tentokrát aj Marokom a Európou. Výkupenie nachádza však (dočasne) až v samotnom závere, počas strastiplnej cesty naprieč štátmi v sprievode svojej matky.
Ak je On the Road označovaný za "bibliu beatníkov", Desolation Angels sú ich kronikou. Historkám a príhodám, ktoré zažil Jack s legendami beatu, ako napr. Allen Ginsberg (Irwin Garden) či Gregory Corso (Raphael Urso), je totiž venovaná značná časť tejto knihy. Vďaka Jackovým bezprostredným svedectvám získate pocit, že beatníkov skutočne zažívate, ako napr. keď vykresľuje prepisovanie Burroughsovej knihy Nahý obed:

„Ale proč je to samej příšernej hnus? Hnus s velkým H?"
„Snažím se ze sebe jednou provždy vysrat svoje středozápadní vzdělání a původ. Když tam říkám ty nejhorší věci, který dokážu vymyslet, je to vlastně katarze - Jen si to vezmi, ta nejpříšernější, nejhnusnější, nejskoupější a nejslizčí póza, co si jde představit - Než tuhle knihu dopíšu, tak budu čistej jako anděl, zlato moje. Všichni tyhlety takzvaný existencialistický anarchisti a teroristi se ve vší svý velkoleposti o svejch vlastních sentimentálních prasárničkách ani nezmíní, zlato - Měli by si ty svoje sračky pořádně prohrábnout klacíčkem a zanalyzovat je za účelem společenskýho pokroku.“
„Ale kam nás všechny ty sračky zavedou?"
„Akorát nás to sraček zbaví, vážně, Jacku."

Úvodná abstraktná časť s nefiltrovanými myšlienkovými prúdmi na horách nie je jednoduchým čítaním. Časť čitateľov, aj podľa tunajších komentárov, ju milovala a časť ju len pretrpí ako nutné zlo. Potom je to už ale typické "kerouackovské" dobrodružstvo, ktoré sa číta samo... Za mňa jedna z najlepších z autorových kníh, a to aj vďaka vysokej prídavnej historickej hodnote...

„Koneckonců, jediný důvod, proč žít nebo proč vyprávět příběh, je otázka „Co bude dál?“"

10.04.2021

Výborná knížka od Jack Kerouac zase na cestě tentokrát Mexiko Afrika Evropa

17.06.2019

Můj oblíbený Kerouac.

04.03.2019

Kerouac mě nepřestává bavit ani napočtvrté. Rozdíly mezi první (původní Anděli zoufalství) a druhou částí (Projít vším) jsem si během čtení tolik nevšímal, po přečtení některých komentářů a doslovu (a když jsem se znovu letmo začetl do prvních kapitol) jim musím dát za pravdu. Oproti horském úvodu jako z jiného světa je to trošku někde jinde. Druhá část opravdu působí jako naředěný Kerouac, marné to ale nebylo a silné momenty nechyběly, jen ne v tak koncentrované podobě. Například cestu s matkou autobusy přes Spojené státy se zastávkou přes hranici v Mexiku byla za mě vrcholem celé knihy. Naopak popis života s přáteli byl úmorný v jakékoliv z částí (a tentokrát mě štval dokonce víc v té první). Když Kerouaca navštívili v melancholické mexické samotě, zoufal jsem si snad víc než autor sám.
Odnáším si z toho spoustu obrazů a emocí, touhu žít jako Jack ale vážně ne. Představa Kerouaca nespoutaného dobrodruha je myslím až moc mytizovaná, myslím, že pro utvoření si neidealizovaného názoru "stačí" prokousat se touhle 500stránkovou bichlí. On ten "spontánní" život opravdu působí z větší části nesmírně ZOUFALE. Nakonec tedy nejvíc oceňuji snahu o upřímnost.

13.01.2019

Těžké hodnotit tuto knihu. První část - Andělé zoufalství - nemá chybu, dle mého dokonalé. Té bych neváhal dát plné hodnocení. Ovšem pak přijde druhá část - Projít vším. Oproti první je to obrovský propad. Jak první část byla nahodilá, šílená, opravdu působila, že jen přepisoval své myšlenky, tak druhá část je jak přesný opak. Najednou se to zdá takové usměrněné, na sílu, jakoby už nevěděl co by. Kdybych měl hodnotit druhou knihu zvlášť, tak je to tak na 2*.

Jako celek to ale na mě fungovalo. Ten propad ve druhé části značí jak na tom byl v té době, kdy to psal špatně. Zoufalství. Jak líp vyjádřit zoufalství než tím, že druhá část je opravdu zoufalá? Jestliže první část je spontánní obraz jeho mysli, druhá část je trochu prvoplánová čmrkanice. Ale stále je to obraz. Posun v jeho vnímání světa. A z toho důvodu dávám celkově plné hodnocení.

12.04.2017

Četla jsem pod názvem "Andělé pustiny"
Ta kniha určitě má co říct, ale je strašně zvláštně psaná... jsou tam sekvence chrlivých krátkých vět, které rychle přeskakují z myšlenky na myšlenku, ...těžko jsem držela pozornost. Celkově nemá moc poutavý děj, je spíše filozofická.
Je rozdělena do částí:
1) únavný a ospalý Hozomeen, hojně prokládaný verši mimo můj záběr;
2) otravné a zcela nezajímavé dění (no,spíše nedění) ve Friscu, které nemělo konce;
3) cestovací část, která jediná stála za tu námahu.
Hlavně pro tu třetí část hodnotím knihu celkem dobře. Najde se v ní kvalit a hodnotného v podobě různých citátů a filozofických úvah, pro které ji někdy možná vylovím znova. Mrzí mě, že jsem si některé rovnou někam nepoznamenala, abych si příště ušetřila čtení nudných a zdlouhavých úseků, kterým rozumí, anebo je prožívá, asi jen ten, kdo je v tu chvíli stejně sjetý jako hlavní hrdina. Ale jedno přeci mám :) ..citace: "Jestli je Paříž ženou, kterou zneuctila nacistická invaze, Londýn je muž, který nebyl nikdy zneuctěn, jen si pokuřoval svoji dýmku, popíjel svůj stout a kočka spokojeně vrněla, jak ji hladil po hlavě." :)

09.02.2016

hezky psané:

...Cody je průvodčí Nebeského Vlaku a všem nám proštípne jízdenky, protože jsme všichni hodné ovečky, co věří v růže a lampy a oči měsíce -

31.10.2014

Z literárního hlediska je více oceňovaná první část tohoto románu, v níž Kerouac popisuje, jak byl sám na horské chatě coby strážce. Mně to ale mnohdy připadalo hrozně nesrozumitelné a až moc to zavánělo samoúčelností, jako by chtěl ukázat, jak mu hrabe, ale přitom koukejte, jaký jsem chlapík. Zajímavější byla až druhá část, v níž se po sestoupení z hor vydal na cesty a setkal se i s několika lidmi, o nichž napsal ve své nejslavnější knize Na cestě.

14.08.2014

Jsem knihou naprosto nadšená!!! Chtěla bych žít jako on! Tenhle styl psaní má něco do sebe. Je to lepší než ta vyumělkovanost jiných. Ale není to povrchní, jak si někteří myslí (:P). Má tam spoustu myšlenek. Koneckonců je to hodně autobiografií kniha. Tenhle člověk se určitě nenudil. Byl 2 měsíce sám na pustý hoře! A ještě si vydělal prachy! Je mu tu 34 a pořád je to o Bohu, budhismu, zenu atd. Cestování křížem krážem, hluboké myšlenky, samota, naděje a beznaděj; prostě všechno, co se mu honí hlavou a co prožívá. Fakt se mi to dobře četlo, koneckonců mám podobný styl i názor na tu samou věc – psaní! A to spontánnost.

Zlomová kniha v mém životě a řadím ji k nejoblíbenějším.

31.10.2013

Jsem ju hledala jako blázen, a ono to tady je jako Andělé zoufalství. Kakrlote, pod tímdle ISBNkem to vyšlo jako Andělé pustiny. Ale jak níže píše Morsie, opravdu neprávem opomíjená.