Andula a ty druhé
Helena Němcová
Komorní příběh autorky románu Irena (Eroika 2005) nás zavádí do maloměstské knihovny, kde spolu pracuje skupina navenek nenápadných žen. Každá z nich ovšem řeší nějaký problém, a všechny mají katarzi ve stejném období. Lineárně tedy sledujeme Andulu, čtyřicátnici, která vede spokojený rodinný život s hodným manželem a dětmi, řeší klasické finanční potíže a vypadá to, že už se v jejím životě nemůže nikdy nic změnit než se objeví pohledný, pozorný, dobře situovaný a ženatý svůdník Karel. Rozpoutává se nikoli dojemný příběh o poslední vášni mládí, ale velmi intenzivní drama umanuté ženy a okolí trpícího její nevěrou. Další hrdinkou je Lída a s ní příběh domácího násilí. Mladičká Věrka je v knihovně benjamínkem a řeší přitom podobné potíže jako její starší kolegyně jen trochu z jiného úhlu. Vedoucí knihovny Hanka má zase v pokročilejším věku starosti, které by měla mít už dávno vyřešené... Hodně ženské a optimistické čtení o obyčejných nenápadných lidech, jejichž osudy už tak obyčejné nejsou.... celý text
Přidat komentář
"normální" život čtyř knihovnic, psaný formou běžné hovorné češtiny .. řekla bych až černý humor z pohledu ženy .. aneb takové jste a vyžerte si to ..
Proč mám pocit, že kdyby hrdinové knihy byli muži a prožívali obdobné strasti života, brali bychom knihu jako černý humor života. Ovšem když to jsou ženy, zůstává po dočtení hořká pachuť. Tak snad jen, že si mohu zapsat bod č. 15 z čtenářské výzvy- splněn.
Na knížku jsem narazila v knihovně, když jsem hledala něco k bodu č. 15 čtenářské výzvy (Kniha, kde hraje roli knihovna - knihovník, knihovnice). Je to podle mě taková ta kniha, co nenadchne. Prostě část soukromého života několika ženských, které pracují v knihovně. O jejich mužích, milencích, rodinách... Vše ale dost předvídatelné a takové nijaké. Už teď vím, že na knížku asi brzy zapomenu, není podle mě ničím výjimečná ani originální… Jediné, co mi přišlo zajímavé byla řeč, kterou byla psaná. Používání řeči hovorové, slov charakteristických pro určité postavy a styl jejich mluvy.
Knížku jsem přečetla za jeden den. Všední a přesto poutavé příběhy čtyř kolegyň nabízejí pohled do "normálního" života. Andula, nespokojená s tím, co má, Lídu týrá manžel, Hanka je stará panna a mladičká Věrka má románek se ženatým. Do toho drbna Rambousková, která na každém, kromě syna, najde vlásek. Takový výřez z běžné společnosti na malém městě.
Minisvět uprostřed velkého světa - Andula, Lída, Věra a Hanka. Ale zároveň je zná téměř celé městečko (nebo alespoň jeho početná čtenářská obec), ve kterém žijí. Jsou to prostě jejich knihovnice. Ale také ženy, které majé plno každodenních starostí, ale také přání a touží po obyčejném lidském štěstí. Jako byste se stali součástí tohoto mikrosvěta jedné malé knihovny.
Kniha o životě knihovnic na maloměstě. Ráda jsem si početla o svých kolegyních. :). Andulin manžel mi sice přišel jako z jiného světa, ale jinak se mi to líbilo.
Knížka čtivá o životě čtyř obyčejných žen, které spolu pracují a žijí na malém městě, kde si všichni vidí do talíře. Každá má své problémy, jaké známe ze svého okolí a naštěstí nic nekončí tragicky (i když by mohlo) - takové čtení na dovolenou pro ženy.
Autorovy další knížky
| 2007 |  Andula a ty druhé |
| 2005 |  Irena |
| 2011 | Jeden život navíc |
| 2013 |  Letmá známost |
| 2012 | Zastávka na znamení |
Kniha má zajímavý námět, ale děj je plytký, dialogy nezajímavé a předvídatelné, ke konci knihy jsem je přeskakovala. Některé postavy nereálné (Jiří, Karel). Konec knihy ničím nepřekvapil. Perličkou je jen neustálé otevírání a zavírání dveří v textu knihy, na každé stránce alespoň 2x.