Andymon
Karlheinz Steinmüller , Angela Steinmüller
Vesmírom už tisíce rokov putuje plnoautomatizovaná kozmická loď, akási Noemova archa. Keď sa jej cesta chýli ku koncu, v inkubátoroch sa rodia v istých intervaloch deti " zo skúmavky". Starajú sa o ne robotické pestúnky ramy a robotický vychovávatelia gurovia. Rozprávač príbehu, jeden z prvých osadníkov na lodi, nás oboznamuje so svetom dospievajúcich detí, s tým ako spoznávajú lásku, informuje nás o ich dorastaní a o úlohách, aké na nich čakajú v dospelosti, keď z rúk lodného komputera prevezmú velenie nad loďou...... celý text
Přidat komentář
Andymon je čtvrtá planeta soustavy Ra, k níž míří plně automatická generační loď se svou posádkou z inkubátoru narozených dětí. Ty během brzdného manévru dospívají tak, aby se v cíli cesty mohli ujmout úkolů, souvisejících se zabydlením planety, kterou však ještě před tím musejí teraformovat k obrazu svému. Steinüllerovi jsou přesvědčiví v psychologické rovině, už méně se jim daří vytvářet napětím sršící dějovou linku. Ono ostatně ani není divu, všechno se tu odehrává v horizontu let a na nějakou bezprostřední akci je jen omezený prostor. Celé vyprávění tak plyne ve svém pokojném ospalém rytmu, zatěžkanému zoufalým úsilím nových andymonských osadníků po úspěchu v duchu velkých budovatelských románů z dob reálného socialismu. Výkřik osamělosti jedince v kontrastu s nadšením uvědomělých mas. Konfrontace a její „sametové“ řešení. Steinmüllerovi andrenalinem šetří, diky čemuž čtenář získává pocit alabastrové sterility a frustrace z nenaplněnosti.
Zvláštny pocit vrátiť sa k tejto knihe po cca 30 rokoch. Ako dieťa som miloval ten pocit priateľstva a sunáležitosti, fascinovala ma predstava objavovania novej planéty. Dnes keď som to čítal svojim deťom som už z toho vnímal tu socialistickú ideológiu, absenciu zámeru a fatálnu neznalosť života v prírode. Určite existuje hromada ďaleko lepších kníh na túto tému, ale i napriek tomu , možno rovnako ako prvá pusa si kniha uchováva svoje čaro.