Anežský klášter v Praze
Helena Soukupová
Klášter založila členka královské dynastie Přemyslovců sv. Anežka (1211–1282), řadící se k velkým duchovním osobnostem Evropy. Autorka knihy se v deseti kapitolách postupně zabývá osobou zakladatelky, vznikem a vývojem františkánského řádu i jednotlivými etapami stavebního vývoje kláštera; těžiště její práce spočívá v interpretaci středověkého programu. Anežka se jako jedna z prvních vysoce postavených osobností své doby věnovala charitativní činnosti a významně ovlivnila kulturní a umělecký vývoj v Čechách i v sousedních zemích. Založila špitál a klášter klarisek a spolu se sv. Klárou se pokusila o změnu řádových pravidel v duchu původního učení sv. Františka. Naplněním jeho odkazu byla realizace sdruženého kláštera menších bratří a sester. Vrcholem stavebního programu se stalo mauzoleum Přemyslovců, určené pro krále Přemysla Otakara II. a jeho rodinu. Bylo zasvěceno Kristu Spasiteli a vybaveno nejvzácnějšími iluminovanými rukopisy a relikviáři. K dalším závažným objevům monografie patří identifikace Anežčiny dobové podobizny zachované v architektuře, lokalizace její soukromé oratoře i původního hrobu v kapli P. Marie. Autorka dále sleduje osudy kláštera ve 14. a následujících stoletích, v době renesance a baroka i strastiplné období po zrušení kláštera a jeho následnou profanaci. V závěru přibližuje jednotlivé etapy více než sto let trvající obnovy (poslední z nich proběhla po povodni v roce 2002) a současné využití kláštera pro expozici Národní galerie. Kniha zároveň reaguje na nejnovější českou i zahraniční literaturu a přináší množství plánů a unikátních fotografií v nové grafické úpravě prof. Rostislava Vaňka.... celý text
Přidat komentář
Štítky knihy
duchovno Praha architektura Přemyslovci kláštery, opatství svatá Anežka Česká, cca 1211–1282
Masivní "bichle", vytvořená očividně s hlubokou oddaností k tématu. Helena Soukupová si svými knihami o pravděpodobně nejzajímavější české princezně všech dob vytvořila stálé místo mezi plejádou českých historiků a můj velký obdiv. Samotná budova kláštera mne již dávno okouzlila. Genius loci, který tam panuje i přes dnešní strohost a ztrátu veškerého vybavení, je neuvěřitelně živý. Snad pouze v chrámu sv. Víta jsem mívala stejný pocit, ale komerce a kupčení s každým jeho centimetrem jej už téměř zahubily. Anežčin klášter však zůstává stejně tak působivou bránou do minulosti, jakou vždy býval.