Angelika se bouří
Anne Golon (p) , Serge Golon (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/10_/102089/angelika-angelika-se-102089.jpg
4
121
121
Revolta Angeliky proti královské moci ji sblížila s rozhořívající se náboženskou vzpourou protestantů, do jejíhož čela se nakonec svým neomylným instinktem pro spravedlnost postavila. Po krvavých dobrodružstvích v La Rochelle se ztratila jako kapka v moři - anonymní služka bez minulosti v rodině váženého měšťana až do chvíle, kdy protireformační perzekuce dolehly i sem... Co zbývá? Spiknutí a tajná plavba k svobodným ostrovům daleko v Atlantiku... Z francouzského originálu „Angélique se révolte“ , vydaného nakladatelstvím Opera Mundi, Paris 1960, přeložila Hana Müllerová. Vydání první.... celý text
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno: 1993 , Český spisovatelOriginální název:
Angélique se révolte, 1960
více info...
Přidat komentář
Dostávame sa do bodu, kde sa sladko-bôľne filmy rozchádzajú s krutou realitou knižnej verzie, ale za mňa o to lepšie! Pretože znova sa dvojica autorov prezentovala ako doby a pomerov znalá a ponúkla nám náhľad do katolícko-protestantských bojov, frondy, nenávisti a vášne až do naozaj tvrdých dôsledkov. Nebolo to miestami ľahké čítanie, ale nepochybne stálo za to!
Zcela jiný pohled na hugenoty a frondu než si lze přečíst u Dumase.
Autoři zcela zjevně s protestanty sympatizují, já tolik ne.
Přesto jako dobrodružná oddechovka skvělé.
Pro mě trochu slabší a utahanější díl, dokud se znovu nepotká s Rescatorem, tam už to začíná být zas super a pokračuje do dalšího dílu...
Když jsem poprvé četla tuto série, tak byl tento díl můj nejoblíbenější. Nevím čím si mě získal, ale možná mi hrdinka konečně nepřipadá jako jenom pozlátko. Vím, že taková nebyla ale vždy se kolem ní vše tak nějak točilo samo od sebe. Možná až teda ve mě vyvolává představu silné nezávislé ženy, která se nevzdává. Konec je samozřejmě taková třešnička na dortu, která může naznačit co čeká čtenáře v dalším díle. Je to možná i tím že než dvůr Krále slunce a orient mě více zajímal venkov, ale i cesty do nového světa. Popravdě část knih, které nebyli zfilmované mám mnohem raději. :)
Tady jsem v sérii poprvé narazila, prvních 50 stran se mi vůbec nedařilo začíst, přišlo mi to všechno drsné, zkratkovité, odtažité. Poté bylo ještě hůř, protože děj nabral tolik brutality, že při čtení člověku běhal mráz po zádech a upadal do smutku a deprese. Ale pak se stal zázrak a posledních 100 stran bylo plné úžasných zvratů, zajímavého vývoje hlavní postavy a uvěřitelných emocí a prožitků. Závěr jsem četla až do brzkých ranních hodin, protože jsem se prostě nemohla odtrhnout.
Ach Desgrezi, budete mi chybět!
Naštěstí je na scéně zpátky Rescator a já už se nemůžu dočkat, co bude dál, název dalšího dílu je velmi slibný, tak snad mě nezklame.
Tato kniha ze začátku byla pro mne hodně smutná. Ale pak se to rozjelo. Nejvíc se mně líbilo ten útěk na loď.
Až překvapivě pěkně napsaná a napínavá kniha. Už jsem skoro zapomněla, jak se knihy od filmové série liší. Na tuhle se filmově nedostalo. Nostalgie, předešlý díl jsem odložila před dvaceti lety. A s chutí do dalšího dílu.
Tento díl se mi zatím líbil nejvíc. Angelika se konečně nechová jako sebestředná sobecká mrcha a navíc už nemůžu srovnávat s filmem.
Komentář obsahuje spoilery!
Musím říct, že čtení knihy jsem dlouho odkládala a vlastně se teď divím proč. Začátek knihy byl pozvolný a rozhodně jsem se nenudila, prostředek knihy ani neurazil ani nenadchnul. Rozhodně to není kniha chudá na děj a zvraty. Je trošku laděna depresivně a značně mě vadila Angeliky tvrdohlavost. Král ji určitě schválně chtěl potupit a chápala jsem ji, že ze začátku nechtěla podlehnout. Avšak následně všem hrozným událostem mohla sama zabránit. Správce měl ve všem pravdu, škoda že ji neovlivnil dříve. Nemůžu ji odpustit, že zemřelo nejkrásnější dítě Francie. Mám pocit, že autoři chtěli zpřetrhat veškeré pouta, které by Angelika měla k rodu Plessis-belliere (smrt dědice i zničení zámku). Sama Angelika se však hodně poučila a v La Roche nechápe proč protestanti odmítají změnu své víry, když můžou hodně ztrazot. Bohužel však prozřela pozdě. Velmi jsem vítala návrat sluhy Fllipota, ale zarmoutil jeho konec (měl raději zůstat v Itálii). V tomto díle je až moc smrti. Návrat Florimonda jsem uvítala s nadšením. Musím uznat, že Angelika je pravou manželkou hraběte de Peyrac, protože stejně jako v Langedoku na jeho panství tak i na panství Angeliky vypuklo povstání proti králi. Obdivovala jsem jak dokázala přinutit aby celý kraj povstal. Postava Desgreze a jeho přiznání bylo pouze třešničkou na dortu. Byla jsem ráda i za informace, díky kterým jsme mohli zjistit co se stalo se Středozemím poté co se vrátila zpátky do Francie a nalodění se na palubu Rescarora byl mistrovský tah. Přečtení knihy určitě nelituji.
!!! POZOR SPOILERY !!!
Když jsem to četla podruhé, říkala jsem si, proč vlastně došlo k obléhání zámku v Plessis královskými vojáky. teď už mi při pozornějším čtení i předchozích dílů docvaklo, že Angelika byla pod dozorem kvůli svému neuposlechnutí panovníka, který - ač zamilován (anebo právě kvůli tomu o dost víc rozezlen) - stále vyžadoval úctu a pokoru svých poddaných. Jenže sám musel vědět, že podmínky, které si nadiktoval, jsou pro hrdou Angeliku nesplnitelné... Až násilné obracení poddaných na víru, stoupající napětí a Molinesovy racionální argumenty zapůsobily, že se rozhodla sklonit pyšnou hlavu - ale už bylo pozdě...
Od vypálení Plessis (které patří taky mé nejneoblíbenější scény) děj získává spád. Jediné, co mne rušilo, že když jsem se dívala do sestavené časové osy událostí, tak mi to prostě moc nevycházelo, zejména datace konce povstání by mi seděla o rok později, ale nechce se mi věřit, že by provincie bouřila tři roky. Holt se budu muset kousnout a začít si studovat dějiny náboženských a selských bouří za vlády krále Slunce, abych si zjistila, co vše bylo opřeno o realitu a co o fikci. A to nezmiňuji zpětné anachronické zasazení Nicolasova příchodu do Paříže (v návaznosti na zmínku o hladomorech a nepokojích sedláků) do doby, kdy už dávno bylo po zátahu na saint-germainském jarmarku... Ale člověk má při studiu reálií a díla AG alespoň o čem přemýšlet a jeho hnidopišská pozornost je neustále drážděna ;-).
Za moc pěkné pasáže považuji Angeličin pobyt v Nieulském klášteře a rozhovory s opatem Janem, které ji pomohly se částečně duševně uzdravit. Jen ta matematika už šla mimo mne :-).
Příchod k hugenotům do La Rochelle (včetně lahůdky v podobě opětovného setkání s dávným známým, který se v knize jen mihnul a mnoho vzpomínek po sobě ani u Angliky, ani u čtenářů, nezanechal) je pak takovým zdánlivým zklidněním před koncem. V těchto (i předchozích) pasážích mne zaujaly praktiky katolické Francie, jak přesvědčit "kacířské" poddané k přestupu na jedinou a pravou víru, včetně odebírání dětí - což mi z dnešního pohledu a v naší současné společnosti přijde naprosto nemyslitelné.
Nu a pak konec a dramatické nalodění na Gouldsboro… to už se prostě nedalo nečíst bez přerušení a přestávky.
Knižní obálka tentokrát vybrána hezky s ohledem k obsahu (byť filmová scéna, z níž je vyjmuta, je ze zcela jiného období a situace). Tento díl je po předchozím druhým nabitým událostmi, dějem, zvraty a překvapeními, takže věřím, že u kupy čtenářů bude patřit mezi ty preferovanější oproti třeba dílu prvnímu, který mi přese všechno stále moc k srdci nepřirostl. Za mne je "Angelika se bouří" jedním z dějových vrcholů Angeličiných osudů.
A ten poslední odstaveček a její probuzení v kajutě... co dodat ;-).
Bylo zajímavé číst osudy hlavní hrdinky, které jsem už neznal z filmových zpracování. Zpočátku děj neměl moc velký spád a postrádal jsem i napětí, ale postupně se příběh rozvinul do té klasické romantické podoby i se stoupajícím napětím. Zaujalo mě i vylíčení nátlaku převážně katolické Francie na protestanty, kteří stále ve Francii přežívali. Jejich víra byla těžce zkoušená, události v La Rochelle to velmi pěkně popisovaly. Napínavý závěr knihy jsem nakonec dočítal dlouho do noci, nemohl jsem se i přes únavu odpoutat. Takže jsem velmi spokojen, pokračování mě rozhodně nezklamalo a už se těším na další osudy Angeliky. 80%
Angelika si konečně prošla nevyhnutelným vzbouřením. Následky, které utrpěla, ji ještě více utvrzují v tom, pro jakou "víru a ideologii" života se rozhodla a tvrdě za ni bojuje - dokud může. Ale nikde nenajde klid, jak to tak vypadá... V téhle knížce se, navzdory akčním místům, dost zabývá samotnou psychikou. Ne ve všem jsem s Angelikou souhlasila. Nicméně znovu prokazuje svou houževnatost a nezdolnou vnitřní sílu, která prostě neuhasne. Tím by mohla inspirovat kdekoho, včetně mě. Je až s podivem, co všechno může člověk přežít a přitom přežít...
Tak tímto dílem jsem se hodně dlouho prokousávala (proč je opravdu záživných až posledních 100 stránek?). Ale když vstoupil do dveří Desgrez, spadla mi čelist a byla jsem asi víc překvapená, než Angelika. :-DDD Tentokrát mi to přišlo víc jako seznam mrtvol, než jeden pevný děj. Ale tak jdu číst další díl!
Milujem Angeliku, neznášam ľudí, ktorí nevedia, že romány o Angelike nie sú červená knižnica, ale diela plné historických faktov a morálnych ponaučení, a odsudzujú toto dielo.
Všetky knihy o Angelike sú krásne a budem ich čítať celý život.