Anglické listí aneb Coolturní šok
Alena Damijo
https://www.databazeknih.cz/img/books/34_/347736/bmid_anglicke-listi-vTo-347736.jpg
4
325
325
Hlavní hrdinka odjíždí pracovat jako au pair do Londýna a už tam zůstane. Ve svých fejetonech popisuje svůj každodenní život v cizím prostředí. Mění rodiny, kde hlídá, najde si přítele, vdá se, přichází děti, stěhování. Nakonec se autorka stává se učitelkou na plný úvazek… Vše je prošpikováno nesmírně vtipným komentováním britského způsobu života a zvyků od pití čaje po úctu, které se těší bájný tenisový Wimbledon. S úctou i rebelským stěžováním, autorčin styl připomíná Roberta Fulghuma.... celý text
Přidat komentář
V tomto případě je už samotná anotace matoucí:
1. Nejsem si jistá, že se jedná o knihu fejetonů.
2. „… odjíždí pracovat jako au pair … mění rodiny …“ Člověk by řekl, že zde budou líčeny zážitky a zkušenosti jako au-pair, ale těch je vlastně jen minimum v úvodních kapitolách.
3. „… najde si přítele …“ To sice ano, ale v knížce není popsáno vůbec – je zde jakýsi časový skok od au-pair rovnou ke svatbě.
4. Pár podařených vtípků v knize bylo, ale „nesmírně vtipná“ kniha to rozhodně není.
5. Robert Fulghum by se jistě divil, kdo je k jeho stylu přirovnáván.
Kniha se hodí, pokud potřebujete na čtení něco hodně nenáročného s krátkými kapitolami, které stihnete přečíst např. během jízdy tramvají. Celkově mně kniha přišla chaotická, nesedělo mi propojení historek z osobního života (např. svatba, porod, strach o manžela, který přišel pozdě domů) s kapitolami o anglických svátcích a tradicích, které jsme probírali ve škole v hodinách angličtiny. Podařené mi přišly části o anglickém školství a zdravotnictví (budu na to myslet, až budu někdy sedět hodiny v čekárně, abych si uvědomila, že i přesto máme kvalitní zdravotnický systém).
Rozmohl se nám zde takový nešvar. Mnohé české holky, které odjíždí do Velké Bitánie (dříve většinou jako au pair) a pak s tam některé provdají.
Až potud jde o normální situaci, protože děvčata od nás jsou hezká, milá, vtipná atd.
Jenže pak nastane situace, že si určité % z nich řekne, že se stane spisovatelkou . A zde je kámen úrazu . Ne každá je sebekritická, ale ví, že určitá česká nakladatelství mají o tyto výtvory zájem. Je to jednoduché. V Čechách a na Moravě čekají další řady děvčat, věřících že dojdou ke slávě a také štěstí.
Bohužel ne každé se to zdaří, což je případ Aleny Damijo.
Celá knížka mi přišla spíše jako rekapitulace základních údajů o anglických svátcích, zvycích a tradicích, které jsme probírali kdysi na střední škole. To zopakování bylo sice příjemné, ale v podstatě mě v knize nic moc víc nezaujalo. Vtipnost, která byla avizovaná v anotaci, jsem hledala spíše marně a některé kapitolky mi přišly zmateně poslepované.
Tak tohle snad byla nejhorší knížka co jsem kdy četla. Naprosto nezáživné čtení a to jsem veliká milovnice Anglie, ale toto...
Odpočinková kniha, pár zajímavých postřehů, psáno vtipně a s nadsázkou, ale ve skutečnosti mi jen utvrdila názor, že v Británii není o co stát. Jejich způsob stravování, zdravotnictví, školství atd. Jako au-pair jsem také nikdy netoužila pracovat. Nezapomenu na dotaz pana profesera v hodině angličtiny někdy v průběhu studia na střední škole, "Miss XY, zvažujete po škole působit jako au-pair?" Hleděla jsem na něho vyděšeně, protože na takovouto otázku jsem nebyla vůbec připravená. Přiznám se, že jsem měla úplně jiné představy o rozvíjení své zajista "slibné" kariéry než zdokonalovat si angličtinu při hlídání britských potomků a zaplňování mezery na trhu v levných uklízecích službách. Navíc jsem v té době neměla k malým dětem žádný vztah. Nicméně jsem se v tu chvíli neubránila provinilému pocitu, že dělám zásadní životní chybu. O zkušenostech odvážných Češek, které se do Anglie vydaly, bych si na druhou stranu přečetla ráda a víc podrobně. Tady je to zmíněno jen okrajově.
Jen takové úryvky ze života Češky vdané v Londýně. Čekala jsem více o zkušenostech jako au pair, bylo to zmíněno jen zpočátku, pak hned děti a manželství. Pár poznatků bylo hodně zajímavých, párkrát mi paní Damijo přišla poněkud vševědoucí. Jako rychlé odpočinkové čtení, ano.
Super knížka, velmi vtipně napsaná. Zejména pro nás, co jsme nikdy v Anglii nebyli hodně nových informací...
Autorce přeji jen to dobré, přece jen fandím našinci, který se vydal do „velkého“ světa. S knihou je to horší, byť chápu, že každý nemůže být Karel Kyncl. Polemizoval bych s tím, že jde o knihu fejetonů, ale to je možná nálepka vydavatele, o kterou autorka nemusela stát. Na pár místech jsem se zasmál, něco málo jsem se i dozvěděl (že má v angličtině čtení slov / výslovnost nějaká pravidla, mně překvapilo stejně jakou autorku), celkově mi texty přišly relativně jednoduché, někdy až, omlouvám se, plytké a „pointy“ spíše nucené.
Nedočteno... Snažím se dávat knížkám šanci, i když mě hned neosloví, ale když jsem se u téhle pronudila do 47. stránky, nemělo pro mě smysl pokračovat. Jednu hvězdičku dávám za kapitolu o svatbě, která mě i bavila.
Kniha mě těšila, fejetony přinášejí úsměv na tvář, spoustu zajímavých informací a postřehů. Bohužel ke konci knihy jsem se nemohla zbavit pocitu, že je ten humor už trošku křečovitý, pořád na stejné vlně a že autorka je až přechytralá. Čtení by bylo lepší dávkovat asi po menším množství fejetonů čtených na jedno otevření knihy. I tak si ale půjčím a počtu Mé anglické sezony...
Jako zapřisáhlý anglofil a milovník Londýna jsem si tohle čajové čtení nemohla nechat ujít. Kniha je plná svěžího a laskavého humoru.
S nekterymi nize zminenymi vyhradami souhlasim, ale presto byla kniha prijemnym poctenim, libil se mi autorcin zapal a optimismus. Osobne to pro me bylo predevsim krasne sentimentalni zavzpominani na vlastni kousek zivota straveny v UK :)
Pohodové čtení, zvláště pak pro milovníky všeho anglického. Až si budu chtít zase oddechnout při čtení, tak další kniha této autorky bude pro mne dobrá volba.
Autorka působí jako pohodářka, píše dobře, ale samotná kniha je celkem o ničem. Mnohem lepší by bylo, kdyby šlo o příběh, ne o sbírku celkem nic neříkajících fejetonů. Čekala jsem, že autorka bude popisovat svůj život au-pair a cizinky v Anglii. O svých zážitcích, kdy pracovala jako au-pair, se však zmíní jen velice okrajově.
Ze začátku jsem knížku četla s nostalgií, druhá polovina učitelských zkušeností a reálií britských svátků byla slabší. Asi nejvíc se mi líbilo shrnutí v poslední kapitole.
Londýn jsem se chystala navštívit se svým nejoblíbenějším cestovatelským parťákem, nejmladší dcerou, letos v létě. Ještě jsem tam nikdy nebyla a podle dcery, která ho navštívila již několikrát v rámci studentských pobytů, je to velká chyba. To město prý oplývá magickou, zvláštní atmosférou, které lehce propadnete. Nakonec to ze známých důvodu nedopadlo a tak jsem sáhla alespoň po této subtilní knížce, která se mi hodí i do výzvy. Musím říct, že jsem se jí doslova protrápila. Neseděl mi styl psaní, nějak mě to celé nebavilo a kdybych doma neměla toho nadšeného propagátora, tahle knížka by mě k cestě určitě nenavnadila. 2,5*, bohužel.