Anglický plnokrevník

21.02.2024

Jsem milovníkem koní a zejména dostihů a tím pádem je anglický plnokrevník jedním z mých nejoblíbenějších plemen. Tuto už několik let starou publikaci jsem si pořídila teprve loni jako památku - památku na něco, co tu dlouhá léta bylo a přežilo všechny vlády a režimy... dokud nepřišel únor 2023. Ano je tomu takřka přesně rok, co byli ze slavného hřebčína Napajedla odvezeni poslední koně, co v něm ještě přebývali a tento slavný chov doslova ze dne na den a bez varování zanikl.
Kniha vyšla už roku 2010, kdy bylo v hřebčíně ještě vše v pořádku - v úvodu knihy pan hejtman Mišák nezapomene poděkovat chovatelům hřebčína Napajedla za to, že právě díky nim se hřebčín těší obrovskému renomé a tradici. Dalšímu poděkování majitelům (manželům Sieklíkovým) se dostane od autorů publikace v závěru knihy - jak směšně to zní dnes, po bezmála čtrnácti letech, kdy se situace naprosto obrátila a hřebčín Napajedla prakticky přestal existovat. Je mi z toho opravdu velmi smutno.
K samotné knize - ta má být jakousi oslavou tohoto plemene a najdeme v ní spoustu nádherných fotografií renomovaného, zejména koňského fotografa Dalibora Gregora. Nicméně celá kniha na mě působí dojmem menšího chaosu - různě velké fotky, mezi kerými pobíhají útržky textu pana Hlačíka. Ocenila bych, kdyby u fotografií byly popisky, alespoň o jakého koně se jedná a kdy byla fotografie pořízena. Úplně na konci knihy sice najdeme alespoň čísla stran se jmény konkrétních hřebců, ale takové stálé přelistovávání a hledání, o kterého hřebce jde je poněkud únavné a hlavně nepraktické. Popisy měly být přímo u fotografií. Text pana Hlačíka je pěkný, leč také se mi zdá poněkud chaotický, od každého trochu a vlastně nic pořádně do hloubky rozebráno. Ale to asi není cílem této knihy, ta je hlavně o fotografiích pana Gregora a text je jen na doplnění. Nevyhne se ale přehmatu, při líčení historických poměrů je zmíněna sebevražda následníka trůnu, korunního prince Rudolfa a její neblahý vliv na rodinu zakladatele hřebčína Aristida Baltazziho. Rudolfova milenka Mary Vetsera, která zemřela na zámku Mayerling spolu s ním, byla dcerou sestry Aristide Baltazziho, jejíž jméno bylo Helene a nikoli Marie, jak je v knize chybně uvedeno.
Takže celkově shrnuto se jedná o pěknou publikaci, s krásnými fotografiemi pro potěšení oka, ale já jsem čekala něco o malinko lepšího, alespoň po grafické stránce. Do mé knihovničky ale pěkná vzpomínka na doby, kdy bylo ještě vše v pořádku a já každý rok jezdila do hřebčína na chovatelské dny kochat se těmi nádhernými koňmi, kteří se na našich dostihových drahách rozhodně neztratili. Příkladem největším budiž hnědák Sacamiro (Camill - Sara po Dara Monarch), loňský vítěz legendární Velké pardubické.