Ani labuť ani Lůna

Hvězdičky neuděluji, kdo chce hodnocení, nechť čte dál.

Očekával jsem oslavnou sbírku, s ódami, plnou hymnů a poct k uctění velikána. Neznalost neomlouvá, já vím; však mi čtení bylo samo i trestem. Místo mnou očekávané sbírky mě uvítal frenetický rudý nok Teige, který míchá v jedné větě citace Lenina a Baudelaira, do toho stále dokola vyplyvává slova jako buržoazie, měšťáctví a proletariát. Mácha vypadá málem jako Che Guevara s kalachem. No, jak by řekl klasik, proletáři všech zemí, vyližte si prdel.

Nezval na to jde jinak. Máchu popisuje mírně, poeticky, jako nešťastného a nenaplněného mladíka. Sice je to stále angažované, Nezval si ale aspoň nebere Máchu jako očividné beranidlo pro svůj světonázor a prezentuje Máchovo dílo bez exaltovaných stranických výkřiků. Z Máchy dělá obšourníka, s čímž se, znalý deníků, nemám problém částečně ztotožnit, potom ale Nezval vyrukoval s incestními sklony a nekrofílií...

Mukařovský k tématu přistoupil šalamounsky, a i když po něm chtěli, aby dokázal v textech Máchových teze autimatismu, z jeho textu plyne, že zvukovou podobnost při mluvě hledáme automaticky všichni a další zvukomalebné části Máje jsou už Máchovou promyšlenou prací. Smůla chlapci, žádný automatismus.

Kalandra se vrací k poznámce v Máchově deníku, kdy mu Palacký vyčetl, že Máji chybí idea. Během chvíle se ale text zvrhne a Záviš tepe Palackého za to, že se dobře provdal, dokonce si dovolil mít přijímací pokoj, navíc s harfou. Za podobné se obouvá i do Tyla, pokrytecky zamlčujíce jeho poněkud hořký konec života, který si s Máchou nezadal. „Víme bohužel příliš málo o Máchově politickém stanovisku," píše Kalandra a já si říkám bohůmdík.

Burian se zaměřil na prostou formu textu, kterou porovnával se Shakespearem, nicméně nesouhlasím, že v devatenáctém století nevznikla i hodnotná dramata, což z eseje vyplývá. Nakonec si nezapomene opět kopnout do Tyla.

Jediný, s jehož esejí se dokáži ztotožnit, je Laco Novomeský. Jako jediný komentuje, polemizuje a uvádí solidní kritiku Tyla.

V posledních esejích stačí Brouk ještě popřít Teigeho teze ze začátku, když napíše, že není vhodné jezdit na oslavy Máchova výročí do Litoměřic, protože jsou z větší části německé a byla by to zbytečná provokace. Tak buď revoluce, nebo šoupejte nohama. Nicméně Broukovi nelze upřít pravdu v tom, že si vytváříme kulty osob jen kvůli moci nebo penězům.

Rozumím tomu, o co autorům pamfletu šlo. Vadila jim adorace bez reflexe a snažili se strhnout diskurzem vyfabulovanou masku s tváří milostného lyrika a modly milenců. Sami autoři však předvedli ukázku dobové tendenčnosti, anebo neumím číst v dobovém kontextu. Bohužel ve mně přetrvává pocit, že autorům šlo v první řadě především o přihřátí si surrealisticky socialistické polívčičky.