Ani mámy nejsou stejné: Jak si mateřství užít, ne ho jenom přežít
Šárka Miková
https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/430177/ani-mamy-nejsou-stejne-jak-si-mater-fpG-.jpg
4
53
53
Mateřská dovolená opravdu není dovolená. Je to spíš nová pracovní pozice, pro kterou jsme nebyly vzdělávány. V nové práci máme zkušební dobu. Jako matky však musíme novou roli zvládnout napoprvé. A tak se obracíme na kamarádky, chodíme na semináře, hledáme rady na internetu. Kniha však není o tom, co funguje jiným. Je o tom, co bude fungovat vám. Protože je o vás. Kniha používá Teorii typů k vysvětlení vrozených rozdílů mezi lidmi. Pomocí ní odhalíte svůj typ osobnosti, stejně jako zjistíte, pro co máte v mateřství přirozené vlohy a co je pro vás výzvou. Pochopíte také, co váš typ stresuje, co mu pomáhá ze stresu se dostat a jak si můžete mateřství užít, ne ho jenom přežít.... celý text
Přidat komentář
Kniha podrobná, erudovaná. Bohužel nebyla psána pro mě. Já skončila hned na začátku, nedokázala jsem se začlenit do žádného z nabízených typů matky. Tím pádem nemělo cenu pokračovat, neboť kniha dále pracuje s konkrétními typy.
Chtěla jsem si pouze rozšířit obzory a zjistit, zda knihu mám pořídit dceři, novopečené mamince.
Knihu vracím do knihovny a její koupi zanechávám osudu.
P.S.: „Když dobře vychováme děti, musíme se smířit s tím, že se bez nás obejdou.“ (Vlado Müller)
POZNAMKA: Jenom nevím, zda se dá vychovávat dítě podle knih. Mně se to nepovedlo. Ve hře totiž je ještě jeden element. Element otce.
Je to již druhá kniha, kterou jsem od autorky chtěla nastudovat, ale asi jsem měla velká očekávání. Nejsem žádný z uvedených typů, resp. jsem od každého něco. Její dělení a vysvětlení na mě působí příliš chaoticky, než abych si řekla "jo tohle bych mohla být já".
Možná mi jen po 5 letech doma zdegeneroval mozek. Možná na to jen nejsem správně naladěna. A možná je tahle kniha jen "móda".
Přeji všem rodičům pevné nervy a pečujte o své děti s láskou a důsledností - k tomu netřeba knih.
Popravde.. i kdyz jsem zacatek knihy precetla asi 5x, nedokazala jsem s jistotou urcit sama sebe. :( je se mnou neco spatne, ze nedokazu ani identifikovat sama sebe? Natoz pak sve deti (2a3/4 roku a 4.5 roku). Asi mi tento styl vysvetlovani nesedi. I na internetu se casto strili zkratkama a ja to jaksi nedavam, asi na to proste nemam mentalni kapacitu. Zkusim najit jinou cestu na pohodovejsi rodicovstvi. Je ale super, ze to tolika lidem funguje a pomohlo.
Veľmi dobrá kniha. O typológiu osobnosti sa zaujímam už dlhšie a „16Personalities“ považujem za asi najpresnejšiu, k akej som sa kedy dostala – nikdy by mi ju však nenapadlo dávať do spojitosti s materstvom, a pritom, keď sa človek zamyslí, je tak očividné, že aj v tejto oblasti je „dobré vedieť, čo je nám prirodzené a čo nie. Ľahšie sa potom vyrovnáme s tým, že nás niečo nebaví (hoci sa to od mamy očakáva) a že nás niečo vyčerpáva (aj keď iné mamy sa v tom nadšene realizujú). Zistíme, že také, aké sme, sme v poriadku.“
No a práve vďaka tejto knihe som si uvedomila, že to, čo som považovala za svoje osobné nedostatky či dokonca zlyhania, sú v skutočnosti výzvy, s ktorými sa boria aj iné matky môjho typu (v mnohých príkladoch toho môjho som sa naozaj našla) a dobre mi padlo prečítať si, ako presne autorka vystihla, čo u matiek ako ja spúšťa stres aj ako naň reagujeme (naozaj to sedelo, len som si predtým nikdy neuvedomila, že by sa všetky momenty dali vtesnať do určitej schémy). Už len v tomto kontexte sa mi zdala kniha užitočná – zistila som, že nie som sama, ktorá reaguje ako reaguje a potrebuje to, čo potrebuje, no a v druhom rade sa mi páčili veľmi adresné tipy, ako si ľudia ako ja môžu materstvo užiť, nielen ho prežiť (hoci intuitívne som mnohé praktizovala aj predtým).
Tiež mi dobre padlo prečítať si, na čo majú matky môjho typu prirodzené vlohy – asi to bude znieť zvláštne, ale mnohé uvedené veci som považovala za tak samozrejmé, že som si ani neuvedomila, že pre iné matky môžu byť náročné alebo v ich živote môžu absentovať, čo mi trochu zdvihlo sebavedomie :).
Za veľké plus tejto knihy považujem aj to, že autorka brojí proti „buď-alebo“ videniu sveta, čo je pre matky (minimálne vo virtuálnom priestore alebo na ihriskách :)) typické. Alebo ako to píše autorka: „A nemôžeme nevidieť rozdiely v tom, ako iné matky so svojimi deťmi hovoria, čím ich kŕmia, ako reagujú na ich plač, aké sú alebo nie sú dôsledné, za čo deti chvália, za čo sa na ne zlostia. (...) Podvedome si hovoríme, že keď to ona robí inak, asi to znamená, že jedna z nás to robí zle. Niekedy tiež druhé za ich prístup kritizujeme alebo si rozdiely berieme osobne, ako by niekto kritizoval nás. Lenže vy, vaša kamarátka a pani diskutujúca na Facebooku môžete deti vychovávať úplne inak a napriek tomu dobre. Každá ste iná a iné sú vaše deti. Môžete si o výchove rozprávať, môžete si zdieľať svoje skúsenosti, ale je dobré mať na pamäti, že to, čo funguje jej s jej dieťaťom, nemusí fungovať vám.“
Skrátka, veľmi užitočný knižný sprievodca; jedna z mála kníh o matkách a pre matky, ktorú som s pocitom, že autorka len nadradene moralizuje, nezabuchla ešte pred jej dočítaním. Naopak – táto kniha naozaj môže pomôcť materstvo nielen prežiť, ale si ho užiť.
Tahle kniha pro mě byla rozhodně srozumitelnější a lidštěji napsaná než první díl Teorie typů.
Autorka se zaměřuje více na matky, rozborem se zabývá problémy a nástrahami, které jsou pro matky typické. To pochopení pro matky je úžasné.
Pobavilo mě, jak přesně mě můj typ vystihuje. A i když logicky chápu, že každý to může mít jinak, vždycky mě udiví, že to někdo vnímá odlišně.
Obecně by mě zajímalo, k čemu tento typ knihy je. Mám určit sebe? Nebo přečíst přehled o všech typech a jejich problémech?
Přestože je autorka proti škatulkování, celá kniha je vlastně o tom, zařadit se do nějaké skupinky. Na to, že je to kniha pro mámy, které mají málo času a prostoru na studium, je to obsáhlá a formátem velká bichle.
Taky mě štve, že typy nejsou uváděny konzistentně ve stejném pořadí ale v průběhu kapitol se mění.
Pomůže psychicky neubližovat sobě ani svému dítěti. Kéž by tu byla už dávno.
Nejdřív jsem se pustila do knihy Nejsou stejné, ale poté, co jsem neurčila ani svůj typ ani dítěte a celkově jsem měla pocit, že tomu moc nerozumím, jsem začala číst Ani mámy nejsou stejné. Tady je postup určení typu popsaný daleko přehledněji, srozumitelněji a svůj typ se mi podařilo určit. Celkově jsem teorii typů podle této knihy pochopila lépe než podle Nejsou stejné, ke které jsem se pak vrátila.
Ani mámy nejsou stejné je čtivá knížka, je v ní hodně příkladů, příběhů a popisů. Bylo zajímavé si u jednotlivých typů přečíst charakteristiku, výzvy v mateřství, co spouští stres, jak se stres projevuje a co s tím. Když člověk projde víc typů, zjistí, že se najde trochu také v jiných typech, což je ale vlastně v pořádku.
A není to jen o ženách, podle knihy lze určit třeba i typ partnera.
Už jsem to psala v recenzi na Nejsou stejné a patří to taky sem: největší přínos knihy vidím v tom, že krásně ukazuje, že lidé nejsou stejní a že co vyhovuje jednomu, to nemusí vyhovovat druhému. Vede to k lepšímu pochopení a hlavně přijmutí odlišnosti ostatních.
Tuto knihu jsem měla číst nejlépe ještě jako těhotná. připravila by mě na to, jaké nejspíš budou mé silné a slabé stránky v mateřství. (A že se to v praxi potvrdilo! :-) ) Mohla bych se pak lépe zaměřit na to, kde mám rezervy, a neztrácet čas například čtením knih, které mi zase tolik nedaly a jsou psané a potřebné pro jiné typy maminek.
Kniha tlustá, z které je nutné přečíst pouze první pětinu a ze zbytku 1/16, podle toho, ke kterému typu jste se přiřadili. Aplikace známé teorie typu na ženy na mateřské. Doporučuji půjčit, nekupovat.
Kniha Ani mámy nejsou stejné je prvním krokem, jak si posílit svou sebeúctu v mateřství, protože každá z nás má své dary, a je důležité o nich vědět a zvědomovat si to, v čem jsme dobré (a to zejména v období mateřství, kdy máme často pocit, že nás to celé semele). Navíc je kniha skvělým průvodcem teorie typů pro úplné začátečníky. Jakmile pochopíme samy sebe, můžeme začít pracovat na pochopení svých nejbližších, k čemu krásně poslouží Šárčina další knížka Nejsou stejné.
Touhle knihou jsem měla začít. Doplňuje předchozí a ač je podnadpis podle mého názoru trochu nešťastný,nejedna se o typ knížky "15 kroků k dokonalému štěstí". V mateřství se máme tendenci tak trochu ztrácet na úkor svých milovaných a je dobré připomenout si kdo jsme a co potřebuje proto, abychom byli v pohodě. Protože klidná a vyrovnaná máma znamená klidné a vyrovnané dítě. Velmi jsme ocenila podrobnější rozbor toho, co pro který typ znamená stres, jaké jsou důsledky stresové reakce a jak se z toho začarovaného kruhu vymotat. A že se nemusím cítit špatně, když nejsem tak akční jako jiná maminka, protože být akční prostě nemám v povaze :-)
Báječná kniha jako úvod do teorie typu. Je sice pro mámy, ale je potřeba ji určitě číst s čistou myslí a neunavená. Jinak se asi podle ní nedoberete k výsledku. Je to trochu náročné čtení, ale autorka čtivosti pomáhá tím, že informace prokládá příběhy a citáty.
Užitečná knížka...poučila, uklidnila, motivovala :-)
*čtenářská výzva 2020: Kniha, jejíž název je na obálce červenou barvou
Perfektní kniha, která doplnila mou dříve zakoupenou knihu o Teorii typů, která se počítám stane na mnoho budoucích let takovou mojí ,,Biblí", ke které se budu vracet kdykoli to bude potřeba. Ačkoli sama ještě potomky nemám a tak se nemohu považovat za mámu, nebrání to tomu, abych si i tak z této knihy odnesla dost podnětů nejen k zamyšlení, ale především pro práci na sobě samé. Zprvu jsem se trochu ztrácela v určení svého typu. Sedělo mi z kratších popisků jednotlivých typů snad vždy od každého něco málo, i když už tou dobou jsem vlastně tušila, ke kterému to směřuje nejvíce. V kapitolách s podrobnějším rozborem jednotlivých typů jsem se nakonec našla v typu ENFJ a to zcela. Dokonale to na mě sedí, jako bych četla sama o sobě. Přiučila jsem se zase něco o sobě - proč to či ono mám já zrovna tímto způsobem, že to vlastně není špatně a díky popisu toho, jak reaguje můj typ na stres či nějaké ,,vyvedení z přirozené rovnováhy", už také vím, na co si dávat pozor obecně i jednou v mateřské roli, abych dokázala udržovat život v rovnováze se svými potřebami.
Moc dobrá kniha! Doporučuji všem, kdo se o sobě chtějí něco dozvědět a chtějí také sami sobě pomoci, aby se cítili spokojeni.
Autorovy další knížky
| 2018 |  Nejsou stejné. Jak díky Teorii typů porozumět dětem i sami sobě |
| 2022 | Milovat nestačí |
| 2019 | Ani mámy nejsou stejné: Jak si mateřství užít, ne ho jenom přežít |
| 2010 | Typologie osobností u dětí |
| 2008 | Školní hodnocení žáků a studentů - se zaměřením na slovní hodnocení |
Vynikající knížka, která mi hodně dala. Je psaná srozumitelnější formou než první díl Teorie typů a zaměřuje se na rozpoznání typu mámy, což je snazší, než někdy poznat typ svého dítěte. S knížkou se pracuje tak, že zkusíte určit svůj typ a pak si jen najdete příslušnou kapitolku a začtete se a buď si potvrdíte, že jste to trefili, a nebo se vrátíte na začátek a zkusíte jiný typ. Z celé knihy tedy vlastně pak prakticky čtete jen jednu kapitolu, která je ale natolik nadupaná tipy a moudrostí, že to rozhodně stojí za to. Pro mne bylo asi nejvíc skvělé číst si ty odstavečky psané kurzívou od jiných matek mého typu... neustále jsem si říkala, jak je nádherné, že jsou i další stejně střelené ženské jako já a že nejsem sama jediná "divná máma". Byl to krásný pocit souznění, že je někdo další jako já, dodalo mi to sebevědomí.
Na koho i tak bude náročné najít svůj typ, doporučuji probrat to nejdřív s kamarádkou (to často hodně pomůže, zvášť když je ona jiný typ a dokáže vypíchnout ty odlišnosti) a nebo se potom přihlásit do nějakého kurzu či workshopu od Šárky Mikové, jsou skvělé. Poznat sebe samu může v lecsčem pomoct při výchově dětí a dodat sebedůvěru. Navíc jsem se díky knihám o teorii typů vyhnula tolika chybám, které jsem při výchově synů mohla udělat, jsem autorce neskonale vděčná za její knihy.
PS: a kdo se tady rozčiluje nad "rádoby škatulkováním" a vyzdvihuje naprostou jedinečnost a tak, vězte, že jste s největší pravděpodobností typ "NF" a tedy super, gratuluji, tudíž tuhle knihu ani jiné nejspíš vůbec s Vaším typem nepotřebujete. Nicméně pro nás ostatní je fakt užitečná ;-)