Ani tygři ani lvi

01.03.2021

Autor trávil většinu času na vsi, na chalupě u lesů, luk a rašelinišť, od jara do podzimu. V 15 krátkých příbězích popisuje, jak jim srnky spásli hrách, jak je v noci budil chřástal, jak je adoptoval sousedův pes, jak jim špačkové sklidili třešně, jak krmili králíky, ale pak je museli rozdat, protože přeci nemůžou zabít Karlíka, Stázku či Ferdu atd.
Příběhy bohužel zrovna nezaujmou ani obsahem ani formou - podle mne to nejsou příběhy, které by stálo za to hodit na papír a vydat knižně, a rozhodně nenaplňují slibnou anotaci. Je to asi jako byste poslouchali vyprávět nějakého bodrého socialistického dědu, který se rád poslouchá a občas z něho vypadne tendenční fráze, která je jak pěst na oko. Třeba: "Špačkové nahlíželi do bytečků a pochvalovali si. V půlhodince byly budníky obsazeny bez jakékoli protekce i bez úředního pořadníku. Potom se na každém bidélku objevil přednosta domácnosti (...) a zobáčkem velebil naši obec za tak vzorné a rychlé vyřešení bytové otázky." Mno...
Za zmínku ale stojí dva příběhy, které jsou jako by napsla někdo jiný: "Cikánka" o vděčné fenečce a celkem i "Světlušky" o skoro pohádkovém prožitku.

Sečteno a podtrženo: nebrat.