Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse: Příběh Jany Černé

28.09.2024

Za tuto knihu jsem moc vděčná, už dlouho jsem prahla po tom, dozvědět se něco víc o této ženě. Nemám však ani slov, jak sdělit, co se mi teď honí hlavou. Jana Černá byla asociální osoba a jak se nestarala o pět dětí, bylo otřesné chvílemi číst. Měla pět manželů, byla šestkrát v blázinci a jednou ve vězení. Ale přesto v sobě měla něco, po čem stojí za to pátrat, co člověka přitahuje. Byla inteligentní, charismatická a pohybovala se mezi tolika později slavnými umělci. Doufám, že ještě narazím na další díla, která ještě více psychologicky, umělecky, rozeberou tuto osobu, protože myslím, že to má ještě potenciál. Díky autorce Anně Militz za práci na knize a objevení tolika dokumentů o Janě.
Z nekrologu Jiřího Žantovského:
…urputně oškrabuje povrch z každé konvence, z každého pozlátka, z každé životní formy až na dřeň všednosti a zas ke kořenům divokého vína…….jít až na dno života, až na práh pekla, odkud se jí zdálo, že vede krůček na okraj ráje.

25.02.2024

Výborný autorský i vydavatelský počin. O jedné fascinující ženě, která budí soucit i vztek (respektive chuť na pomyslné proplesknutí...) tím, jak se nikdy pořádně nenaučila žít. Ve zjemnělejším vyobrazení ji můžete znát z filmu Tři sezóny v pekle. S překvapením jsem zjistil, že jsem svého času v Praze bydlel jen o jedno domovní číslo vedle adresy, kde o půl století dřív Honza Krejcarová hospodařila jak uměla, lezla na střechu a fetovala fenmetrazin. (Přezdívka Honza by dnes mohla snadno odkazovat na genderovou tematiku, ale o tu zde – myslím – nejde.)