Aniara
Harry Martinson
https://www.databazeknih.cz/img/books/10_/106068/aniara-106068.jpg
4
13
13
Myšlenkově a čtenářsky náročný epos o lidech nečekaně se ocitnuvších v mezní situaci, když kosmická loď Aniara vlivem technické poruchy změní kurs a nastoupí bludnou pouť vesmírem bez možnosti návratu.
Literatura světová Sci-fi Poezie
Vydáno: 1966 , SNKLU - Státní nakladatelství krásné literatury a uměníOriginální název:
Aniara, 1953
více info...
Přidat komentář
Pustil jsem se do knihy až po zhlédnutí stejnojmenného filmu. A byl jsem překvapený, jak moc z té knížky vychází. Kvůli neologismům to může být pro někoho náročnější čtení, ale stejně je to výjimečná věc, do které stojí za to investovat úsilí.
Kouzlo Aniary netkví ani tak v příběhu, nebo důmyslné konstrukci fikčního světa. Tématizuje pocit obrovské ztráty a vědomí nevratnosti. Obyvatelé bludné kosmické lodi vystřídají snad všecky prostředky, díky nimž na krátký čas zapomenou na svůj úděl. Uchylují se k všelijakému šílenství ať jsou to nezřízené sexuální orgie, nebo příklon k totalitarismu, ale nic není s to ránu zacelit. Opravdu krásná báseň.
Podobně jako Let Ikaru od Ljubena Dilova je i Aniara z velké části příběhem o vykořeněnosti a ztrátě domova. Skupina lidí se ocitne na obří lodi Aniara, která má být záchranou, ale následkem poruchy se stává vězením na cestě k jisté smrti. Martinson na několika málo stránkách dokáže vykreslti atsmoféru triumfu i naprostého zmaru. Člověk, potácející se mezi božstvím a hříčkou přírody, je v Aniaře konfrontován se svou nicotností tváří tvář nekonečnému, temnému Vesmíru. Martinson je ve svém odsudku chování společnosti, která se snaží zprofanovat a zesvětštit (a potažmo vydrancovat a zničit) vše co má nějakou duchovní hodnotu, naprosto nekompromisní. Obrazy naděje postupně přecházejí v obrazy rozkladu a totálního zmaru. Jako Dantovo Peklo ve sci-fi podání. Nelehké čtení, ale všem, kteří hledají netradičně napsanou sci-fi, vřele doporučuji.
Štítky knihy
švédská literatura hard sci-fi
Autorovy další knížky
| 1966 |  Aniara |
| 1979 |  Kopřivy kvetou |
| 1961 | Cesty bez cíle |
| 1941 |  Ven do světa |
| 2005 | Jazykmi mora a vetra |
Parádní. A ještě lepší v dramatizaci na ČRo Vltava, kde jsem to poslouchal snad pětkrát :).