Anička skřítek a Slaměný Hubert
Vítězslav Nezval
https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/299980/mid_anicka-skritek-a-slameny-hubert-Mpn-299980.png
4
84
84
Staženo z netu - překrásný popis knihy: Přestože ve veřejné knihovně naleznete tuto pohádku v přihrádce pro děti do 10 let, jedná se o knihu, která rozhodně není určená jen pro děti. Anička Skřítek se dostává z venkova do města, kde se s dětskou bezelstnou naivitou všemu obdivuje. Potkává Slaměného Huberta a spolu s ním se ztratí v zrcadlech výkladní skříně. Sugestivní vyprávění o světě, kde žijí Zulukapříci, Mouřenínové a zběsilé kuří nohy, kde všechno je chvíli tak a pak naopak, vás pohltí na několik desítek stránek a i po dočtení knihy budete mít pocit, že jste v myšlenkách uvízli v krajině, kde se úzkost políbila s fantazií. "Budu bita!" řekla si Anička, které přezdívali skřítek, poněvadž byla malá, ale velmi malá, když uslyšela cinkání bez konce, které nikdy nic dobrého nevěstilo. "Buď jsem zaspala a zvoní už klekání, nebo se zjančil beran a utíká mi z pastvy s celým stádem. Také je možné, že hoří stodola a že přijedou hasiči. Hoří-li stodola, nebudu bita. Hospodář zapomene, že jsem zaspala. Nasadí si železnou čepici a bude troubit. Tradá! Jistě hoří stodola. Už zatroubili. A teď znovu. Dám beranovi co proto! Nebojte se, ovce, že vás nedohoním. Když hoří, nikdo si mne nebude všímat. Ještě že hoří stodola. Kdyby tak hořely ovce, nikdo by je neuhasil. Hořely by jako peřiny a hrozně by to páchlo. Zahnala bych je do rybníka. Kdyby se některá utopila, nemohla bych za to. Řekla bych hospodáři: "Nemohu za to. Pak by mě bil." Anička skřítek zbystřila sluch. Udělalo to znovu "cink"! Jinak, než zvoní klekání a ovce. Podobně, jako když jede listonoš na kole a cinkne, avšak silněji, mnohem silněji. "Podobně, jako to cinká, když se vejde ke kupci pro droždí. Cinkne to a řekne se: "Dobré poledne. Dejte mi za korunu droždí." Nebo také: "Dobrý večer . Dejte mi za dvacetník pálivých bonbónů." "Za dvacetník nemáme," řekne kupec. Nabere na lopatku pět fefrmintových kuliček, vysype je na ruku a zeptá se: "Jak vám nesou slípky?" "Dnes jsem sebrala třicet vajec", odpovím. Řeknu ještě děkuji a znovu to udělá "cink!" Kdyby mě viděl hospodář, že jsem dostala od kupce pálivé bonbóny, dal by mi štulec. Řekl by, že mi dá štulec, stane-li se to ještě jednou. Dostat štulec bolí víc než dostat přes lýtka. Dostat přes lýtka štípne. Bolest udělá "cink!" a hned přejde. Chvilku to ještě pálí. Když dostanu štulec do zad, bolest udělá: "buch!" V očích jsou najednou slzy .........V tom vtiskl kdosi Aničce do ruky něco kulatého. Otevřela pěstičku a udělalo to "cink!".... celý text
Přidat komentář
Četla jsem v dětství a příběh mi připadal divný, nesrozumitelný. Ilustrace jsem ale milovala.
V devíti letech mě naprosto okouzlila, nemohla jsem se odtrhnout, pak jsem ji chtěla číst znovu a .... to kouzlo zmizelo, už to nebylo ono. Ale i tak na ní vzpomínám ráda.
Knihu jsem četla už kdysi jako malé dítě, zamilovala jsem si ji okamžitě a četla ji několikrát. Bezbřehá fantazie mě pohlcovala, žila jsem s Aničkou i Hubertem a pokaždé mi bylo líto, když jsem dočetla na konec. Teď mě těší znova i jinak. Užívala jsem si každou větu, děj mě hned vtáhl, stylistika je skvělá.
Za mně jedno velké NE. Tuhle knihu jsem bohužel doslova nesnášela, takže nízké hodnocení. Prostě mi k srdci nepřirostla a nikdy jsem ji nechtěla mít v knihovně.
Tuto knihu z celé svojí podstaty nesnáším. Anička skřítek a Slaměný Hubert je psychedelická snaha o vytvoření české Alenky v říši divů, ale ještě podivnější, ještě surrealističtější a nakonec to dopadá tak, že jde o nečitelný mišmaš. Pro děti naprosto nepoužitelné, žádný mladý čtenář ve věku, pro který je tato kniha určená, se v ní nevyzná. Vítězslav Nezval to prostě přehnal, vyhnal svoje metafory do extrému a zapomněl přitom, že nepíše lyrickou sbírku nonsensu.
Prazvláštní kniha, kterou jsem ani nedokázala dočíst. Nevím co na ni říkají děti, ale na mě to bylo docela psycho.
Knihu mi přečítali někdy ve 4 letech a to mně fascinovala, pak jsem jí četl někdy v 12 a přišla mi úplně nesmyslná. Teď mi připadá jako jedno z nesmrtelných děl české literatury. Udělat z ní povinnou četbu je ovšem vražda. Snová, hravá, halucinogenní. Báseň v próze. Tlustej Nezval byl génius, přes všechny své historické omyly.
Celá kniha je vlastně pohled do vitríny hračkářství a přitom má sílu Brautigana.
Zvláštní děj, dokonalé slovní hříčky. Nejsem si jista, zda bych knihu četla dětem, ale jako dospělý milovník češtiny jsem si ji velmi užila. :)
Kdysi jsem o této knize pronesl, že kdo ji přečte do konce, zblbne. Následně ji moje dcera přečetla třikrát.
Knihu jsem četla na střední škole a musím říct, že jsem se jí prokousávala dost obtížně a nebavila mě.
Tuto knihu nejde vůbec popsat. Nezvalův talent je nepochybný. Některé pasáže byly sice méně přehledné a musel jsem je pročítat víckrát, ale to úžasnosti této knihy neubírá. Není to příliš odpočinková kniha, protože nad ní musíte přemýšlet. Určitě to není pohádka pro malé děti. Dalo by se říct, že je to česká obdoba Alenky v říši divů.
Zisťujem, že opísať túto knižku bežnými slovami je takmer nemožné. :-) Ide o veľmi zaujímavý a neobyčajný počin plný neskutočných dobrodružstiev, úsmevných situácií a jedinečných postáv či postavičiek... Ničomu sa neoplatí čudovať, naopak, dej je akoby vystavaný na hravých nezmysloch detskej fantázie, ktoré do seba zapadajú – ako inak – s úplnou samozrejmosťou. (hm, to je veta za milión ... „Co za milión?" "Let! Za milión let.")
Odporúčam čítať pomaly a po krátkych úsekoch (určite to nie je kniha na jeden či dva záťahy), inak sa stratí to čaro, pozornosť čitateľa sa veľmi rýchlo otupí a dej zunuje.
„Ach, už je ´jinde´ a nikde jinde,“ uvědomila si Anička. Vtom však uslyšela jeho hlas zblízka, jako by stál Slaměný Hubert vedle ní. Ale když uslyšela jeho hlas zblízka, jako by stál Slaměný Hubert těsně vedle ní, napadlo ji, že už je také bezpochyby „jinde“ a nikde jinde.
Skutečně, byla už „jinde“ a nikde jinde a Slaměný Hubert tam byl s ní.
Přiznám se, že mě kniha v dětství vůbec neoslovila, po přečtení několika stránek jsem ji zase odložila. Přišla mi zmatená, možná v tom dětském věku příliš složitá. Rozhodně bych doporučovala pro starší děti.
Čteno v dětství, mooooc se mi líbilo. Poetické, tajemné, plné napětí, překvapení.... A ty ilustrace! Kupodivu obdobně fantazijní Alenka (nebo ne?) mě zcela minula.
Autorovy další knížky
| 2001 |  Manon Lescaut |
| 1969 |  Edison |
| 1999 | Básně noci |
| 1966 | Sbohem a šáteček |
| 1971 | Anička Skřítek a Slaměný Hubert |
Četla jsem ji jako malá a dodnes z ní mám nepříjemný pocit. Pamatuju si, že mě strašně rozčilovalo neustálé opakovani slov a vět. Svět fantazie se mi určitě libil, ale toto mi připadalo "do zblbnutí". Docela bych měla chuť si zkusit přečíst znovu - aspoň kousek, jestli by mě to pořád rozčilovalo. Pro děti to myslím moc není