Anna Elliotová
Jane Austen
https://www.databazeknih.cz/img/books/79_/79377/anna-elliotova-79377.jpg
4
1128
1128
Vzdělaná, citlivá a oduševnělá Anna byla zasnoubená s námořním kapitánem Frederickem Wentworthem. Její rodina však tento vztah označila za společensky nepřijatelný a Anna se musela své lásky vzdát. Po letech se s bývalým snoubencem znovu setkává a zjistí, že čas její city k němu nijak nezměnil. Její vyvolený ovšem dal přednost jiné dívce. Zklamané Anně nezbývá než se s tím smířit. Odjíždí do Bathu, kam přesídlil její otec, aby ve víru společenských událostí na vše snáze zapomněla. Osud však neřekl své poslední slovo... Bude mít Anna dost síly, aby se vzepřela společenským konvencím a přáním své rodiny i přátel? ... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2011 , J. Otto - Ottovo nakladatelstvíOriginální název:
Persuasion, 1817
více info...
Přidat komentář
Tak tohle pro mne byla docela řehole. Vybrala jsem si ji do ČV, neboť ve mně zůstává velmi příznivý dojem z dávného čtení Pýchy a předsudku. Jenže teď už to takto podáváno pro mne není. Sice oceňuji složitá souvětí s důkladnými popisy pocitů ve vztazích, ale pro mne, jakou jsem teď, by bylo stačilo přečíst asi tři poslední kapitoly, kde autorka mistrně shrnuje a vystihuje, jak kdo na konečný happy end reaguje. Také se mi líbil dialog dvou hlavních postav, v němž si vysvětlují, jak to všechno bylo a je. Přílišné popisy tehdejších noblesních zásad mě nudily, říkala jsem si, jak rozdílné starosti měli tito lidé. Připomínkou nějakých vlastněných území v Indii se mi jen oživilo znechucení nad tím, jací už po dlouhá léta jsme, my lidé, chamtiví kolonizátoři. I když dobře vím, jak je korektorská práce náročná, odrazovaly mě nějaké chyby v tisku, dokonce jedna hrubá pravopisná chyba.
Ovšem jedno vyjádření se mi hodně líbilo, asi proto, že to mám podobně: Když se Anna potřebovala uklidnit: "cítila, že se potřebuje uchýlit domů, kde si může po libosti mlčet".
Čítané znovu po rokoch, pre zmenu v origináli a:
- 5 hviezdičiek za občasnú skrytú uštipačnosť, sarkazmus, slovné zvraty, krásny jazyk a inteligentné rozhovory
- 5 hviezdičiek za vykreslenie postáv a prostredia
- 5 hviezdičiek za krásny príbeh, pomalé tempo dokonale odrážalo obsah
- 5 miliónov hviezdičiek za ten list
Pardon, ale na toto sa nechytá ani Pýcha a predsudok.
Anna Elliotová je můj druhý nejoblíbenější příběh od Austenové hned po Pýše a předsudku. Poslouchala jsem poprvé jako audioknihu, četla jsem vícekrát a tři televizní zpracování a vždy se k tomuto příběhu budu vracet.
Za knihu v rámci #spoluprace mockrát děkuji @albatrosmedia
Novinku v edici Cooboo Classics jsem si nemohla nechat ujít, obzvlášť, když se jedná o Jane Austenovou.
Anna Elliotová je mou čtvrtou přečtenou knihou od autorky a už teď můžu říct, že u mě stále vede Pýcha a předsudek.
Devatenáctiletá Anna poslechne svou přítelkyni a zruší zasnoubení s bezvýznamným námořníkem Frederickem. Po osmi letech na sebe ale znovu narazí a zjistí, že okolnosti se změnily. Z Fredericka je nyní bohatý muž a kapitán a Anna se musela z rodinného sídla odstěhovat.
Jane Austenová umí skvěle vykreslit charaktery, nejen ty hlavní. Na můj vkus jich ale tady bylo až příliš a občas se mi jména pletla.
Ačkoli má kniha 288 stran, četla se mi ze všech nejpomaleji, děj se vlekl a konec byl zas příliš rychlý.
Jsem ráda, že jsem poznala další dvojici z Austenových knih, a přestože tady ta romantika mezi Annou Elliotovou a Frederickem Wentworthem byla krásná, moji favoriti zůstávají stejní.
Od autorky jsem již několik málo knih četla, proto se domnívám, že její styl je mi poměrně známý. A také tato její kniha se mi líbila, i když je možná zároveň tak trochu zdlouhavě napsaná. Mně to ovšem vůbec nevadilo, právě naopak. Užívala jsem si každou větu a nuanci vyprávění a samozřejmě také celý ten příběh Anny Elliotové, který mne zaujal tak, že jsem knihu v podstatě skoro vůbec nedokázala odložit ;-). Víc už protentokrát psát nebudu, dávám ale hodnocení nejvyšší a mám takový pocit, že autorku a její knihy pomalu, ale jistě dokážu ocenit a docenit...
Audio ČRo: Zřejmá klasika, která na rozdíl i od jiných románů tohoto typu mě zde nijak neoslovuje.
Dostala som chuť na klasiku, a tak som dala druhú šancu Anne Elliotovej, ktorú som ako násť ročná považovala za nudnú.
Po rokoch môžem skonštatovať, že je to klasický román plný jemnej ironie a presného pozorovania spoločnosti. Pozitívnou stránkou knihy je určite autorkina schopnosť vytvárať komplexné postavy a analyzovať spoločenské dianie tej doby, v ktorej sa dej odohráva. Hlavná postava, Anne Elliot, je dobre vykreslená s hlbokými emocionálnymi vrstvami, a príbeh ponúka jemný pohľad na otázky spoločenských očakávaní a druhých šancí v láske.
Na druhej strane musím priznať, že tempo príbehu je naozaj pomalé a romantická línia tohto románu nie je tak intenzívna ako sa mi páčila napríklad pri Jane Eyrovej.
Nahlížejíc optikou doby, je neuvěřitelné, jak odvážná a nadčasová autorka byla. Kpt. Wentworth bojoval v bitvě u Trafalgaru, což bylo v roce 1805, tedy před více než 200 lety. Přesto je jazyk v rámci možností stravitelný a příběh, ač možná úsměvný, stále velmi pochopitelný i v dnešních reáliích.
Představuju si, jak šel v tehdejší době jistě z ruky do ruky a četl se na tajňačku. A to, jakkoliv dělá z většiny žen lehce bezduché slepice, mě fakt baví.
Druhá kniha od této autorky a není zřejmě moje krevní skupina. Bylo to zdlouhavé,ztrácela jsem se v postavách. Nezaujalo mě to.
Poslechnuto na Českém rozhlase v podání Růženy Merunkové a Hany Kofránkové. Nenadchne ani neurazí. Pohádka pro dospělé.
Velice predvidatelne, hodne naivni a takove plytke. Nenadchne, neurazi. Za tyden uz nebudu vedet, o cem to bylo.
Nedočteno ani napodruhé. Místy baví ironický tón vypravěčky, místy to ale dost nudí a postavy splývají...
Tak tuto knížku jsem neměla poslouchat jako audio na ČR, ale půjčit si ji v papírové formě. Nemohla jsem se soustředit, postavy mi splývaly. Jinak je to klasický příběh lásky ze staré Anglie.
Některé pasáže byly trochu nudné a zdlouhavé, což ale k této době patří. Jinak to byla moc milá romantická knížka, kdy ale vlastně od začátku tak nějak víte, jak to dopadne. Stejně jste nakonec ale rádi, že je to tak, jak jste si celou dobu mysleli. :)
Audiokniha na ČRo
Knížky od Jane Austenové miluji, až si uvědomuji, že dost nekriticky. Ano, jsou dost na jedno brdo, vždycky tam jde o podobný typ úžasné ženy, v podstatě bezchybné povahy, a muže, který si ji po nějakých peripetiích vezme. Ale mě to prostě baví. Je to moje dávka romantiky. Anna Elliotová se mi líbí ani nevím proč. Děje v knížce moc není....ale prostě se mi to dobře čte. Je to takové moje pohlazení po duši.
Jane Austen miluju, ale do tohoto jsem se vůbec nemohla začíst. Po několikerém pokusu, že se příběh rozjede, jsem knížku poprvé odložila jako nedočtenou.
S Austenovou je ten problém, že se v různých variacích opakuje stejný syžet: skoro dokonalá hrdinka (tak na 95 %) uloví stoprocentně dokonalého chlapa. V celém příběhu jsou rozeseti různí lidé, ale obyčejně nechybí někdo úzkoprsý, komu se můžeme všichni zasmát. A nakonec všechno dobře dopadne.
Já si autorčinu popularitu moc vysvětlit nedokážu. Snad že je žena, snad že píše vlastně čistokrevnou červenou knihovnu? Přitom její (mladší) současníci jako Thackeray nebo Dickens jsou podle mě o třídu zajímavější autoři.
Jane uměla psát takové ty nečekaně očekávané romance... Takové to, že víte, že spolu dvojice skončí, doufáte, že spolu skončí, ale přece jen až do konce trnete, jestli teda ano, nebo ne .....než vás vytrhne z agónie a vy si užijete konec. A že umí psát mužské postavy, které následně jsou důvodem nerealistických očekávání žen od mužů zmiňovat asi nemusím ... Přečteno díky čtenářské výzvě a jsem za to ráda
Štítky knihy
láska zfilmováno 18. století romantismus anglická literatura romantika historické romance důstojníci regentská Anglie anglické rományAutorovy další knížky
| 2007 |  Emma |
| 1996 | Rozum a cit |
| 2007 | Opatství Northanger |
| 2009 | Sanditon |
| 2006 |  Mansfieldské panství |
Skvělá knížka.
Ze začátku jsem se bála, že budu knihu horko těžko číst, ale spletla jsem se. Někomu se to bude přelouskávat opravdu těžko, protože jedna věta může zabrat i skoro celý odstavec, takže člověk než ji dočte skoro neví, co vlastně četl, ale mně to nevadilo. Zvykla jsem si na to po pár stránkách a text mi potom krásně plynul. Anna mi přirostla k srdci a popisy ostatních postav byly tak reálné, že jsem celý příběh mohla opravdu prožívat.
Za mě je to stejně kvalitní a krásná kniha jako Pýcha a předsudek a tuto knihu si určitě pořídím do knihovny a znovu přečtu.