Anna Sněgina

26.06.2023

Té nostalgie ve vzpomínkách na mládí a jeho lásky! A ještě v Rusku. A ještě v době, kdy se převrací vzhůru nohama.
"Ten dávný čas jak malovaný! / Svit jeho ve mně nepohas. / My všichni v ta léta milovali - / a jistě i milovali nás." (Závěr poémy v překladu Luďka Kubišty)

08.06.2013

Málo věcí (čestná výjimka čaji Darjeeling, irské hudbě, blond kavalírům a norským biatlonistům) má nade mnou tak zdrcující moc jako ruská lyrika. I v době, kdy mi zbývá asi osmačtyřicet hodin do prvního zápočtu.

Anna Sněgina je jedno z nejslavnějších děl ruského básníka a lamače srdcí Sergeje Alexandroviče Jesenina, jež napsal rok před smrtí - v lednu 1925. Inspiraci hledá ve svých vzpomínkách, vrací se ke kraji kolem Rjazaně, který mu přinesl tolik radosti a krásy, a vrací se též ke své dávné lásce Lidii Kašinové. Do poémy vnesl svoje rodné Konstantinovo pod názvem Radovo a milou Lidii coby Annu Sněginovou.

Hlavní téma je samozřejmě lyrické. Příběh lásky dvou lidí, hlavního hrdiny -básníka Serguši (Jesenina) - a jeho od dětství milované Anny na ruském venkově. Milostná linka by Jeseninovi bohatě stačila na vytvoření nádherného díla, ale Anna Sněginová je mnohem víc.

Příběh se totiž odehrává za krizových let 1917-18, kdy v Rusku dochází k revoluci, která zasáhne i zapadlé vesnice a bude převracet životy místních naruby.

Už samotné jméno hrdinky připomíná sníh. Bílý, čistý a nevinný. Jako bílé květy hrušní, které ale nevydrží navždy, mizí jako ztracené mládí a nikdy se už nevrátí. Nešťastná láska je vylíčena jen v náznacích jako na impresionistické malbě, ve vzpomínkách na zamilované mládí. Rázný je až konec, kdy Anna odjíždí do Anglie. A básník Serguša? Odchází zpátky do města, pít a hrát karty, nadávat na svět, na ztrátu lásky a konec starých časů.

Nová doba nestála o lyrické básníky. Ale nádherné verše zůstaly. Naštěstí, pro všechny mně podobně sentimentální blázny. 5/5, a rozhodně neváhám.

А дочь их замужняя Анна
Спросила:
— Не тот ли, поэт?
— Ну да, — говорю, — он самый.
— Блондин?
— Ну, конечно, блондин.
— С кудрявыми волосами?
— Забавный такой господин.
— Когда он приехал?
— Недавно.
— Ах, мамочка, это он!