Anna Vickersová
Sinclair Lewis
Anna Vickersová, moderní americká žena, bystrá, pracovitá a průbojná, spojuje ctižádostivou touhu po vyniknutí a poctivým úsilím "přispět k civilizaci lidstva". Naléza-li alespoň částečné uspokojení ve své práci - v hnutí sufražetek, lidovýchově, reformách vězeňského systému - hledá je tím obtížněji v soukromém životě. V Annině životním příběhu, mistrně zasazeném do prostředí americké inteligence, nadhodil Lewis přímo polemický problém dodnes živý - sladění ženiny práce pro společnost s jejím citovým životem. Tento problém pojal se vší jeho složitosti a v souvislosti s otázkami cílů a forem lidského života vůbec, jeho etiky, humánního vztahu k lidem. A to činí z románu dílo, které nezastává.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1933 , AventinumOriginální název:
Anna Vickers, 1933
více info...
Přidat komentář
Jsem ráda, že jsem ji přečetla. Anna mi byla v některých situacích velmi blízká, mnohdy statečnější a upřímnější v hájení svých názorů, těch profesních. Naopak ve vztahové rovině tuto opravdovost a ryzost postrádala a na kompromisy doplácela.
Často jsem přemýšlela, kolik věcí se za tu dobu pro ženy změnilo k lepšímu a trochu mě děsí, že dost toho zůstalo stále stejné.
Kniha je podle mě skvělá protože: - je pravdivá, tj. podle mých zkušeností se dá věřit popisovanému, byť jsem nebyl např. v ženské věznici :-),
-je poutavá,
-je přínosná.
Ve skutečnosti ji řadím mezi nejlepší knihy, které jsem kdy četl, pravda, je to subjektivní. Ovšem Hraničářův učeň to není, připouštím :-)
Autora ilustrace obalu bych ovšem odsoudil k smrti, :-) nejspíš knihu nečetl, i když v roce 1947... Já mám výtisk o 10 let mladší, který nevypadá tak odpudivě.
JaKo.
Vlastně mě kniha začala bavit až tak ve své 2. půlce. Ale stačilo mi přečíst si ji jen jednou, vracet se k ní nebudu.
Autorovy další knížky
1993 | Arrowsmith |
1984 | Babbitt |
1967 | Krev královská |
1975 | Hlavní třída |
1963 | Elmer Gantry |
Četla jsem ji v nemocnici, ležela tam na okně, jinak bych se k ní asi nedostala. Líbila se mi. Překvapilo mě, co všechno vlastně ženy nemohly a přitom to není ani sto let.