Anna zachraňuje svět
Michaela Štěchová
https://www.databazeknih.cz/img/books/33_/335628/bmid_anna-zachranuje-svet-BPH-335628.jpg
3
64
64
Dobrovolnice Anna přijíždí učit angličtinu do lombocké školy, kterou podporuje nezisková organizace z Evropy. Přitom se potýká se svérázným smyslem pro realitu zdejších obyvatel a pár dní předtím ještě s chaosem a kulturními rozdíly na sousedním hinduistickém Bali. Vysněný ráj indonéských ostrovů, jak ho známe z pouťových letáků, je mimo dovolenkářská ghetta natolik jiný, že nastalá absurdita v očích ztraceného Evropana nemůže být větší. Svižně a vtipně napsaná próza Michaely Štěchové nabízí otázku, jestli v Indonésii může existovat láska, která ostrovy přenáší, a jestli se nakonec rozvojová pomoc ze Západu nedá konzumovat stejně jako cokoliv jiného.... celý text
Přidat komentář
kamarádkou vyřazená do knihobudky, tak jsem si řekla, že ji nejdřív přečtu, než ji pošlu dál...a stalo se. Nejdřív jsem si ji proklepla na DK a je vám jasné, že do čtení jsem pak šla s jistými obavami, poznačená negativnímu komenty. A celkem jejich autory autory chápu. Psáno nevypsanou rukou, styl takový školácký, ale třeba to byl záměr, aby dílko působilo věrohodně - zápisky jedné dobrovolnice, která vlastně neví, co chce...nebo respektive - chuť osouložit místního Adonise rvala oči, uši a všechno od začátku knížky. Náctiletá puberťačka mezi kokosy, pavouky a otřesnou hygienou...pardon, ona to byla už vysokoškolačka - ale vůbec tak teda nepůsobila. A hlavně, před cestou na Bali už pravděpodobně mohla od Toniny tušit, jak to tam asi chodí..včetně WC, diety a podobně... No iluze snad ani neměla, jen deziluze...což na druhou stranu může odovídat realitě - bílí značí biznis a money...a příroda a domorodci jdou bokem. O přírodě jsme se prakticky nic moc nedozvěděli, ani o těch památkách..zato o barech, mladících balících turistky a o oslizlých misonářích a turistech docela hodně..Cestopis to nebyl, spíše zápisky jedné puberťačky. A její sen se jí nakonec splnil...který ? no ten o sexu s balijcem...jak jinak -- ožrat se a užít si to...i když si to sama nechci přiznat, nebo to nechci přiznat čtenářům, a pokouším se skamarádit s jeho holkou , jakože nejky...ha ha ha...no, vypněte mozek a možná na to nebudete hledět tak kritickým okem ;)
doporučuji spíše ke krizovému čtení - když nic jiného nebude po ruce...
Milé překvapení. Tato knížka se mi dostala omylem do online nakupního košíku, úklikem na mobilu.. Tak jsem si řekla, proč to nezkusit. A bylo to příjemné počtení, pobavilo mě. Letní nenáročná jednohubka.
Já vždy ocením, když si vyberu vhodnou knížku pro vhodnou příležitost. Tuto jsem odhadla na lehké, nenáročné a veskrze pozitivně vyznívající čtení na víkend a trefila jsem se. Určitě se tam najdou také nějaká zajímavá fakta o způsobu života v Indonésii, ale cestopis to opravdu není. A jak tu někdo hodnotí, že hrdinka působí namyšleně či arogantně, to si vážně nemyslím. A to mám na arogantní lidi silnou alergii.
Pribeh, ktery zazilo mnoho dobrovolnic...vystřízlivění, zda nase pomoc vubec pomoc je, "prekvapiva" existence dobrych i spatnych lidi v rozvojovych zemich, laska do prince, ktery ma jinou vychovu, naturu i zivotni zkusenosti. Jeho testovani z pohledu bile zeny bylo trochu moc.
Kniha ale neni spatna. Jen je to proste takove kratounke a cernobile.
Moc příjemná a čtivá knížka, nerozumím některým komentářům na této stránce. Za mě super, přečteno za par hodin :)
Super knížka! Nikdy předtím jsem nic takového nečetla a mile mě to překvapilo. Dozvěděla jsem se mnoho nových informací, zasmála jsem se, někdy i zakroutila hlavou, že to přece není možné. Za mě doopravdy velmi příjemné čtení. Dokonce jsem dostala chuť někam takhle vyrazit a prožít zemi z jiného úhlu, než z toho turistického.
To mně bavilo! Víc než Růže z Jericha, která byla mým prvním setkáním s autorkou.
Příjemná knížka, která se mi moc hezky četla. Pobavila jsem se a něco nového dověděla, takže za mě palec nahoru.
Mi se kniha docela líbila. Taková nenáročná četba o trampotách holky, která má učit ostrovní obyvatelstvo angličtinu. A chtějí tito lidé vůbec toto vměšování a zvyky naší civilizace?
NO, takže takhle: první část, kdy byla na Bali a popisovala tamější zvyky a realitu, se mi líbila. Jenže pak přejela na ostrov vedle a začala mě nehorázně štvát (slušné slovo).
Trochu nevím, jestli je autorka vskutku tak zápaďácky omezená, nebo jen takovou nánu ze své hrdinky udělala, ale číst překvapeně-šokovaně-ukřivděné nářky o tom, že v buši děcka raději hrají fotbal a nemají ani TŘÍDNÍ KNIHU pro EVIDENCI PROBRANÉHO UČIVA anebo že lesní děcka pohodily Krtečka i pastelky na zem a zase šly raději hrát nebo že místo "školy" orají s buvolem, mě fakt nebavilo.
Přemlouvání ohledně nucené péče o psy (-jsou pro ně nečistí, tak nač je do toho nutit, že??), plavání donaha a stání před stydlivým domorodcem s mokrým trikem olepeným na nahým těle alá CO ON NA TO je jaksi---na to, že se prezentuje jako nesmírně vzdělaná a zkušená znalkyně tamější kultury, já nevím...jakoby psané někým, kdo si tohle všechno o těch místech jen MYSLÍ.
Končím u kapitoly, kde přemlouvá kamaráda, aby tajně utekl se svou přítelkou jen proto, že ji neodborně zbouchl (prý šla na potrat, ale osobně si neumím představit šanci tamějších holek na tuto možnost, ale takhle se snažila ovlivnit životy všech okolo).
Zároveň mne třeba překvapí moment, kdy ona-heroická zastánkyně dětských chodidýlek u fotbalu, pastelkama počmáraných ručiček a vůbec všeho dětského- najednou napíše "znamená to asi obřízku-ukázal mi na googlu obrázky mužů sklánějících se nad ŠULI*Y UPLAKANÝCH CHLAPCŮ."
To nezní moc citlivě.
Dál číst nebudu.
Zajímavá kniha, řekla bych. Dozvěděla jsem se zase něco nového o Indonésii, o jejich zvyklostech i tradicích.
Knížka mi ležela dlouho v poličce. Měla krásnou, barevnou obálku, a tak, když vysvitlo slunce, jsem se do ní začetla. Mile mě překvapila, po těch špatných komentářích tady. Dívka se vydává učit, do míst mě neznámých. Její cesta je natolik upřímná a dobrodružná, že jsem se cítila, jako bych tam byla, s ní. Knížka je sice krátká, asi 160 stran, ale i přes to se mi moc líbila. Děkuji autorce. :)
Knížka na jedno odpoledne, která může člověku ukázat pohled na Bali a okolí a charitu asi z jiné stránky než katalog cestovní kanceláře. Nakolik pravdivý se neodvažuji soudit. Žádný převratný příběh, asi stačí přečíst jednou.
Jako opravdu se tohle nepovedlo. Je s podivem, ze kazdy kdo zazije neco "zajimaveho", ma pocit ze o tom musi napsat knihu. Autorka ma urcite spoustu krasnych a nevsednich zazitku ale na to aby to bylo na dobrou knizku to neni...
Jako plus hodnotím to, že vás knížka na pár hodin zabaví. To je ale asi tak všechno. Je to napsané jak špatná slohovka, postavy mluví divně a šroubovaně. Protagonistka je sebestředná slepice, která s opovržením hodnotí vše kolem sebe. Je mi jasné, že v některých případech je to snaha o upřímnost, popisování věcí bez růžových brýlí, ale vyznívá to velmi arogantně a nesympaticky.
Tedy- připadám si jako svoje vlastní přísná češtinářka, která dokázala najít mouchy i na tom nejlepším slohu. Jenže z téhle milé knížky mi občas nějaká vlétla do oka. Tak sorry, jen 4 *.
Máte chuť také poznat daleké, exotické kraje a jejich kulturu alespoň prostřednictvím knižního příběhu? Potom sáhněte po této žluťoučké krásce. Mladá autorka nám ve svém krátkém příběhu líčí život na ostrově Bali a sousedním Lomboku. Vtipně čtenářům předkládá situace, které by nám v té konkrétní chvíli asi moc k smíchu nebyly. Ovšem jako klasičtí turisté bychom je ani neměli příležitost zažít. V turistických resortech toho člověk z kultury cizí země pozná opravdu jenom minimum.
Vtipné a svižné pojetí přidává příběhu na čtivosti. Rozhodně však v knize najdete i hlubší myšlenky. Autorka ve své próze mimo jiné zmiňuje okolnosti západní pomoci obyvatelům těchto krajů. A rozhodně její zamyšlení není od věci. Kromě cestopisných pasáží, vás čeká v knize i menší dávka romantiky.
Tuto útlounkou knížečku zhltnete za pár hodinek, možná za jeden večer. Kniha má pouhých 160 stran a poměrně velké písmo. Navíc je malého formátu. Jako příjemné, oddechové čtení určitě můžu doporučit.
Anna zachraňuje svět
Co jsem čekala, to jsem dostala. Poměrně čtivě psané zápisky jedné dobrovolnice v Indonésii. Něco mi nesedělo, ledasčím mě hrdinka štvala, ale kolem a kolem pohodová jednohubka.