Anna zo Zeleného domu
Lucy Maud Montgomery
Anna ze Zeleného domu série
1. díl >
Sirota Anna po trpkých skúsenostiach s pobytom v zlých pomeroch v chudobných rodinách s mnohými deťmi, o ktoré sa musela starať, konečne nachádza pravý domov v Zelenom dome v Avonlea na Ostrove princa Eduarda. Vezmú si ju k sebe prísna Marilla a jej láskavý brat Matej a veľmi si ju obľúbia, hoci zo začiatku sa museli zmieriť s jej prchkou povahou a nekonečnou fantáziou... Štvrté vydanie. Cena knihy v čase vydania: 26.- Kčs.... celý text
Literatura světová Pro děti a mládež Dívčí romány
Vydáno: 1972 , Mladé letáOriginální název:
Anne of the Green Gables, 1908
více info...
Přidat komentář
Knihu jsem si vybrala do Čtenářské výzvy. Zezačátku mi moc nešlo se do knihy začíst. Ale pak, zhruba od třetiny, už to šlo samo. Je tam vše krásně popsané, člověk před sebou úplně vidí tu krásu přírody a všeho v Avonlea. Bylo také zajímavé zjišťovat, jak se Anna mění, dospívá a jak se zároveň mění vztah Marie k Anně.
Moc krásná knížka, příběh dívenky, která se v životě rozhodně neztratí. Poslušná, uctivá, trochu vzpurná. Nejdřív jsem si myslela, že dovětek, kdy Anna opouští základní školu, by měl být závěr této knihy, no nicméně jsem pak pochopila, že tím dovětkem se uzavřela jedna kapitola Annina života a moc ráda si přečtu pokračování.
Trošku jsem se bála, když jsem ji začínala číst - je řazená do knih pro mládež. Nakonec se jednalo o skvělé čtení, kdy jsem na těch řádcích našla tolik, tak moc je nadčasová, na to kdy vyšla! Kolikrát mě ale rozčilovala malá Anna, která na mě nepůsobila věrohodně - tak hovorné dítě s tak květnatou slovní zásobou? Naopak se mi líbila postava Marie, jak se vyvíjel její vztah k Anně.
3,5* Milá dětská knížka o velmi upovídaném děvčátku ze sirotčince, které má velmi bujnou fantazii. Knížku už jsem četla jak puberťák a úplně moc mě nebavila, teď jsem si ji znovu přečetla v plném a krásnějším vydání a můj názor se úplně nezměnil, vydání je krásné, text jemný a příjemný, příběh krásný, ale mě to úplně tak neoslovilo jako jiné dětské knížky. Někdy mi Anna pěkně lezla na nervy, někdy bych ji nejraději obejmula a tak jsem to měla se všemi hlavními postavami :-) I tak ale určitě doporučuji k přečtení a osobně si myslím, že za nějaký 10-15 let si ji zkusím přečíst znovu.
Nádherná knížka :o) Nechce se mi věřit, že takové dílo bylo napsáno na počátku 20. století. Vtipné, uctivé, milé, kouzelné, plné fantazie. Anna měla teda řádnou vyřídilku; když mluvila, zadržovala jsem dech - úplně jsem to prožívala s ní :o) Ptala jsem se sama sebe, jak bych knížku pochopila třeba ve třinácti. Jsem ráda, že jsem se k ní dostala později :o)
Vzhledem k tomu, že jsem knihu přečetla až jako dospělá, byly mi bližší pasáže, kdy už byla Anna starší. Kdy už nebyla takový snílek s bezbřehou fantazií. Je to moc milá knížka, jen nevím jestli jí ocení i dnešní děti, pro které je primárně určená, které už ale možná nemají takovou představivost.
Určitě si přečtu další díly.
Jak už tu psali jiní, i pro mě byl začátek knihy dost “náročný”. Anna-dítě mi byla místy skoro až protivná a její několikastránkové fantazírování se mi četlo hodně těžko, i jsem to místy přeskakovala. Na druhou stranu poslední třetina knihy, kdy už Anna dospívala a kolem ní už nebylo vše jen růžové, se mi líbila moc. Takže hodnotím jako průměr a těším se na další díl.
Ze začátku jsem se do knihy mohla vůbec začíst, až tolik mě nebral Anny popis všech věcí, byla na mě až moc upovídaná. Kniha se mi líbila až ke konci.
To jsem nevěřila, že mě tato kniha tak okouzlí! Anna si mě svoji povahou ihned získala a mohu jen vřele doporučit!
Kniha pouze 200 stran (plus mínus), ale četla jsem dlooouho. Místy mi hlavní hrdinka kapku pila krev, abych byla upřímná. Beze zbytku se mi líbil až konec.
Příběh o zrzavé Anně, sirotkovi, kterého se ujmou hodní lidé v Zeleném domě. Anna je čistá duše, která si všechny brzy získá, a to i Vás. Její optimismus, fantazie i laskavé srdce Vás jistě dostane.
Ač jsem jako malá přečetla opravdu hromadu knížek, tak tento skvost mě minul. Věděla jsem, že existuje, že je i zfilmována i jako divadelní hra, ale ke mně se prostě vůbec nedostala. Až nyní, když už mám vlastní děti, jsem si ji přečetla a musím říci, že jsem unešená.
Je to kniha, která Vás pohladí. Při čtení se ocitáte společně s Annou na ostrově prince Edwarda v Avonleu. Užíváte si krásy přírody, které Vám Anna přiblíží do nejmenších detailů. Ji samotnou si prostě zamilujete, ač velice upovídaná, tak má dobré srdce a čistou duši, že to snad ani jinak nejde. Budete jí fandit, budete jí přát jen to dobré. V knize s ní strávíte zhruba čtyři roky a budete si přát, abyste od ní nemuseli odejít. Kniha je také dojemná a rozhodně si připravte kapesníky.
V příběhu najdete tolik pravdy. Spoustu úžasných vět a popisů, u kterých se zasmějete, pozastavíte, i budete souhlasně pokyvovat hlavou.
Kniha není rozhodně jen pro děti, ale spousta dospělých si ji opravdu užije. Pohladí Vás po duši a ocitnete se ve světě plném krásy a dobra.
Obecně mám občas problém s ukecanejma lidma i v reáluTakže občas na mě i tahle zrzka byla upovídaná až mocAle zamilovala jsem si Annu i tak. A je to tak milý příběh o lidské dobrotě. A k tomu se tam zase tak hezky opěvuje příroda, a to je zkrátka něco pro mě A znovu říkám, jak ráda jsem za skupinu #klasikomilove @knihodura
(Post)viktoriánský předobraz Pipi Dlouhé punčochy v překrásných kulisách kanadské přírody. Prostý příběh o holce, kterou by si musel zamilovat i ten největší cynik a realista. O holce, která má v sobě tolik citu, že by jím dokázala obejmout celý svět, a tolik fantazie, že by se zastyděli i největší básníci. O holce, která přijímá život se vším všudy a nenechá se ničím sejmout. To je prostě hrdinka. Chce se mi napsat, že je pro mě hrdinkou víc, než uměle vykonstruované charaktery feministických bojovnic. Pardon...
Původně to je určitě pro náctileté holky - lehce naivní a s perfektním vhledem do duše dospívajících holčin, ale způsob podání, humor a lehký sarkasmus uspokojí i starší ročníky. Čte se to krásně, dělá to dobře na duši. Ke konci knihy už jsem byla pořád tak dojatá, že i slza sem tam ukápla. Má to prostě všechno.
"Je hezké jíst občas v 11 v noci zmrzlinu v přepychové restauraci, ale jinak jsem v 11 v noci radši v posteli v Zeleném domě a i ve spánku vím, že nade mnou svítí hvězdy a že ve větvích jedlí za potokem hučí vítr."
Tak to je tak KOUZELNÁÁÁ kniha!!!
Já o ní dávno věděla, že existuje, ale vzhledem k jejímu stáří jsem si myslela, že je to jedna z kostnatých klasik… Jak jsem stará, tak jsem hlupá…
Když moje dcery objevily seriál, bezmezně se do něj zamilovaly a pak si přály všechny 4 díly knih, opravdu mě to nadšení a okouzlení překvapilo - a naprosto už vím, proč je to tak chytlo…
Je to prostě čistočistá ryzí nádhera a radost, která mě neustále dojímala :-)
Holky, díky za Annu!!!
Anička mi cizí není, jako dítě jsem měla moc ráda seriálové zpracování.
A jaké pocity mám z knížky? Popravdě jsem úplně okouzlená. Holčička, která to neměla úplně jednoduché, dokáže svou dobrosrdečnou povahou a laskavostí získat nejedno srdce a náklonnost lidí okolo sebe.
Miluju Aninu obrovskou fantazii, miluju jak vidí svět, jak se dokáže těšit z maličkostí i její neutuchající optimismus.
Co se mi také moc líbilo byl popis Avonlea a celkově přírody.
Při čtení jsem se musela usmívat i když velmi často mi vhrkávaly do očí slzy dojetí.
Nádherný příběh, který můžu doporučit všem, jak dětem tak i dospělým.
Štítky knihy
přátelství zfilmováno kanadská literatura pro děti od 11 let adopce pro dívky člověk a příroda sirotci dívčí romány přátelství z dětství
Autorovy další knížky
1982 | Anna ze Zeleného domu |
1993 | Splněný sen |
2019 | Anna z Avonlea |
1995 | Annin vysněný domov |
1994 | Anna v Glene St. Mary |
Pokouším se postupně doplňovat mezery ve svém klasickém vzdělání a měla jsem dojem, že "Anna ze Zeleného domu" je jedním z ... no, možná ne přímo pilířů světové literatury, ovšem nějaký ten základní sloup mezi dívčími romány jistě reprezentuje. Knihy pro pubertální slečny jsem absolvovala ve svých 9-ti až 11-ti letech, tedy v době, kdy je hltala moje starší sestra. Později už byly mou maličkostí ignorovány. Ale jak má ratolest roste, jistě brzy pochopí systém spojování písmen do slov a kladný vztah ke knihám jsem se v ní snažila vyvolávat už v děloze. Doufám, že naše večerní předčítání neskončí s její schopností louskat knihy samostatně a začínám se ohlížet po titulech do budoucna. To mě přivedlo k Anně ze Zeleného domu.
První polovina příběhu o užvaněné sirotě v novém domově byla docela příjemná co do poznávání někdejších mravů v USA, akorát mě nebavily řeči o šatech, volánech, vlasech, zkrátka o často diskutovaných záležitostech vzhledu. A jelikož dramatických pasáží ubývalo, zatímco počet nezáživných stoupal, četba začala drhnout. Druhou půlku jsem tudíž pustila do hlavy méně náročnou formou – ušima. Bylo to, jako mít s sebou v zaměstnání cácoru, té taky jede klapačka jako kolovrátek a emoce s ní třískají od zdi ke zdi. Uf.
Mise splněna, za nějakých 5 let by se tahle starosvětská kniha mohla dceři líbit. Pro mě to bylo na 70% a nejsem si jistá, jestli by mě Anna upoutala v odpovídajícím věku. Spíše ne, v těch časech mou fantazii okupoval především Karel May a další tituly z edice KOD (pro mladší ročníky: knihy odvahy a dobrodružství).