Anorexie: hlad po jiném světě
Eva Steppanová
Autobiografický příběh o životě s anorexií – není to o ztrátě tělesné váhy, ale o ztrátě vašeho „já“ v úplné své podstatě. Nic kolem vás již neexistuje – je to jen hladová anorexie ve vás a černočerná tma za hranicí vaší tělesné schránky. Stáváte se závislým na něčem, co vás ničí a co ve skutečnosti nejvíce nenávidíte. Provazy této nemoci vás uzavírají do sarkofágu, který k vám nepropustí paprsky vnějšího světa, a ani vás již do toho světa nepustí. Ztrácíte váhu, ale především tu vnitřní – ztrácíte své postavení, své kolegy, své blízké, své sny. Stáváte se ničím a tato pozice vás vlastně chrání – a zároveň zabíjí.... celý text
Přidat komentář
hodne psychicky naročná kniha o zivote a o tom, že anorexie není jen o hubeném těle, ale hlavně o psychice a volání o pomoc
Těžko soudit. Odvážná autobiografie, psychika dokáže hrozné věci. Jen si myslím, že taneční prostředí nebude náhoda, i když autorka stokrát zdůrazňuje, že spouštěčem u ní nebyla starost o vzhled nebo kondici. Hodně mě mrzely kapitoly, kde už všechno bylo příšerné, jen sebereflexe chyběla. Ta nemoc zatemňuje vše...
Koho zajímá problematika anorexie, tak jsou zde hezky popsané pocity a myšlenky anorektiků. Kniha nutí k zamyšlení, jak nejlépe přistupovat k takto nemocným a jak nejlépe jim pomoct. Pro mě byl zklamáním přístup odborníků, kteří, jak mi z knihy připadalo, se vůbec o psychický stav Evy nezajímali.
Z této knihy mám doopravdy smíšené pocity... Příběh je silný a zajímavý. Prvně jsem četla knihu o anorektičce, kterou k hubnutí vedlo něco jiného, než touha po dokonalé postavě. Sice chápu autorčiny úmysly a nejspíše jí psaní knihy i po psychické stránce pomohlo, ale literárně je kniha bohužel spíše podprůměrná a místy až nudná... Vynechala bych dlouhé filosofické popisy, které se často opakovaly... Vlastně to bylo to samé pořád dokola... Samotného děje bylo v knize poskrovnu, což je podle mého škoda. Když čtenář nezná autorčin život, nedokáže se pak příliš vcítit do jejích pocitů. Přičemž autorka se v knize opravdu silně otevřela... A vadila mi i slova psaná velkým tiskacím písmem. Nicméně autorka je češka, takže si možná můj komentář ke knize přečte a mně nezbývá než doufat, že ji mé hodnocení neurazí a držím palce v boji s touto zákeřnou nemocí!
Začátek knihy měl velmi silný příběh a mnohdy jsem musela knihu odložit, abych vše zpracovala. V druhé polovině knihy mi však přišlo, že se myšlenky často opakují a nebylo to pro mě již tak čtivé.