Anti-Gide neboli optimismus bez pověr
Stanislav Kostka Neumann
Jak vznikla tato knížka? Chytala se válka proti sovětské zemi a jasně myslící lidé věděli, že válka proti SSSR je válkou proti pravdě a svobodě. Doba položila otázku "pro nebo proti". Tato atmosféra osvědčila podobné účinky jako fotografická vývojka, začala vyvolávat obrazy dosud utajených stránek lidské subjektivity, způsobujíc třídění i v táboře těch, kdož se až dosud hlásili pod prapor pravdy a svobody. Určité "osobité rysy" skepse, ironie na tvářích i některých "přátel" sovětů se začaly měnit v hysterický pošklebek. A tak právě na nejnebezpečnější křižovatce dějin, ve chvíli, kdy se měla v poslání intelektuála uplatnit síla lidského ducha, způsobili tito lidé zmatek. A v této chvíli duchovních krisí a konverzí zasáhl St. K. Neumann. Diagnosa jeho rozhořčené kritiky byla přezkoušena historií, zhuštěnou v šesti letech evropské krise. Dnes je možno říci, že v této zkoušce obstála čestně, vyjasnila základní otázky svobody, demokracie a lidského štěstí tak, jak je vždy chápali velicí lidé pravé kultury.... celý text
Přidat komentář
kniha by se rovněž mohla nazývat Anti-Peroutka, četl jsem ji jako historický pramen v návaznosti na Gideův esej; čekal jsem konkrétní a fakty (byť třeba zkreslenými) podloženou polemiku, ale Neumann se jí chtě nechtě vyhýbá a teoretizuje v dobově příznačné ideologické množině dehonestovaných pojmů jako trockismus, měšťáctví, intelektuál, individualismus, demokracie, svoboda atd.
Cancy o unifikaci lidstva. Navíc se mi nelíbí považovat sebevrahy za slabochy, přemoci živočišný pud chce velkou dávku odvahy a vnitřní síy. Plno "silných" toho není schopna, kež by nebyli takový sráči, přírodě by to jen prospělo. Např. míra síly z pohledu vztahu k životnímu prostředí je převážná většina (téměř všichni jsou slepí, to oni musí, já to sám nespravím) lidí hadrovými panenkami!
Knihu jsem četl jako polemiku s Návratem ze SSSR André Gida s vědomím, o co asi půjde, přesto mě překvapilo, jak málo Neumann, který sám v SSSR nikdy nebyl, na Gida reaguje a raději se věnuje kritice teoretické. Gida zkrátka osočuje z toho, že jako liberální měšťák nemůže docenit skutečný význam SSSR. „Gidovo liberální ledví intelektuála, jehož pýchou jsou estetická dobrodružství v ilusích, může viděti v Sovětském svazu opravdu jen nesvobodu; (...).“
Sám Neumann, považuje se za proletáře a pravého komunistu, jež zcela ovládl a pochopil Marxe, Lenina i Stalina, má ovšem ve věci jasno: „Musíme míti jistě upřímnou radost z každého úspěchu Sovětského svazu, musíme také všecky jeho úspěchy náležitě propagovat (...).“
Autorovy další knížky
1950 | Kniha lesů, vod a strání |
1990 | Proč nejsem komunistou |
2000 | Dějiny ženy |
1897 | Satanova sláva mezi námi |
1954 | Domove líbezný |
Kniha celkem se dala přečíst, ale vracet se k ní určitě nebudu ...