Antihrdina
Alexandra Salmela
Kniha o cynizme a nádeji v kolabujúcom svete, o korupcii ideálov a zlom materstve, o ceste, stromoch a hrdinoch. Salmelin nový román tematicky i formálne nadväzuje na jej predošlú tvorbu, jeho tón je však omnoho temnejší. Mohutný prúd rozprávania nadobúda šialenú rýchlosť, strhávajúcu čitateľa so sebou. Antihrdina prichádza do reality podobnej tej našej z krajiny veľkých hesiel a ešte väčších obetí, vďaka ktorým všetci ľudia, zvieratá a rastliny smú žiť harmonicky v objatí Veľkej Matky Prírody. Tá krajina je pevnosťou, stojacou v prvej línii v boji proti dravému globálnemu kapitalizmu. Oficiálne legendy s pátosom rozprávajú, ako sa v tej krajine utópia stala skutočnosťou. Ktosi iný zároveň sarkasticky odhaľuje, ako sa z Utópie stala diktatúra – napriek tomu, že na pôvodných myšlienkach ekologického socializmu nebolo chyby. Obsahovo aj graficky silná a neprehliadnuteľná kniha pojednáva o tom, čo sa už začalo diať, no odhalíme to až neskôr. Týmto ju môžeme prirovnať k orwellovským víziám (súčasnosti).... celý text
Romány Literatura slovenská
Vydáno: 2017 , Artforum (SK)Originální název:
Antisankari, 2019
více info...
Přidat komentář
Z formálního hlediska je kniha opravdu zajímavá (hodně mě bavil např. způsob reprezentace procesu čtení postav), jako "naivní čtenářka" jsem trochu narážela na limity pojetí postav jako nosičů jednotlivých tezí/idejí. Bavilo mě užívat si způsob konstrukce textu, aluze, jazykové vtípky, břitké postřehy narážející na mimotextovou skutečnost, ale bylo mi víceméně jedno, co se postavám (a fikčnímu světu) stane. Líbilo se mi, jak je vyprávění fragmentární a místy rozporné, ale trochu mě rušily shrnující pasáže v závěru, jejichž cílem bylo asi dodat čtenáři dostatek kontextu co nejrychleji. Po dočtení poslední stránky mám pocit, že to, jak mi text bránil dostat se imerzivního modu (prostě se do textu nekriticky zanořit), může být vlastně součástí "vyššího plánu" knihy, vytvořit z konzumujícího čtenáře, který se těší na spotřebování dalšího narativu, čtenáře reflektujícího svoji vlastní nezúčastněnost a touhu po spotřebě. Mimochodem český překlad M. Švece je fantastický.
Bláznivá a parádně nápaditá vize světa, který se pyšně vydává za něco, co není. Už jméno hlavní postavy Antti Hrdina dává tušit, že čtenáře čeká vskutku originální jízda podpořená vynalézavým jazykem a skvělým překladem.
Mne sa celý ten nápad s myšlienka pozdávali, ale nevedela som sa do knihy začítať. Bolo to náročné a zmätočné.
Zatiaľ bez hviezdičiek, pretože tak divnú knihu som dávno nečítala a neviem sa rozhodnúť či je geniálna alebo totálna blbosť ;) PS: Slovenské vulgarizmy sú mňa veľké mínus v knihách a v tejto ich bolo požehnane :(
po dlhom čase som zažil nepríjemný pocit, že niečo musím. tak ťažko ušolíchané, prvoplánové, popisné a nezáživné dielo, až mi je ľúto energie, ktorú do neho autorka vložila. celý čas čítania som mal pocit, že stúpam do prudkého kopca a vždy som odďaloval chvíľu, keď som mal knihu vziať opäť do ruky.
jediné, čo stojí za reč, je vynikajúca grafická úprava knihy.
ale rozhodne by som tento počin nezaradil medzi finalistov Anasoft Litera 2018, kde sa ocitol. o rok o dva už si na túto knihu málokto spomenie.
pre mňa sklamanie.
Vyhrotiť spoločenstvá na samý kraj extrémov a potom ich sarkasticky opisovať nie je žiaden kumšt. Ostatne plno terajších autorov sa predstihuje v cynizme (majster je Sorokin) v dystópií a i keď jadrnná výrazovosť, či grafická originálnosť Salmele slúži ku cti, na skoro 400 stranách je rozpoltenosti zbytočne veľa.
Autorovy další knížky
2013 | Mimi & Líza |
2017 | Antihrdina |
2012 | 27 čiže smrť robí umelca |
2015 | Žirafí máma a jiné příšery |
2019 | Nástup Východu?: Eseje |
Po celou dobu ve mně kniha vzbuzovala rozporuplné pocity.
Dvě země, něco jako dvě Koreje. Severní ekokomunistický stát (v knize se říká ekofašistický, ale mně to sedí spíš na ten komunismus), plný frází a sloganů o lepším světě, ve skutečnosti, ale chudý. Jižní stát, úplný protiklad, tepající srdce povrchního kapitalismu. Do toho sledujeme osud a zároveň minulost hlavního hrdiny, Anttiho, který je skutečně spíš antihrdinou než skutečným hrdinou.
Myšlenka je dobrá a dal by se z ní udělat skutečně zajímavý román. Vyprávění je z části románové vyprávění, z části různé jiné dokumenty, které pěkně doplňovaly příběh. Jenomže samotné vyprávění bylo děs. U něčeho autorka zůstává zbytečně dlouho, omílá to pořád dokola a dokola, že si člověk říká, kolik stránek může přeskákat, aby se už dostal někam jinam. Někdy naopak skáče tam a zpět, že jsem nevěděla, o čem vlastně jako mluví?? Co se to tam děje?? A to ani nemluvím o jakémsi zřejmě velice pokrokovém způsobu psaní, kdy. .. .je vše/přerušováno různými//znamínky--------
------bez ladu a skladu.