Antikrist pokus o kritiku křesťanství

Veľmi náročná knižka, pri ktorej sa človek musí plne koncentrovať. Určite to nie je na čítanie pred spaním. Nietzsche v diele podrobil kresťanstvo naozaj tvrdej a na tú dobu nevídanej kritike. Po prečítaní som sa iba utvrdil v tom, že akékoľvek náboženstvo (ak teda už niekto v nejakého boha/bohov verí) by malo ostať čiste v rovine hlboko osobnej. Všetky možné prejavy náboženstva navonok a nebodaj nútenie náboženských dogiem druhým je iba zabíjanie kritického a slobodného myslenia.

Na čtení náročná kniha, které nedokážu dát jakékoliv hodnocení. A určitě bych neměl nervy na to, abych o této knize s někým polemizoval. Technicky vzato, má Nietzsche pravdu (alespoň pokud soudím u věcí, kterým rozumím, protože můj rozhled v dané oblasti je mnohem menší, než rozhled autorův). Ale je to prostě frustrovaný magor. A k tomu vzdělaný, chytrý, inteligentní... Ve svých 5 letech přišel o otce, vychovávala ho hromada žen a zřejmě mu lezl na mozek maloměšťácký křesťanský život, takže s chutí studoval protikřesťanské statě. Ztrácel své přátele, nepodařilo se mu vybudovat si rodinu, hroutilo se mu zdraví... Lze od takového člověka čekat pozitivní myšlení? Asi těžko. Každopádně bylo zajímavé si knihu přečíst.

Užasné.Bible?Blbost.Přečtěte si antikrista.

"V Antikristu Nietzsche vyslovil najsilnejší argument nielen proti teológií, ale aj proti metafyzike: totiž, že sa nádej zamieňa s pravdou; že nemožnosť myslieť, dobre žiť alebo vôbec len žiť bez absolútna nesvedčí o legitímnosti jeho myšlienky. Nietzsche vyvracia kresťanský "dôkaz sily", že viera je pravdivá, pretože dáva blaženosť." T.W. Adorno

Nietzschemu svědčím hlavně za osvětlení příčiny mého komplikovaného vztahu k víře, protože jeho slovy - "(...) člověk není filologem a lékařem, aby nebyl spolu také Antikristem." Příhodně mi tenhle jeho exaltovaný, do značné míry patetický a nesourodý, ale stejně tak působivý a v mnoha ohledech podnětný text připadá z jazykového hlediska snad ještě zajímavější než z toho filosofického.
Ale teď vážně - Nietzscheho vypjatá, útočná a dost černobílá kritika může působit všelijak, ale byla by chyba jej brát doslova, jak trefně podotkl komentář pode mnou. Osobně mám ale dojem, že to, s čím se člověk ztotožní nebo co si osobně a vážně vezme, vypovídá o dotyčném nejvíc (zde důkaz o tom, že jsem asi vážně antikrist - neodpustím si rýpnutí do křesťanů, že potrefená husa se vždycky ozve). Sama s Nietzschem občas souhlasím víc než bych chtěla, ale to je na jinou debatu. Jisté je to, že kniha nabízí dostatek prostoru k polemice a jak Nietzscheho odpůrci, tak příznivci v ní najdou potvrzení pro své argumenty, což z ní dělá jasnou 5* - protože pokud dílo (a ještě dílo sociálněkritické) i víc než sto let poté vzbuzuje kontroverzi a má co nabídnout, je to (v tomhle případě trochu hořkosladké) vítězství autorovo.

Kontroverzní? Zaisté. Pobuřující? Samozřejmě. Inspirující? Pro mě určitě. Ovšem nevykládejte si to špatně, inspirující není ta nenávist, ale zapálenost a způsob jakým Nietzsche podává svoji deklaraci. Mnoho lidí vidí v Antikristovi jenom prachbídnou ukázku urážek a patologické nevraživosti vůči křesťanství. Já vidím text, který má za úkol nastavit křesťanské společnosti zrcadlo a rozpálit v čtenářích vůli k životu. K životu zde, ne k životu na "onom světe", který možná ani neexistuje. Nesmíte brát Nietzscheho doslova, takhle jeho texty nefungují. Nepopírá důležitost Boha, nebo víry v něco většího. Odsuzuje to, co s Bohem a pojmem víry udělali kněží, fanatičtí věřící a osoby, které ustanovili křesťanské učení tak, jak ho známe i dnes. Odsuzuje popírání života, popírání přirozenosti, za maskou cností skrytý chtíč pomsty a lpění na blaženosti v životě po smrti, kterou "stanovil" kněžský řád.

Jakožto křesťana mě vždy zajímal tento dnes kultovní pohled z druhé strany mince. Upřímně mi ale přišlo, že Nietzsche zhruba ve dvou třetinách knihy pouze nepodloženě štěká. Zbylá třetina knihy skutečně obsahuje pádné argumenty, které mohou zaujmout lecjakého křesťanského skeptika.
Celkově knihu hodnotím jako relativně náročnou a díky svému extrémně negativnímu ladění a urážkám leckoho (třeba Němců) také za velmi málo čtivou. Jistě se jedná o historicky velice zajímavé dílo, které má po středověkém náboženském útlaku ve společnosti své zcela zasloužené místo, mě ale jako čtenáře příliš nepřesvědčilo.

Jedna je z povinnosti za to, že jsem to zvládl dočíst, ale stálo mě to hodně sil. Tolik nenávisti a zloby narvat na tak málo stránek chce umění. Nietzsche by byl skvělý případ pro Freuda, protože tam evidentně bylo něco patologického v tom člověku, s čím se sám nedokázal vyrovnat a musel vyblít to, co vyblil. Jestli Nietzscheho v dětství ojel nějaký úchylný kněz nebo mu rabbi v jeho městě ukradl kuličky na hraní nevím, ale něco podobného tam být muselo.

Náročná kniha, mnoho pasáží jsme četla několikrát a pak jsme vzdala touhu po plném pochopení textu. Potkala jsme v ní mnoho momentů k zamyšlení a nový pohled na křesťanství, který mě obohatil, ale také mnoho takových, které mě popudili. Je to jednostranný text, pouhá kritika, ne kritické zamyšlení.
Z knihy je cítit veliká nenávist k insituci křesťanství (ale i k židům, anarchistům, čandale, samotným věřícím,...) a ani minimální snaha o nalezení jediného pozitivního aspektu.
Říkám si, že křesťanství jeho život ovládalo možná více, než prostého vyznavače víry. Byl jím pohlcen a vším co v něm vyvolávalo - zlobou, nenávistí a nepochopením. Já, jako prostá nevěřící, se cítím býti více svobodnou než on.

Béďa znovu chrlí oheň a síru onanujúc nad vlastnou skvelosťou a domýšľavosťou, tentoraz na partaj nespratných kresťanov. Iste, niektoré Nietzscheho výplody samozrejme dávajú zmysel, nič to však nemení na tom, že Antikrist by sa dal zhrnúť kľudne do desaťstranového pamfletu a určite by nestratil nič zo svojej 82-percentnej "oslnivosti". Mám rád jeho výroky vytrhnuté z kontextu, len preto hodnotím objektívne za ***, inak mi je táto postavička zamlčaného buzeranta, maminkinho maznáčika (a zároveň pokryteckého misogyna), überfilozofa par excellence a neskrytého antisemitu v histórii obzvlášť odporná...

Friedrich Wilhelm Nietzsche (* 15.10. 1844 – † 25. august 1900) patrí bezpochyby k najkontroverznejším filozofom 19. Storočia. Bol takisto profesorom, filológom, básnikom a hudobným skladateľom, čo sa odrazilo aj na jeho publikáciach. Jeho filozofické diela, spisy a teórie ešte dneska vzbudzujú v spoločenských vedách istú dávku nejednotnosti názorov. Jedni ho považujú za najvýznamnejšieho filozofa 19. Storočia a iní zase za psychicky chorého, „pošahaného magora“ ktorého silne ovplyvnilo detstvo v čisto ženskej spoločnosti. Nietzsche je dneska kritizovaný za náročnosť jeho diel pretože, vyslovene, nejde o odborné čítanie v tom pravom slova zmysle. Čitatelia odbornej literatúry majú problém preniesť sa cez aforickú štylistiku diela. Vo svojej podstate je to písané formou umeleckou, kritiky sú veľmi osobité, priam ľudsky výbušné a celé to má nádych silných ale hlavne negatívnych emócií, čo mne teda rozhodne sadlo.
Viac v recenzii.

Za věty typu "Co je škodlivější než jakákoliv neřest? Účinná soustrast se všemi nezdařilými a slabými - křesťanství." si u mě tenhle pán vysloužil hned z kraje pět hvězd, ale jelikož jsem z přibližně 140 000 slov v této knize nerozuměl asi 85 000, tak musím dát o hvězdičku níž a počkat, až to na ČT natočí jako seriál s Martinem Dejdarem.

PS: čtení Antikrista při sraní ve Starbucks (tato věta je zároveň odpovědí na otázku, proč jsem byl ve Starbucks) bych na měřítku divných pocitů zařadil vedle momentu, kdy jsem našrot dorazil ve čtyři ráno do KFC s kompletním pětikilovým vydáním Proustova Hledání ztraceného času a objednal jsem si "hjvalucwvmdppgc.!"

Asi nejsem člověk nejvzácnější...
Ač mám Nietzscheho rád, tady plive na vše, na vše náboženské, ale i na kulturu ve které jsme všichni vyrostli...

Tady Nietzsche položil základ, na němž se konečně dá něco stavět. Aneb, jeden z prvních, kdo vyšel z křesťanské mlhy na světlo.

Docela složitá kniha - člověk by měl znát Bibli atd., což dnes není běžné... a to jsem ji při prvním čtení chvílemi četl za jízdy na kole, takže pochopení bylo asi nevelké.
Střípky:
"pravda není nic, co by jeden měl a jiný neměl"
"Nejobyčejnější lež je ta, jíž člověk obelhává sama sebe; obelhávat jiné je poměrně výjimečný případ."
"člověk stranický se nezbytně stává lhářem"

Knihu som začal čítať avšak som ju nedočítal. Priznám sa bez okolkov, že som jej veľmi málo rozumel. Nie preto, že by som mal nejaký vyhradený názor na autora alebo na náboženstvo. Nerozumel som samotnému textu. Nečakal som, že polka knihy je text a druhá polka knihy sú vysvetlivky k tomu textu. A rozhodne sa nechystám čítať bibliu aby som mal predstavu o čo tam ide.

Žádné sr..í s mladou paní aneb Nietzsche a jeho filofozování kladivem. Silné dílo, jehož geniální autor se skutečně nikdy nebál říct, co měl na srdci. Psané nikoli formou souvislého textu, ale jakýchsi poznámek či aforismů. Úžasně pronikavý vhled a zároveň schopnost rozbořit stavidla zpuchřelých hodnot, to je Nietzscheho devizou. Nečekejte žádný strukturovaný, propracovaný filozofický systém, ale úžasnou hustotu fascinujících myšlenek.

K zamyšlení a rozvaze o náboženství... Ač je zde (a nejen zde) Nietzche dost nekompromisní, dá se o jeho myšlenkách hloubat. Najdete tvrzení, na které kývnete, i nad kterými budete nesouhlasně kroutit hlavou, ale o každé budete přemýšlet v konetxtu svého života... a o tom filozofie je... Tedy alespoň pro mne

Odpad! Ako inak možno nazvať (a ohodnotiť) dielo, ktorým jeho autor už od prvých riadkov dal všetkým jasne na známosť, že ak majú v jeho očiach za niečo stáť, musia byť pripravení stotožniť sa s jeho myšlienkami a názormi, lebo inak sú preňho iba odpadom? Stotožniť sa s myšlienkami, ktoré sa ostatne ani neunúval jasne rozviesť a ozrejmiť. Možno bol toho názoru, že každý, kto má byť vôbec hoden pochopiť čokoľvek z tohoto jeho dôležitého posolstva, sa má skloniť a pokorne preštudovať celú velikánovu (teda jeho) spisbu. Túto knižku preto, v snahe napomôcť pochopeniu myšlienok génia, prekladateľ Rastislav Škoda opatril 8-stranovým vysvetľujúcim úvodom a za 60-mi stranami samotného Nietzscheho textu ešte pridal 46 strán objasňujúcich poznámok (ku ktorým sa treba takmer neustále obracať).
Preto mi tento „Pokus o kritiku kresťanstva“ pripomína zbierky zákonov, ktoré si k plnému pochopeniu žiadajú haldy ďalšej literatúry. Alebo niečo z moderného umenia, kde zástupy kritikov ponúkajú vlastné interpretácie, vysvetľujúce nezasväteným, čo daným výtvorom autor vlastne myslel.

Z celého tohto spisku cítiť obrovskú túžbu slabého človeka byť silným, pretavenú do megalomanských snov o vlastnej veľkosti. Aby si dokázal silu svojho ducha (o slabosti vlastného tela sám nemohol mať žiadnych pochýb), musel dokazovať malosť a slabosť zvyšku ľudstva. Týmto je neprehliadnuteľne poznamenaná celá rétorika „Antikrista“, tohto agresívneho, jedovatého, paranoidného a velikášskeho pamfletu.
Je až zarážajúce, že takého zatrpknutého a zlostného nešťastníka, autora slaboduchých textov a hlásateľa takej hŕby nezmyslov, môže také množstvo ľudí považovať za „veľkého filozofa“ a ctiť ho.

Na str. 14 môžeme čítať:
„Slabí a nepodarení nech zahynú: to je prvá zásada našej lásky k ľuďom. A k tomu sa im má ešte dopomôcť.
Čo je škodlivejšie ako akákoľvek neresť? – Aktívny súcit so všetkými nepodarenými a slabými – kresťanstvo...“

– To je toto naozaj také úžasné a hodné obdivu? A takýmito skvostnými a hlbokými myšlienkami „veľkého intelektuála“ je toto útle dielko priam preplnené.


Ale možno by som sa tu mal hneď ospravedlniť. Veď ako si len ja – priemerný, čandala, navyše slaboch a naprostý dekadent – môžem dovoliť takto kydať na tohto výnimočného filozofa, tohto najslobodnejšieho a najdôstojnejšieho človeka, tohto aristokrata ducha, jeho nedoceniteľné dielo a týmto opovážlivým činom sa priečiť prírodnej zákonitosti prvého rádu, t.j. kastovému poriadku?
Snáď mi bude odpustené – veď, ako povedal sám génius: „Rozhorčovať sa je výsada čandalov.“

Knihu ako celok by som ohodnotil vyššie (práca prekladateľa), ale napokon som sa, podľahnúc svojim zbabelým, ľstivým a nízkym inštinktom, rozhodol „oceniť“ samotného „Antikrista“.