Antropocén

17.01.2024

Kniha je vlastně poněkud zvláštní, jedná se o sborník věnující se pojmu „antropocén“, tedy velmi zjednodušeně věku, kdy člověk jasně a neoddiskutovatelně působí na své okolí, ekosystém, planetu Zemi. Sborník je to výrazně multioborový, od filosofie, přes historii, biologii, klimatologii, po urbanismus a další související obory.

Přes značnou šíři tématu se velká část kapitol nějakým způsobem stáčí ke hrozbě změny klimatu. K tomu je třeba poznamenat, že v záplavě dnešní klimatické mediální hysterie a všeobecné paniky je kniha něco jako zjevení. Nijak se netajím, že nejsem zastáncem dnešní hysterie a s tím souvisejícího směru, kterým se řešení klimatické změny ubírá. Odmítám současný katastrofismus a uměle vyvolávanou paniku. Panika nikdy ničemu nepomáhá. Stejně tak je třeba říct, že kniha nijak nepropaguje jakoukoliv skeptickou pozici. Přesto jde o zjevení, neboť se autoři snaží o vyvážený rigorózní, přísně vědecký přístup, čímž však zároveň vyvrací nebo na pravou míru uvádí mnohé mediální panické zkratky, které v dnešní vyhrocené diskuzi o změně klimatu, zdá se, převládají. Za toto patří autorům velký dík.

Několik osobních dojmů. V podstatě vůbec mě nezaujaly úvodní kapitoly snažící se hledat definici pojmu antropocén. Tedy snad pouze s výjimkou esej autorů Cílek, Ajvaz. Kvalita textů je kolísavá a naštěstí po hutném a dlouhém filosofickém úvodu následuje několik naprosto brilantních a odzbrojujících příspěvků autorů Cílek, Pokorný, Storch.

Pan Cílek ve své části shrnuje nejnovější stav poznatků ohledně klimatické změny. Takto nějak si představuji populárně naučný text na kontroverzní téma – kontroverzní užívám primárně v kontextu politické polarizace společnosti, kterou téma klimatické změny způsobuje, než s ohledem na jakoukoliv vědeckou nejasnost. Kapitola je zcela zásadní a troufnu si doporučit, pokud byste měli z knihy přečíst pouze jednu část, tak právě tuto. Ukazuje klimatickou změnu v kontextu celého planetárního systému. Je téměř zločinem médií, která ve svých panických statích a článcích vynechávají podstatné souvislosti, nutné pro celkový obraz.

Podobně lze hovořit o kapitole pana Pokorného. Ukazuje, jak hluboko do minulosti lze vystopovat a identifikovat vliv člověka na své okolí a životní prostředí, není to záležitost pouze posledních dvou set let – i když těmto je pochopitelně nutné věnovat objektivní pozornost. V každém případě je kapitola opět naprosto parádní, nesmírně zajímavá a mnohé čtenáře udiví.

Ještě krátce zmíním kapitolu p. Storcha. Opět zásadní, věnuje se tématu vymírání druhů a uvádí na pravou míru skutečnosti ohledně takzvaného šestého vymírání.

Co nezaznívá v médiích a mělo by? Dusíkový cyklus a s tím související enormní nadprodukce hnojiv, která bude možná ještě nebezpečnější než nadprodukce CO2, eroze půd způsobená člověkem, likvidace přirozených habitatů, pokud bych měl uvést jen několik nejkřiklavějších příkladů.

V knize je mnoho dalších kapitol, věnujících se dalším aspektům, popravdě mě však žádná další nezaujala natolik, jako ty tři výše uvedené. Snad kromě posledního příspěvku pana Romportla ohledně hrozby a rizik spojených s nástupem obecné AI. Ještě přece jen jedna zajímavost, totiž úvaha pana Komárka a identifikace chiliastických věrouk uvnitř dnešních klima hysterických skupin, aneb víra v blížící se apokalypsu je nekonečná.

Co mě nejvíc překvapilo a oslovilo je fakt, jak moc, přes všechny současné mediální zkratky a hysterické výstupy, dosud stále nerozumíme naší vlastní planetě a planetárním systémům výměny látek. Co vše je ve spojení s lidskou produkcí CO2 stále nejasné a neprokázané. Například, a pro mě zcela překvapivě, prostá spojitost s průměrnou teplotou. A zřejmě ani neexistují mediálně tolik vděčné body zvratu (např. pro klimatickou změnu), resp. je nelze definovat. A znovu upozorňuji, autoři v žádném případě nezastávají jakoukoliv skeptickou pozici a toto by si nikdo neměl odnést ani z tohoto komentáře. V našem vztahu k ekosystému rozhodně je co napravovat.

Závěrem snad jen povzdech. Bohužel žijeme v době kdy strach a hysterie prodává a neviditelná umírněnost se osamocena krčí v opuštěném temném koutě. Média prodávají budoucnost, doslova vyrábí strach a paniku, aby následně informovali o reakcích typu lepičů k silnicím, polévačů obrazů, a dalších, jejichž vznik mají vlastně sami na svědomí v jakémsi zvráceném mediálním koloběhu pseudoživota zpráv. Řešením není třicítka ve městech, ani lepení se k silnicím, a kupodivu ani polévání obrazů starých mistrů bramboračkou. Řešením není katastrofismus, náboženský chiliasmus a zbožšťování apokalypsy. Řešením není panika. Řešením nikdy není panika. Řešením je adaptace. Pojďme se třeba znovu naučit efektivně stavět atomové elektrárny, pak nebude hrozit riziko nedostatku energie a my si můžeme bezpečně snít další environmentální sny.

Antropogenní změny klimatu budou nakonec vždy problémem celkového množství lidí a celkové spotřeby.

Taktéž mě udivuje, proč kniha nemá větší ohlas a rozhodně doporučuji.

13.05.2022

shoduju se s čtenáři níže (zejména Apo73): velmi inspirativní a poučná četba, kolektivní monografie propojuje různé názory různých odborníků na enviromentální problematiku; inovativní je i pokus o grafické zpracování textu (např. horizontální členění textu propojováním tematických odkazů napříč studiemi/autory a prokládání studií samostatnými výkladovými hesly k vybraným fenoménům + obrazový doprovod, grafy), super rozsáhlý soupis odborné literatury a zdrojů;
od kolektivní monografie bych ovšem čekal vyšší koherenci kapitol, toto je spíše velký sborník samostatných studií (autoři evidentně psali bez znalosti obsahu prací spoluautorů, a editoři se pak nesnažili texty stylově sjednotit; několik studií vzniklo přepracováním textů už existujících, např. Komárek) = autorské styly a zvolené žánry jsou velmi odlišné, od populárně naučného po odborný, od esejistického po stroze informativní, od slovníkového hesla po případovou studii atd.;
jen ty filozofické mě fakt nebavily (povětšinou opisují z Latoura); úvodní studii, pokoušející se o vymezení termínu antropocén, bych z knihy nejradši vypustil (málem jsem ji kvůli ní odložil), nicneříkající bláboly

08.11.2021

Naprosto skvělá kniha, která z interdisciplinárního pohledu zkoumá klíčové téma současnosti - vliv člověka na planetu jako takovou. Na knize vyzdvihuji 3 věci:
1) Ačkoliv zkoumá náročné téma, je velmi čtivá a přístupná lidem mimo přírodní vědy. Samozřejmě narazíte na spoustu odborných termínu, které jsem neznal a musel si dohledávat, jako celek se mi kniha četla velmi dobře.
2) Kvituji kritický, emocemi a ideologickou předpojatostí nezatížený pohled na věc, který velmi jasně ukazuje, jakým problémům čelíme ale současně vysvětluje, že naše znalosti celé problematiky jsou velmi omezené.
3) Ocenil jsem, že se kniha úzce nezaměřuje na klimatologii, že neřeší pouze CO2, které vypouštíme z komínů či výfuků ale zkoumá mnoho dalších důležitých činitelů, např. geologické změny (docela mě šokovalo, kolik hmoty lidé svojí činností "přemisťují" - těžba, eroze způsobena zemědělstvím atd...).
Pod čarou pak musím zmínit skvělou obrazovou přílohu a ocenit fakt, že se člověk dozví o spoustě příkladů, jak klimatické a geologické změny zasahují do našeho území v Čechách.

25.08.2021

Tuto knihu jsem si přečetl na základě výše zmíněného chvalozpěvu od Witika. Dovolím se přidat do dvojhlasu, byť s trochu molovou tóninou.
Ano, je neuvěřitelné, že zatím bylo tak málo reakcí (nejen tady, ale i ve veřejném prostoru) na takto komplexní knihu, která je i přes svoji mnohostrannost i mnohostránkovost "pouhým" úvodem do problematiky. Vedle všech popových šarlatánů, jako je pan Harari, je tu kniha, která to myslí vážně. S námi. S lidstvem. S čověkem. S vědou. Se všemi vědami. S antropocénem.
Kniha je skutečným mixem a zároveň průsečíkem možných pohledů na současnou společnost, od geologického podloží, přes zpěv ptáků až po ozonové díry, a to vše v neodmyslitelném propojení s člověkem. Jména nejsou jen vědecké kapacity z přírodních věd, ale také filozofie nebo antropologie (mimochodem P. Pokorný kromě toho, že je vědec, je také vynikajiící fotograf) a knihu je možné číst po kouskách i jako celek. Je dobře vystavěna, dokáže balancovat i na hranicích žánrů (např. závěrečné sci-fi příspěvky od vědců). Je skvěle graficky vypravena. Je to zážitek.
Bohužel i negativní. Na jedné straně oceňuji, jak se autoři drží striktně stranou - nealarmují, jen konstatují. Neprosazují každý svou vědu, snaží se vnímat nejenom svět, ale i vědu jako takovou holisticky. Podle nich samotných se vlastně hranice věd začínají rozplývat a nakonec v době antropocénu už to bude vždy věda o člověku, i když bude např. o geologii. To považuji za správné. Je čas dojít zpět k renesanční polyglocii, jakkoliv to jeden člověk už není schopen pojmout. Věda musí přestat být zahleděna do sebe a musí se kolem sebe začít rozhlížet. Tady se vědci konečně začínají rozhlížet. Negativní pocit mám z faktu, že antropocén se stává naprosto neuchopitelným pojmem, přítomní autoři a koncepce knihy to podporují a celý svazek svědčí o tom, že jsme se ještě nevymanili z post-postmodeního světa - kdy je možné všechno a je možné se na všechno dívat různě, ze všech stran a nebo taky ne. Antropocén je období, ale taky etapa, ale také pohled na svět, a filozofický přístup, a umělecký objekt a prostředek, je to všechno, na co si kdo vzpomene. To povede jen k tomu, že se skutečně velmi brzo vyprázdní, odbude si svoji popularitu a stane se nesnesitelným. A je to velká škoda. (Podobnou výtku jsem měl u literárněvědných Dějin nové moderny I.). Je třeba vnímat hodnoty a na nich trvat. Je třeba, milá postmoderní vědo, se nebát kanonizovat. Věda se bojí pozitivistického přístupu, který v nějakém módním poblouznění považuje za překonaný, a tak je všechno, jenom ne to, co má být. Zde je ona molová tónina, o které píši na začátku. Abychom se ani zde, v obavě o pojmenování problému a jeho řešení, nestali hyperkorektními kastráty.
Tedy dovolte, abych zakřičel do světa - Antropocén je geologická etapa (začínající na konci 18. století nebo v polovině 20. století), která jasně říká, jakou roli si "vydobyl" člověk na zeměkouli, a která je definována ve velké míře nevratnými změnami, které člověk v soužití s planetou způsobil. To tato kniha líčí velmi plasticky. A teď by to ještě chtělo druhý díl, který navrhne možné přístupy, co s tím.
Shrnuto: je to vynikajicí kniha. Díky za ni! Už jen proto, že každý text je velmi inspirativní a po jeho přečtení každý musí být trochu jiný, než byl předtím.