Apeirogon
Colum McCann
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/508511/bmid_apeirogon-vka-508511.jpg
5
15
15
Apeirogon je kniha o síle příběhu. Dozvíme se v ní o poslední večeři Françoise Miterranda, o ptácích i amatérských archeolozích, ale hlavní pozornost je upřena na dva muže, Ramiho a Bassama, a jejich osudy, jež se odvíjejí z opačných stran Zdi, ale nakonec se spojí. Colum McCann vypráví pravdivý příběh dvou otců, kteří přišli o dcery, dvou přátel usilujících o to samé, ačkoli jeden je Izraelec a druhý Palestinec. Všechny linie vyprávění vzájemně souvisejí, komunikují spolu a proplétají se, napříč staletími i kontinenty, jako Příběhy tisíce a jedné noci. Apeirogon je příběh lidství. Nenávisti, lásky a naděje.... celý text
Přidat komentář
Dvě znepřátelené strany, dva muži, každý na jedné straně bojů, takže vlastně nepřátelé...Ale skutečně nepřátelé? Tito "nepřátelé" spolu jezdí a vyprávějí. Smadar zemřela při sebevražedném útoku, Abír byla deset let po ní zavražděna izrazelským vojákem na cestě do školy. Rami (otec 18leté Smadar) a Bassam (otec 12leté Abír) se logicky musí nenávidět....hmmm.... oni spolu ale jezdí a vyprávějí, ale hlavně ukazují, že je to všechno trochu jinak, nebo by mohlo být....
Colum McCann (*1965), irský spisovatel žijící v New Yorku, je u nás známý z překladů románů Co svět světem stojí a Zoli (oba Odeon, 2011); s velkým odstupem u nás loni vyšel román Apeirogon z roku 2020. Píše se mi o něm těžce, protože jistě není špatný, McCann je výborný spisovatel, ale mně bohužel vůbec nesedl. Svojí roztříštěností, roztěkaností a věčným rušivým odbíháním od hlavního tématu a příběhu (který sám o sobě je velmi silný a poutavý) mě upřímně řečeno nesmírně rozčiloval, nutil přeskakovat a sotva jsem ho dočetl...
Román se zabývá věčným konfliktem mezi Izraelem a Palestinou a složitou situací na tomto území. Hlavní pozornost je upřena na dva muže, Ramiho a Bassama, a jejich osudy, jež se odvíjejí z opačných stran Zdi, ale nakonec se spojí. Autor vypráví pravdivý příběh dvou otců, kteří přišli o dcery, dvou přátel usilujících o to samé, ačkoli jeden je Izraelec a druhý Palestinec.
Román je složen z tisíce a jedné kapitoly, což samozřejmě upomíná na slavnou středověkou arabskou sbírku pohádek, bajek, anekdot a příběhů. Aby tento počet autor v knize o 496 stranách naplnil, vkládá do hlavního příběhu všechno možné, často jen v kratičkých kapitolách o jedné nebo pár větách, od poslední Mitterandovy večeře po ukřižování Krista, od historie Izraele po současnost, od migrace ptáků po archeologii; úvahy, anekdoty, střípky i delší historky. Vrací se samozřejmě ke smrti dcer obou hrdinů i k jejich minulosti. Všechny linie vyprávění vzájemně souvisejí, komunikují spolu a proplétají se, napříč staletími i kontinenty, jako Příběhy tisíce a jedné noci. Apeirogon je příběh lidství. Nenávisti, lásky a naděje. Pro mne se tohle všechno ale někde v té přebohaté mozaice bohužel vytratilo...
Krásná kniha s příběhem plným poselství, bolesti, lásky a smutku. Je jedno, jaké jsme národnosti či vyznání. Když ztratíme milovanou osobu, bolí to všechny stejně. A společná a sdílená bolest spojuje. Rovněž jako v Apeirogonu.
V současné době nesmírně důležité poselství lásky, která přetrvává, i když milovaná osoba odejde, tolerance na místě, kde pro ni zdánlivě není místo a odpuštění ve chvílích, kdy nám přijde, že odpustit nelze.
Dva otcové, kteří museli pohřbít své dcery. Ve svém zármutku jsou stejní, byť stojí na opačných březích, na opačných stranách barikády. On Palestinec. On Izraelec. Ona roztrhaná bombou sebevražedného atentátníka. Ona zastřelená do týla cestou z obchodu s bonbony.
A k tomu nespočetně spočetné množství dalších příběhů, postřehů, myšlenek a okamžiků.
Mozaika života a smrti.
Existuje cesta, jen kráčet po ní vyžaduje mnohdy všechny síly.
Mír Palestině.
Mír Izraeli.
Prosím.
Boha jeho, jeho a jeho taky... ta intenzita zoufalého zmaru světa pohltila celou moji existenci... já tam byla... nedokázala jsem být ani na okamžik jinde... mám pocit, jako by mi každé jedno písmenko uvízlo hluboko v duši... mluvit... já tolik potřebovala mluvit... podrobit i tu sebedrobnější myšlenku sáhodlouhému výslechu... úzkost a téměř až hmatatelný strach o ně všechny mě doslova paralyzovaly... strach o lidstvo samo... člověk člověku katem... dokonale zpracováno tisíc a jedno veledůležité poselství smíření v časech smutně krvelačného nemíru... až příliš mnoho emocí mnou cloumá... díky za tak neotřelý literární počin plný lidskosti... do dnešní možná trošičku jednostranné doby je ho sakra moc třeba!