Apokalypsa Evropy

03.03.2018

Děd, co vypadá jako Aemon Targaryen, napsal knihu, která nejspíš měla podpořit sociologickou studii o vytváření a udržování organizací v případech kolapsů. Jakožto profesor sociologie se sám zhostil hlavní role a začal organizovat a pít visky (nevím, co to je, ale pije to furt.) Jako nepřátele zvolil bezdomovce, feťáky a cikány, jako kolegy bezemoční postavy, se kterými to, že procházejí městem plným hromad mrtvol, a jejich život začal znovu na bodu nula, vůbec nehne. Zřejmě dobrej oddíl.Mno....
Knihu napsal tak ploše, plytce a nudně, že by zapadla do rubriky Haló sobota Rudého práva, a nezachrání to ani úsměvná představa pětasedmdesátiletého dědy, který se okamžitě stane vůdčí osobností nově vznikající kolonie přeživších. Inu Děd zakladatel.
Při porovnání s jinou českou knihou podobné tématiky, knihou Ondřeje Neffa Tma 2.0, Apokalypsa Evropy vůbec neobstojí. A je úplně jedno, že ze sociologického hlediska by vývoj mohl vypadat podobně, jak to pan Zdeňek Šafář Targaryen napsal. Už "úderný" název knihy zvolil špatně. Asi hodně visky... Knihu si nechám, v případě blackoutu s ní přitopím.

05.11.2017

Nemůžu si pomoci, ale takový příběh vydat v roce 2016 byl od nakladatele Petrklíč hodně velký omyl. Autor se sice moc snažil, ale je to hodně naivní, chybí tomu spád, větší zápletka a hlavně akce. Celý román bych spíše přirovnal k nějaké odborné publikaci civilní obrany - Jak se zachovat v případě nějaké veliké katastrofy. Hlavní postava příběhu organizuje, nasává alkohol, zase organizuje, pořádá schůze a zase holduje alkoholu. Po hodně dlouhém rozhodování dávám této příručce mladých svišťů jednu hvězdu.

10.07.2017

Náhodou se mi dostal do ruky tento poněkud zvláštní postapokalyptický příběh z pera prof. Šafáře, jehož profese (pan prof. je sociolog) se v příběhu rozhodně nezapře. V tomto případě bohužel k jeho velké škodě, z textu je víc než patrné, že je autor vědec, a tak celý příběh vyznívá spíš jako vědecká studie - zamyšlení nad průběhem událostí po blíže neurčené katastrofě. Jisté náznaky toho, že by se mělo jednat o beletrii pan profesor učinil, ale opravdu nevyzněly tak, jak by si asi autor asi představoval, ale přesně naopak, působily na text až rušivě ... jako neumělé pokusy o děj, dost šroubované a až nevhodně použité. I přes to všechno bych asi nedala tak nízké hodnocení, protože mě zajímalo, jak si sociolog představuje "rozpad" společnosti a nově se utvářející struktury "poté" ... a ve spoustě věcí bych mu dala za pravdu, ... jako studie, či článek v odborném periodiku (samozřejmě s vynecháním neumělé dějové linky) by to bylo možná docela zajímavé čtení, nebo alespoň text k zamyšlení, samozřejmě, že ne úplně ve všem bych s autorem souhlasila, ale jeho nástin událostí je dost pravděpodobný, i když někdy i tak dost překombinovaný (rozhodně bych našla dost námětů k diskuzi :-) ...

... co mě ale přimělo dát nakonec tak nízké hodnocení je něco jiného, je to kniha jako celek, ... úroveň textu podle mého názoru knihu úplně potopila ... řekla bych, že ji téměř poslala ke dnu :-) ... vydavatel odvedl naprosto fušerskou práci, ... tenhle text snad (kromě autora) nemohl před vydáním nikdo číst, přeci není možné, aby si korektor nevšiml? ... autor má v oblibě nadužívání určitých slov, jako například "již" (není to jediné, ale nejvíc to tluče do očí), setkáte se s ním snad na každé stránce (od úplně té první), a to v opravdu hojném počtu, na jedné stránce třebas i 5x někde jsem dokonce napočítala na jedné straně asi 7x ... musím přiznat, že po první kapitole jsem na tohle slovíčko už byla téměř alergická :-) ... zvlášť, v užití v jakém bylo použito, ... zcela výhradně jej užívá hlavní postava, profesor velící tvořícímu se uskupení přeživších, který od prvního okamžiku "poté" má jedinou myšlenku, okamžitě začít formovat nové uskupení a aby mu to šlo od ruky, pije jednoho panáka za druhým, přičemž na něj nemají žádný vliv, uvažuje čistě racionálně, logicky a samozřejmě bezchybně :-) ... nějaký případný šok, samozřejmě absolutně vytěsnil ... nejspíš ho přeci jen omlouvá podnapilý stav, jinak si nedokážu představit, že by člověk pár minut po katastrofě užíval věty jako: "již jsme to zvládli", "již víme, jak na to", "již jsme započali ...", "již jsme učinili" ... a pod., kterými je text doslova prošpikován :-) ... nemohla jsem si pomoct, je toho víc, ale tohle jsem prostě musela zmínit, protože už po pár přečtených stránkách mě to doslova iritovalo :-).

PS: a ještě jedna poznámka v závěru, nikdy jsem se nesetkala s tím, že by někdo pil panáka "visky" ... ale "whisky" :-) ... nevím, kde na to slovíčko autor přišel, ovšem v textu je ho, vzhledem k nadprůměrné konzumaci hlavního hrdiny, taky požehnaně :-).