Apokryfy
Karel Čapek
https://www.databazeknih.cz/img/books/26_/26389/bmid_apokryfy-aJC-26389.jpg
4
104
104
Čapkovy apokryfy patří k textům, které k nám stále promlouvají současným hlasem. Čapek je příležitostně psal v průběhu celé své literární dráhy, a představují tedy určitý průřez tématy, jimiž se zabýval. Apokryf je specifický literární žánr s dlouhou tradicí – původně se jednalo o texty, které měly vyplnit „mezery“ v biblických příbězích a kanonických životopisech svatých. Čapkovy apokryfy se však nesnaží dobrat toho, „jak to bylo“ nebo dokonce „jak to bylo doopravdy“. Z každého velkého historického či literárního příběhu si autor bere pouze střep – postavu, větu nebo scénu – a zasazuje ho do vlastního rámu. Cílem není poučení, ale hra.... celý text
Přidat komentář
Tak trochu jiný styl než jsem u spisovatele zvyklá, apokryfy vedou hodně k zamyšlení....V aknize se mi líbilo nejvíce O pěti chlebích - i dnes velmi aktuální.
Nebudu hodnotit hvězdičkami, jelikož se mi některé texty opravdu zalíbily, ale jiné mě minuly a já si z nich příliš neodnesl. (Takže třeba další čtení můj názor ovlivní.) Karel Čapek byl úžasným spisovatelem, líbí se mi jeho smysl pro humor, použité metafory a nadčasovost.
Kniha, kterou jsem otevřel znovu po mnoha letech. Texty, napsané téměř před stoletím, jsou natolik nadčasové, že dokáží zaujmout jistě ještě i za dalších sto let. Texty, které svojí hloubkou vedou k zamyšlení, současně mohou evokovat reflexi k současnosti. Mají vynikající jazyk, ale přitom jsou zábavné a vtipné. Pro mne ukázka Čapkovy geniality v plném rozsahu. A od plného počtu hvězdiček mně neodradilo ani to, že ilustrace Mariana Pally nebyly zcela mým šálkem čaje - jakkoliv jsou vtipné, a samotné by mne zaujaly mnohem víc. Zde mne však přišly pouze jako ne zcela vhodný doplněk - takový "popcorn na koncertu vážné hudby".
Nestárnoucí kniha. Dostala se mi do rukou po mnoha letech a její nadčasovost způsobila, že jsem si ji nechala na nočním stolku a vždy si ji ráda prolistuji.
Karel Čapek jako autor dokáže člověka vždy zaujmout a svou knihou, ať už je to román, divadelní hra, povídka nebo pohádka, čtenáře potěšit. Stejně tak je tomu v případě jeho apokryfů, kdy nás zavede do různých období historie a vtipným způsobem - většinou formou rozhovoru postav - vykreslí fragment známých událostí s vtipem sobě vlastním.
Čapek musel mít obrovský přehled, který, jak se ukázalo, u mě trochu pokulhává... Krásný jazyk, představivost autora nezná mezí. Agathon čili o moudrosti je počin, který snad musí vyvolat blaho u všech čtenářů.
V mém případě extrovní zážitek z poslechu.
Ano, je to hra, tvrdá realita verzus duchovní osvobozující idea.
Citace:" Prý : " Všechno rozdej a následuj mě; ale kdo bude péct a to s těmi pěti chleby neměl dělat. On jen vzhlídne k nebi a nakrmí jimi zástupy a my pekaři se máme jít pást? Je to nekalá soutěž, ať platí daně , jako my."
"Jaká marná věc je vládnout."
Postavičky, které tvoří děj a vyjdou z něj pro historii s nesmazatelným charakterem, zde mají prostor pro představu, která v tu dobu z nich vytvořila legendu. (Marie a Marta, Lazar, Lot a jeho žena aj.)
Každá kapitola je plná života, je zde nadšení, pohoršení, mrzutost, rozčarování, i filozofie co by kdyby.
Bezvadný, ***** Doporučuji.
Láska ke knihám stvořeným panem Karlem Čapkem počala se u mne Dášeňkou, pokračovala přes Devatero pohádek k cestopisům, povídkám a Apokryfům. Ty zbožňuji.
Když jsem je četla poprvé, byla jsem nadšená z jazyka a jiného pohledu, dnes bychom možná řekli alternativní reality, na historii. Možná můj nezměrný obdiv způsobil, že jsem si jako maturitní otázku z češtiny vytáhla zrovna Čapka. ( Ještě dnes vidím ty plamínky smíchu v očích profesorek, když jsem jim tvrdila, že hrdinou jednoho z apokryfů je praotec Janeček. Sice mě ty střípky veselí varovaly, že asi něco nebude tak úplně v pořádku, ale za boha jsem nedokázala přijít na to, co. )
Dnes mi duši hřeje i navýsost výstižný popis charakterů, mentalit a osudů osob, který působí, že postavy mi připadají jako lidé, které denně potkávám. Nezměrná moudrost, laskavost a schopnost spisovatele nenápadně skrze biblické příběhy promlouvat ke čtenáři o jeho současnosti. Kupodivu i o naší.
A vlastně ne kupodivu. Lidé se totiž nemění. Stále opakovali, opakují a budou opakovat tytéž chyby od věků do věků. Někteří se v nich budou stále rochnit, druzí je budou chtít opětovaně napravovat. Říká se tomu dějiny.
I po sto letech stále aktuální alegorie. Nejtrefnější určitě Císař Dioklecián (Ó, jak krásně sedí na dnešní situaci ve světě i na Hradě), Jako za starých časů a O úpadku doby.
Poměrně příjemné texty, které zábavným způsobem dávají ožít známým biblickým postavám. Většina se jich drží původního základu a tak čtenáři nabízí různorodá poučení.
Biblické příběhy, antika, velké postavy historie, vtip, ironie, lidskost a především Pan spisovatel a velký člověk - Karel Čapek.
Čapkove apokryfy sú dôkazom toho, že jeho talent nemá hraníc.
Príbehy, či už biblické, alebo notoricky známe (napr. Romeo a Júlia), rozoberá zo svojho pohľadu, trošku sa s nimi pohráva a v každom z nich nám posúva nie len potešenie, ale predovšetkým hlboké myšlienky, z ktorých plynie nejedna pravda a ponaučenie. Oplatí sa prečítať.
Úplně první hodinu filosofie zahájil můj nejoblíbenější profesor četbou Agathon čili O moudrosti. Do konce života už asi nezapomenu na hrobové ticho ve třídě a jeho starý, hluboký a vědoucí hlas, který tuto krásnou věc předčítal. Málokdo z nás v té chvíli potlačil v očích slzy. Neváhala jsem a ihned si knihu sehnala. Myslím, že jde o dílko, které by nemělo chybět v žádné domácí knihovně - je totiž dokonalé, krásné a někdy až bolestně pravdivé.
Pro mě je tahle tenká knížka dokladem Čapkova slovního mistrovství. A ty archetypy! Třeba pračlověk Janeček... A pro mě nezapomenutelný apokryf Pseudo Lot, čili o vlastenectví, který je jedním z nejmíň sentimentálních a přece nejúčinnějších textů o národu a domovině.
Autorovy další knížky
| 1948 |  Bílá nemoc |
| 2004 | R.U.R. |
| 2017 | Válka s Mloky |
| 2009 | Dášeňka čili Život štěněte |
| 2004 | Matka |
Čapek byl prostě Člověk, který miloval lidi, ne takové , jaké je chtěl mít, ale jací byli...jak už jsem někde psala, a tak dokázal i za biblickými příběhy a mýty bezpečně člověka vyhmátnout a přiblížit, nádherné dílo, které vede k zamyšlení a rozvoji empatie...a přitom nenásilně, pobavíte se, zasmějete, pokocháte krásným jazykem.... doporučuji též v rozhlasové verzi, je to krása. Čapek je moje srdeční záležitost a vždycky bude.