Arabka
Alicia Erian
Píše se rok 1991. Když Jasiřina matka zjistí, co se odehrává mezi jejím přítelem a její třináctiletou dcerou, když není doma, musí si jednoho z nich vybrat. Vybere si a Jasiru pošle do Houstonu k jejímu otci. Ten při výchově střídá nezájem s náhlými výbuchy vzteku. Není schopen jí dát najevo lásku, po které Jasira zoufale touží. Už vůbec se pak není schopen vyrovnat s jejím dospíváním a pubertou. Jasira je zmatená. Zmítá se mezi přísným vedením a nezájmem vlastních rodičů. Obrací se ke svému okolí, u kterého hledá útěchu. Saddám Husajn obsadí Kuvajt, čímž se ze střední školy, kam Jasira dochází, stane pro dívku s arabským původem místo plné nenávisti a urážek. A když její otec pozná jejího přítele a zakáže jí se s ním nadále stýkat, je už úplně sama. Ale naštěstí je tu pan Vuoso – armádní záložák ze sousedního domu, jehož syna Jasira hlídá a který má ve skříni slušnou sbírku Playboyů. Pan Vuoso na Jasiřině těle nic špatného nevidí. Naopak…... celý text
Přidat komentář
Větší blbost jsem už hooooodně dlouho nečetla. Pocity teenagerky popisované celou knihou a stále dokola. Příběh o nošení tamponů, vložek, rostoucích prsou....v polovině knihy už mě to tak nebavilo, že odkládám....
Ok, budu první negativistkou, ale mě to nešokovalo, ba co víc, ani mě to nebavilo. Chápu, proč nejspíš autorka knihu napsala a možná, kdyby tam bylo méně té "naivní erotiky", jak hlásá obálka (vskutku jen "naivní"???) a víc nějakého náhledu do nitra postav, bylo to psané trochu záživněji (ne stylem "Thomas chtěl sex, tak jsem řekla jo"), mohl to být opravdu náhled na dívčí dospívání a střet různých kultur.
Ale autorka přeci jen psala do Playboye, tak proč trochu neokořenit i tu malou třináctku (aby to bylo jó šokující), která se prvních sto stránek jen potýká s tím, že má orgasmus nebo naopak nemá tampony... To se pak člověk nemůže divit, že se v Americe těší takové oblibě reality show Teen Mom/16 & Pregnant.
Nabokova Lolita byla snová, Kelmanovy Holky zase smutně realistické, ale u Arabky si bohužel budu pamatovat jen vyndávání různých věcí ze záchodu a kotě v mrazáku...
Z knihy mám velmi rozporuplné pocity. Na jednu stranu se mi výborně četla, v podstatě jedním dechem, ale příběh byl natolik vážný, že ochromil mou radost. Naivní dítě, které se učí základní sociální dovednosti ve společnosti, ve které se mu nedaří obstát. Největší obavu mám z toho, aby příběh nemotivoval k obdobnému chování u mladistvých, autorka mohla posunout věk alespoň o pár let, přičemž by však ztratil svou "brutalitu".
Arabka
Zvláštně ale přesto velmi dobře napsaná kniha. Popis pocitů a zážitků je zde báječně nastíněn. Na první pohled banální životní záležitosti, které jsou však popsány zajímavě a velmi věrohodně. Za dva dny přečteno.