Archeolog a jeho sbírka
Miloš Hlava
Josef Antonín Jíra (1868—1930) náleží k nejvýznamnějším postavám pražské archeologie. Soukromá archeologická sbírka, kterou vytvářel od devadesátých let 19. století, patřila ve své době k nejpozoruhodnějším v celých Čechách. Jírův životní příběh je typickým příběhem člověka, který se dokázal ze skromných poměrů vypracovat vlastní pílí v jednoho z nejlepších terénních archeologů v Čechách. A v osudech archeologického muzea, jež vybudoval ze své sbírky v dejvické usedlosti Hanspaulka, se odrážejí veškeré společenské proměny českých zemí od třicátých let 20. století až do současnosti.... celý text
Přidat komentář
Jako pravidelná čtenářka ĎaSu se musím přiznat, že pro tuhle jejich celkem nenápadnou edici mám velkou slabost. A pojí-li se milovaná edice se jménem oblíbeného autora, je pak radost dvojnásobná. Miloš Hlava je předním znalcem nejenom dějin archeologie a archeologických sbírek, ale především skvělým vypravěčem. Máte-li opravdový zájem o archeologii jako obor, nechte si filmy o Indianu Jonesovi na dlouhé zimní večery a čtěte o J. A. Jírovi!
"Jíra nebyl zdaleka jediný, kdo se na přelomu 19. a 20. století pohyboval v cihelnách a pískovnách v okolí Prahy. Byl ale patrně jediný, kdo výpravy za archeologickou kořistí podnikal pravidelně, vytrvale a systematicky. Když bylo po roce 1901 zřejmé, že své zálibě bude muset obětovat především volný čas (od července 1901 totiž pracoval v Zemském finančním ředitelství s pevně stanovenými úředními hodinami, byť jeho nadřízení mu příležitostně vycházeli vstříc), neváhal se přestěhovat z bytu ve vnitřní Praze do Dejvic, aby měl cihelny s nejbohatšími nálezy v tamějším okolí nablízku."
Štítky knihy
Autorovy další knížky
2015 | Příběhy uničovské archeologie |
2020 | Archeolog a jeho sbírka |
2022 | Dějiny Šternberka |
2022 | Keltové pod Pálavou |
Precizně zpracovaná monografie významné, leč bohužel pozapomenuté osobnosti pražské a české archeologie (zajímavé je, že i Jíra, tak jako předlouhá řada významných českých postav české kultury a vědy, vzešel z východočeské Litomyšle, která jako by měla auru formovat mimořádnou osobnost téměř z každého). Knížku jsem četl dlouho a po kouscích, většinou v tramvajích a autobusech, navíc velmi zevrubně včetně poznámek pod čarou, procházel jsem obšírnou bibliografii. Pro jiné knihy a kontexty asi nezvyklý způsob čtení zde nijak zvlášť nevadil - užíval jsem si minucióznost zpracování a při té příležitosti získal plastický vhled do období počátků české profesionální archeologie. Nebylo ani tolik překvapivé, že různé osobní roztržky, závist, a zejména silné, bez nadsázky sebestředné zaujetí budováním vlastní sbírky a prosazováním vlastního pojetí archeologie, vládly v tomto oboru (podobně jako bezpochyby i ve všech ostatních) už tenkrát. Jen těch osobností bylo o poznání méně než dnes (a většina z nich neměla profesionální vzdělání a archeologie je živila jen zčásti nebo vůbec). Miloš Hlava i redakce si za toto drobnější, ale plnohodnotné a kvalitně zpracované dílko zaslouží uznání.