Architekti CZ
Jaroslav Sládeček
Cesta do hlubin architektovy duše - i tak by se dala nazvat kniha dvaceti rozhovorů s pečlivě vybranými osobnostmi současné české architektury řazenými v pravidelném sledu od nejstarších po nejmladší. Kniha přináší velice osobní výpovědi lidí, kteří v oblasti architektury “něco dokázali”. Pokud vás zajímá, jak svých úspěchů dosáhli, kde hledají inspiraci a jaké jsou jejich zásady a styl práce, pak vás jistě potěší přístupné a čtivé texty. Dozvíte se také, co očekávají od klientů a co si myslí o Kaplického knihovně, výuce architektury, panelákových sídlištích, památkové péči, trvalé udržitelnosti nebo digitální architektuře. Rozhovory jsou doplněné o autentické portréty i řadu skic a fotografií, ilustrujících pochvalné i kritické názory odborníků v oblasti, která se týká nás všech. Přestože se v některých názorech liší, jedno mají všichni společné - pro architekturu žijí celým srdcem a toto celoživotní nadšení je z jejich prací i z jejich vyprávění cítit.... celý text
Přidat komentář
Po prvních pár rozhovorech jsem myslel, že budu muset knihu odložit, nakonec jsem se rozhodl vydržet, a vyplatilo se. Pan Sládeček není novinář, chápu, že vedení rozhovorů, není jednoduché, ale já opravdu nikdy nečetl hůř vedené rozhovory než tady. Dotazující, který v každé druhé otázce vysvětluje svůj pohled na věc - v lepším případě - nebo rovnou pokládá otázku, která je naprosto zaujatě složená. Věta "já si myslím" v otázce v rozhovoru nemá co dělat, a pokud, tak naprosto výjimečně, ne v každém druhém dotazu. Druhý obrovský přešlap je výběr otázek - téměř stejných pro všechny dotázané a bez reakcí na jejich předchozí odpovědi, rozhovory tím naprosto ztrácí zpád.
Plusem knihy je zajímavý výběr dotazovaných architektů (dokonce nejenom :-) ), jde o parádní mozaiku názorů, přístupů i dokumentaci vývoje architektury a pohledu na ní v Česku. Bohužel to všechno se čtenář z rozhovorů dozví spíše navzdory autorovi.
FORMA
Musím souhlasit s prvním komentujícím této knihy. Vedení rozhovorů není ideální. Architekti několikrát na konci Své odpovědi vysloví zajímavou myšlenku a ta není další otázkou rozvedena, což je škoda. Autor by se rohodně dostal víc do hloubky myšlenek jednotlivých architektů.
Na druhou stranu v doslovu je toto částečně omluveno s tím, že je záměrně vedena struktura všech rozhovů stejně, aby čtenář mohl porovnat názory architektů napříč různými časovými obdobými což je legitimní argument a je pochopitelný.
OBSAH
Jednotlivý architekti předkládají náhled do své práce a názorů což je mnohdy neskutečně zajímavé. A musím přiznat, že jsem se lépa dokázal ztotožnit se starší generací než svými současníky. A bojím se pomalého úpadku dalšího řemesla. K
Knihu doporučuji a díky za ní.