Architektura zahrady

Cituji z knihy:
" Jediný stoprocentně spolehlivý způsob, jak svému pejskovi znemožnit, aby nevyšlapával chodníčky kolem plotu a v místech, která svým psím rozumem považuje za zajímavá nebo důležitá, je zbavit se pejska."

A nyní druhý citát:
"Pejsci jsou velmi zvědaví, bedlivě sledují, co na zahradě děláme a strašně rádi nám na zahrádce pomáhají. Pokud nám jenom kradou v nestřežených okamžicích pracovní rukavice nebo odnášejí sázecí lopatku a snaží se ji zahrabat na druhém konci zahrady, není to tak zlé. Ale ve chvíli, kdy se pejsek rozhodne, že ten stromek, za který jsme zaplatili několik tisíc, opatrně jej dopravili domů, pečlivě zasadili, ošetřili, okopali a zalili, potřebuje trochu zkrátit, zpravidla tak deset centimetrů nad zemí, a provede to, ukáže se, jak moc máme svého pejska rádi. Překonáme-li rudo před očima a pejska v náhlém pominutí smyslů nezabijeme, zkusme to jinak."

A ještě jeden, poslední:
"Ano, mít psa a snažit se o okrasnou zahradu, je svého druhu masochismus."

Tak... A teď si k tomu něco povíme. Když jsem si přečetla první zmíněnou citaci z této knihy, udělalo se mi zrovna tak rudo před očima, jako potenciálnímu zahrádkáři z druhé citace a chystám se knihy zbavit, tak jak to pan inženýr doporučoval se zmíněným psem. Číst tuto knihu je přesně takový masochismus, o jakém se autor zmiňuje ve třetím mnou citovaném úseku. Nemyslím, že by pan Dlouhý psy přímo nenáviděl. Abych nebyla úplně nespravedlivá, píše tu také, že jsou psi inteligentní, ale to nestačí a ačkoliv se autor věnuje tématu psů na okrasných zahradách pouze na jedné dvojstraně, vyvolalo to ve mně opravdu nepříjemné pocity. Ráda bych uvedla tyto rádoby vtipně a manipulativně napsané pseudo-rady na pravou míru. Zaprvé: Pokud jste ochotni se psa zbavit, pokud by narušoval váš anglický trávník, nebo okrasnou zahrádku, psa si vůbec nepořizujte. Vůbec. Ne snad proto, že by psi byli tak destruktivní, jak jsou popisováni v této knize, ale pokud se chystáte přijmout do rodiny citlivou bytost s inteligencí srovnatelnou s tříletým dítětem, které jste ochotni se zbavit, pokud vám způsobí nějakou nepříjemnost, nebo škodu, prostě se na to vykašlete, nejspíš nemáte emocionální vyspělost a inteligenci, abyste se starali o někoho, kdo vám bude nezištně rozdávat svou lásku, dokud dýchá. Zadruhé: Není pravda, že je tak těžké skloubit zahrádkaření a psy. Okrasná zahrada není jen jedna. Může vypadat různě. Vše je o čase, penězích a energii, kterou máte možnost a kterou jste ochotni vašim projektům věnovat. Větší zahrada se dá snadno oddělit plůtkem, který pes nepřeskočí, oddělit tak okrasnou část od obyčejné zahrady, kde může pes vesele "hospodařit". To ale není u mnoha psů ani nutné, většina z nich přestane do vaší zahrady zasahovat, když vyroste ze své štěněčí zvědavosti, zvláště pokud má dostatek pohybu, vjemů a péče. Jinými slovy - pes, kterého venčíte mimo zahradu, kterému se věnujete a který je dobře vychovaný, tedy spokojený pes vám nenadělá zdaleka tolik škod, jak to může působit po přečtení zdrojového materiálu (který, jak vidím, tolik čtenářů zase nemá). Zatřetí: Pokud váš pes skutečně je destruktivní, měl by mít i tak přednost nad vaší skalkou a růžovým keřem. Určitě se dá najít nějaký kompromis mezi tím, mít na zahradě odpudivé rumiště a mezi ručně zastřiženým netknutým anglickým trávníkem. Doporučuji zamyslet se nad tím, jestli vašemu psovi něco nechybí (pojídání hlíny může naznačovat nedostatek ve stravě, ničení třeba nedostatek pohybu) a zrekapitulovat svou výchovu, možná i tam se stala nějaká chyba, kterou určitě nedoženete řvaním, trestáním, nebo agresivitou. Pokud psovi nic nechybí, je dobře vychovaný a tvrdohlavě ničí nějakou část vaší zahrady, existuje spousta kreativních řešení, jak tomu zabránit. Začtvrté: Psi nejsou jediným a zdaleka ne nejnebezpečnějším nepřítelem vaší zahrady. Kromě škůdců, nepřízni počasí a nevhodné půdy na vašem pozemku, může vaši zahradu nepříznivě ovlivňovat kočka ze sousedství, ptáci, hmyz, myši, potkani, sousedi, kteří svou zahradu zanedbávají, frekventovaná lokalita, kde vám kolemjdoucí háží přes plot odpadky, špatně situovaný pozemek vytvářející nedostatek, nebo přebytek světla, příbuzní žijící ve stejném domě, a nezlobte se, že to říkám, ale nakonec i děti vám mohou omylem zničit zahrádku. Děti přece taky nebudete trestat, nebo se jich dokonce zbavovat, když vám něco zničí.

Pokud máte psa a jste zároveň zahrádkáři, zkuste pseudo-logiku pana inženýra otočit. Při plánování zahrady se zamyslete nad tím, aby měl pes dost prostoru a proto nechtěl vaše záhony ničit - zvolte kreativní řešení, jako přepažení či oplocení jednotlivých částí zahrady, vyvýšené záhony a hledejte další "dog-friendly" prvky. Zvolte vždy rostliny, keře a stromy, které nejsou pro vaše zvířata toxické a upravte své očekávání úměrně ke svým možnostem. Možná nebudete mít perfektní trávník, ale zahrádku můžete mít i tak krásnou, útulnou a užitečnou. Pan Dlouhý v této knize píše na str. 4: "Naše představy a požadavky by měly být slučitelné s možnostmi, ušetří nám to zklamání." To je samozřejmě pravda a je to velmi rozumná úvaha a já nechápu, jak je možné, že je autor schopen vzít v potaz aspekty spojené s pořizováním zahrádky a péče o ni, ale specificky vypouští z této rovnice prvek psa. Pokud chápeme, že je potřeba zvážit rozpočet, časové možnosti, energii a vitalitu, malé děti a naše schopnosti a zkušenosti, proč nechápeme, že je potřeba zvážit chování našeho psa? Pes není váš majetek, abyste se ho zbavovali, ale živá bytost a člen domácnosti.

Ano, rozohnila jsem se nad dvěma stránkami z celé knihy. Jaký je ten zbytek? Chaotický, arogantní a velmi subjektivní. Kniha se zabývá primárně tím, co autor považuje za nejčastější nešvary českých zahrad, ale staví se například benevolentně k zahradním trpaslíkům. Fajn. Věc názoru. Mně asi zahradní trpaslíci prostě v zahradě vadí víc, než vyšlapaná cestička kolem plotu.